“小家伙，我还想听你笑……”

„Človíčku, chci tě ještě slyšet se smát…“

但他对我说：

Malý princ mi však řekl:

“到今天夜里，正好是一年了。我的星球将正好处于我去年降落的那个地方的上空……”

„Dnes v noci tomu bude rok. Má hvězda bude právě nad místem, kam jsem loni spadl…“

“小家伙，这蛇的事，约会的事，还有星星，这全是一场噩梦吧？”

„Človíčku, viď, že je to zlý sen, to s tím hadem, se schůzkou a s hvězdou?…“

但他并不回答我的问题。他对我说：

Ale neodpověděl na tu otázku. Pravil:

“重要的事，是看不见的……”

„Nikdy nevidíme to, co je důležité…“

“当然……”

„Ovšem…“

“这就象花一样。如果你爱上了一朵生长在一颗星星上的花，那么夜间，你看着天空就感到甜蜜愉快。所有的星星上都好象开着花。”

„Je to jako s tou květinou. Máš-li v lásce květinu, která je na nějaké hvězdě, rád se v noci díváš do nebe. Všechny hvězdy rozkvétají květinami…“

“当然……”

„Ovšem…“

“这也就象水一样，由于那辘轳和绳子的缘故，你给我喝的井水好象音乐一样……你记得吗？……这水非常好喝……”

„Je to jako s tou vodou. Ta, které jsi mi dal napít, byla jako hudba, to pro ten rumpál a provaz… vzpomínáš si?… Byla tak dobrá…“

“当然……”

„Ovšem…“

“夜晚，你抬头望着星星，我的那颗太小了，我无法给你指出我的那颗星星是在哪里。这样倒更好。你可以认为我的那颗星星就在这些星星之中。那么，所有的星星，你都会喜欢看的……这些星星都将成为你的朋友。而且，我还要给你一件礼物……”

„V noci se budeš dívat na hvězdy. Ta moje je příliš malá, abych ti ji mohl ukázat. Je to tak lépe. Má hvězdička bude pro tebe jednou z mnoha hvězd. Budeš tedy rád pozorovat všechny hvězdy. Všechny budou tvými přítelkyněmi. A pak, dám ti dárek…“

他又笑了。

A znovu se zasmál.

“啊！小家伙，小家伙，我喜欢听你这笑声！”

„Ach človíčku můj zlatá, tak rád slyším tvůj smích!“

“这正好是我给你的礼物，……这就好象水那样。”

„Právě to bude můj dárek… bude to jako s tou vodou…“

“你说的是什么？”

„Co tím myslíš?“

“人们眼里的星星并不都一样。对旅行的人来说，星星是向导。对别的人来说，星星只是些小亮光。对另外一些学者来说，星星就是他们探讨的学问。对我所遇见的那个实业家来说，星星是金钱。但是，所有这些星星都不会说话。你呢，你的那些星星将是任何人都不曾有过的……”

„Lidé mají své hvězdy, jenže ty nejsou stejné. Těm, kdo cestují, jsou průvodci. Pro druhé nejsou ničím jiným než malými světýlky. Pro jiné, pro vědce, znamenají problémy. Pro mého byznysmena byly zlatem. Ale všechny ty hvězdy mlčí. Ty budeš mít hvězdy, jaké nemá nikdo…“

“你说的是什么？”

„Co tím myslíš?“

“夜晚，当你望着天空的时候，既然我就住在其中一颗星星上，既然我在其中一颗星星上笑着，那么对你来说，就好象所有的星星都在笑，那么你将看到的星星就是会笑的星星！”

„Já budu na jedné z nich bydlit, budu se na jedné z nich smát, a až se podíváš v noci na oblohu, bude to pro tebe, jako by se smály všechny. Ty budeš mít hvězdy, které se umějí smát!“

这时，他又笑了。

A znovu se zasmál.

“那么，在你得到了安慰之后（人们总是会自我安慰的）你就会因为认识了我而感到高兴。你将永远是我的朋友。你就会想要同我一起笑。有时，你会为了快乐而不知不觉地打开窗户。

„Až se utěšíš (a člověk se vždycky utěší), budeš rád, že jsi mě poznal. Budeš stále mým přítelem. Budeš mít chuť se smát se mnou. A někdy otevřeš okno, jen tak pro radost…

你的朋友们会奇怪地看着你笑着仰望天空。那时，你就可以对他们说：‘是的，星星总是引我欢笑！’他们会以为你发疯了。我的恶作剧将使你难堪……”

Tvoji přátelé se budou strašně divit, až tě uvidí smát se při pohledu na nebe. Řekneš jim: „Ano, hvězdy mě vždycky, rozesmějí!“ Budou myslet, že ses zbláznil. Vyvedu ti tak pěkný kousek…“

这时，他又笑了。

A opět se zasmál.

“这就好象我并没有给你星星，而是给你一大堆会笑出声来的小铃铛……”

„Bude to, jako kdybych ti dal místo hvězd spoustu rolniček, které se umějí smát…“

他仍然笑着。随后他变得严肃起来：

A znovu se zasmál. Potom zvážněl.

“今天夜里……你知道……不要来了。”

„Víš… ale dnes v noci… sem nechoď!“

“我不离开你。”

„Nehnu se od tebe.“

“我将会象是很痛苦的样子……我有点象要死去似的。就是这么回事，你就别来看这些了，没有必要。”

„Budu vypadat, jako by mě něco bolelo… trochu jako bych umíral. To už tak bývá. Nechoď se na to dívat, nestojí to za to…“

“我不离开你。”

„Nehnu se od tebe.“

可是他担心起来。

Jemu to však dělalo starost.

“我对你说这些……这也是因为蛇的缘故。别让它咬了你……蛇是很坏的，它随意咬人……”

„Víš… taky kvůli tomu hadovi. Tebe nesmí uštknout… Hadi jsou zlí. Mohou uštknout jen tak pro potěšení…“

“我不离开你。”

„Nehnu se od tebe.“

这时，他似乎有点放心了：

Ale něco ho uklidnilo:

“对了，它咬第二口的时候就没有毒液了……”

„Pravda, na druhé uštknutí už nemají jed…“

这天夜里，我没有看到他起程。他不声不响地跑了。当我终于赶上他的时候，他坚定地快步走着。他只是对我说道：

Tu noc jsem neviděl, kdy se vydal na cestu. Zmizel tiše. Když jsem ho konečně dohonil, šel rychlým, odhodlaným krokem.

“啊，你在这儿……”

Prohodil jen:
„Ach, ty jsi tady…“

于是他拉着我的手。但是他仍然很担心：

A vzal mě za ruku. Ale znovu se znepokojil:

“你不该这样。你会难受的。我会象是死去的样子，但这不会是真的……”

„Neudělals dobře. Zarmoutí tě to. Budu vypadat jako mrtvý, ale nebude to pravda…“

我默默无言。

Mlčel jsem.

“你明白，路很远。我不能带着这付身躯走。它太重了。”

„Víš, je to příliš daleko. Nemohu s sebou brát tohle tělo. Je moc těžké.“

我依然沉默不语。

Mlčel jsem.

“但是，这就好象剥落的旧树皮一样。旧树皮，并没有什么可悲的。”

Bude to jako stará opuštěná skořápka. Staré skořápky nejsou nic smutného…“

我还是沉默不语。

Mlčel jsem.

他有些泄气了。但是他又振作起来：

Poklesl trochu na mysli. Ale znovu to zkusil:

“这将是蛮好的，你知道。我也一定会看星星的。所有的星星都将是带有生了锈的辘轳的井。所有的星星都会倒水给我喝……”

„Víš, bude to pěkné. Já se budu také dívat na hvězdy. Všechny budou studny se zrezavělým rumpálem. Všechny mi budou dávat pít…“

我还是沉默不语。

Mlčel jsem.

“这将是多么好玩啊！你将有五亿个铃铛，我将有五亿口水井……”

„To bude hezké! Ty budeš mít pět set miliónů rolniček, já pět set miliónů studánek…“

这时，他也沉默了，因为他在哭。

A také se odmlčel, protože plakal…

“就是这儿。让我自个儿走一步吧。”

„Tady to je. Nech mě jít kousek samotného.“

他这时坐下来，因为他害怕了。

Posadil se, protože měl strach.

他却仍然说道：

Dodal ještě:

“你知道……我的花……我是要对她负责的！而她又是那么弱小！她又是那么天真。她只有四根微不足道的刺，保护自己，抵抗外敌……”

„Víš… moje květina… jsem za ni zodpovědný! Je tak slaboučká! A tak naivní. Má jen čtyři trny, aby ji chránily proti světu…“

我也坐了下来，因为我再也站立不住了。他说道：

Sedl jsem si; neměl jsem už sílu stát. Řekl:

“就是这些……全都说啦……”

„Tak… To je všechno…“

他犹豫了一下，然后站起来。他迈出了一步。而我却动弹不得。

Ještě jednou zaváhal, potom vstal. Udělal krok. Já jsem nebyl schopen se pohnout.

在他的脚踝子骨附近，一道黄光闪了一下。刹那间他一动也不动了。他没有叫喊。他轻轻地象一棵树一样倒在地上，大概由于沙地的缘故，连一点响声都没有。

U jeho kotníku se jen zablesklo cosi žlutého. Malý princ na okamžik znehybněl. Nevykřikl. Klesl pomalu, jako padá strom. Byl tam písek, ani slyšet to nebylo.

XXVII

XXVII — VZPOMÍNKA

到现在，一点不错，已经有六年了……我还从未讲过这个故事。同伴们重新见到了我，都为能看见我活着回来而高兴。我却很悲伤。我告诉他们：“这是因为疲劳的缘故……”

A dnes je tomu jistě už šest let… Dosud nikdy jsem tu příhodu nikomu nevyprávěl. Kamarádi, když jsem se s nimi zase shledal, byli velice rádi, že mě vidí živého. Já jsem byl smutný, ale říkal jsem jim: „To je jen únava.“

现在，我稍微得到了些安慰。就是说……还没有完全平静下来。可我知道他已经回到了他的星球上。因为那天黎明，我没有再见到他的身躯。他的身躯并不那么重……从此，我就喜欢在夜间倾听着星星，好象是倾听着五亿个铃铛……

Nyní jsem se už trochu utěšil. Totiž… ne docela. Ale vím dobře, že se vrátil na svou planetu, neboť za svítání jsem jeho tělo už nenašel. Nebylo tak těžké… Rád poslouchám za noci hvězdám. Je to jako pět set miliónů rolniček…

可是，现在却又发生了不寻常的事。我给小王子画的羊嘴套上，忘了画皮带！他再也不可能把它套在羊嘴上。于是，我思忖着：“他的星球上发生了什么事呢？大概小羊把花吃掉了吧……”

Ale víte, něco tu není v pořádku. K náhubku, který jsem malému princi nakreslil, zapomněl jsem připojit řemínek. Nikdy ho asi nemohl beránkovi připnout. Říkávám si tedy: Copak se asi na jeho planetě přihodilo? Je možné, že beránek spásl květinu…

有时我又对自己说，“绝对不会的！小王子每天夜里都用玻璃罩子罩住他的花，而且他会把羊看管好的……”想到这里，我就非常高兴。这时，所有的星星都在柔情地轻声笑着。

Hned si však pomyslím: To jistě ne! Malý princ ji přece dává každou noc pod skleněný poklop a beránka si dobře hlídá… A tu jsem šťasten a všechny hvězdy se tiše smějí.

忽而我又对自己说：“人们有时总免不了会疏忽的，那就够戗！某一天晚上他忘了玻璃罩子，或者小羊夜里不声不响地跑出来……”想到这里，小铃铛都变成泪珠了！

Potom si zase říkám: Někdy je člověk roztržitý a hned se stane neštěstí. Jednou večer třeba malý princ zapomněl na skleněný poklop nebo se beránek za noci tiše vykradl… A tu se mi všechny rolničky mění v slzy! …

这真是一个很大的奥秘。对你们这些喜欢小王子的人来说，就象对于我来说一样，无论什么地方，凡是某处，如果一只羊（尽管我们并不认识它），吃了一朵玫瑰花，或是没有吃掉一朵玫瑰花，那么宇宙的面貌就全然不同。

V tom je velká záhada. Pro mne jako pro vás, kteří máte malého prince rádi, nebude vesmír stejný, jestliže někde nějaký beránek, kterého neznáme, spásl, nebo nespásl růži…

你们望着天空。你们想一想：羊究竟是吃了还是没有吃掉花？那么你们就会看到一切都变了样……

Podívejte se na nebe. Ptejte se: Spásl nebo nespásl beránek květinu? Uvidíte, jak se hned všechno změní…

任何一个大人将永远不会明白这个问题竟如此重要！

A žádný dospělý nikdy nepochopí, že je to tak důležité.

在我看来，这是世界上最美、也最凄凉的景色。上一页跟它前一页的景色是一样的。我再画上一遍，是为了引起你们注意。这里，就是小王子在地球上出现，然后又消失的地方。

A tady je pro mne ta nejkrásnější a nejsmutnější krajina na světě. Je stejná jako krajina na předcházející stránce, ale nakreslil jsem vám ji ještě jednou, abych vám ji dobře ukázal. Na tomto místě se malý princ na Zemi objevil a potom zmizel.

有一天，你们若去非洲沙漠旅行，请仔细认一认这个景色，免得当面错过了。你们若有机会经过那里，我请求你们，不要匆匆离去，在这颗星下守候片刻。

Zadívejte se pozorně na tuto krajinu, abyste ji bezpečně poznali, budete-li jednoho dne cestovat v Africe na poušti. A půjdete-li náhodou tudy, snažně vás prosím, nespěchejte, postůjte chvilku přímo pod hvězdou!

倘若有个孩子走到你们跟前，倘若他在笑，有一头金发，不回答人家提出的问题，你们就可清到他是谁了。那时，劳驾你们！不要让我老是这么忧伤，赶快写信告诉我；他回来了……

A přijde-li k vám pak dítě a bude se smát, bude mít zlaté vlásky a nebude odpovídat, když se ho budete ptát, snadno uhodnete, kdo to je. Buďte tak hodní a nenechte mě tak smutného: rychle mi napište, že se vrátil…

1943

1943