Chińsko-czeska dwujęzyczna książka
小王子当时气得脸色发白。
Malý princ byl teď hněvem celý bledý.
“几百万年以来花儿都在制造着刺,几百万年以来羊仍然在吃花。要搞清楚为什么花儿费那么大劲给自己制造没有什么用的刺,这难道不是正经事?难道羊和花之间的战争不重要?这难道不比那个大胖子红脸先生的帐目更重要?
„Už miliony let si květiny tvoří trny. A beránci je přesto po milióny let okusují. A to není vážná věc, snažíme-li se pochopit, proč se květiny tolik namáhají, aby měly trny, když ty trny na nic nejsou? Copak boj beránků a květin není důležitý? Není to vážnější a důležitější než počítání toho tlustého červeného pána?
如果我认识一朵人世间唯一的花,只有我的星球上有它,别的地方都不存在,而一只小羊胡里胡涂就这样把它一下子毁掉了,这难道不重要?”
A co když já znám květinu, jedinou na světě, protože neroste nikde jinde než na mé planetě? A co když mi tu květinu nějaký beránek rázem zničí, jen tak, jednou zrána, a ani si neuvědomí, co dělá? To že není důležité?“
他的脸气得发红,然后又接着说道:
Zarděl jsem se a po chvíli pokračoval:
“如果有人爱上了在这亿万颗星星中独一无二的一株花,当他看着这些星星的时候,这就足以使他感到幸福。他可以自言自语地说:‘我的那朵花就在其中的一颗星星上……’,但是如果羊吃掉了这朵花,对他来说,好象所有的星星一下子全都熄灭了一样!这难道也不重要吗?!”
„Má-li někdo rád květinu, jedinou tohoto druhu na miliónech a miliónech hvězd, stačí mu, aby byl šťasten, když se na hvězdy dívá. Řekne si: Tam někde je má květina… Ale sežere-li beránek květinu, bude to, jako by najednou všechny hvězdy pohasly! A to že není důležité!“
他无法再说下去了,突然泣不成声。夜幕已经降临。我放下手中的工具。我把锤子、螺钉、饥渴、死亡,全都抛在脑后。在一颗星球上,在一颗行星上,在我的行星上,在地球上有一个小王子需要安慰!我把他抱在怀里。我摇着他,对他说:
Nemohl už dál mluvit. Propukl náhle v pláč. Nastala noc. Odhodil jsem nářadí. Nezáleželo mi už na kladivu, svorníku, žízni ani smrti. Na jedné hvězdě, na planetě, na té mé, na Zemi, bylo nutno utěšit malého prince. Vzal jsem ho do náruče. Kolébal jsem ho. Říkal jsem mu:
“你爱的那朵花没有危险……我给你的小羊画一个罩子……我给你的花画一副盔甲……我……”
„Květině, kterou máš rád, nehrozí nebezpečí… Nakreslím tvému beránkovi náhubek. Nakreslím ti pro tvou květinu ohrádku… Udělám…“
我也不太知道该说些什么。我觉得自己太笨拙。我不知道怎样才能达到他的境界,怎样才能再进入他的境界……唉,泪水的世界是多么神秘啊!
Nevěděl jsem už pořádně, co říci. Připadal jsem si strašně nešikovný. Nevěděl jsem, jak se mu přiblížit, jak se k němu dostat… Svět slz je tak záhadný.
VIII
VIII — KVĚTINA
很快我就进一步了解了这朵花儿。在小王子的星球上,过去一直都生长着一些只有一层花瓣的很简单的花。这些花非常小,一点也不占地方,从来也不会去打搅任何人。她们早晨在草丛中开放,晚上就凋谢了。
Květinu malého prince jsem poznal velice brzy lépe. Na jeho planetě rostly prosté květiny, ozdobené jedinou řadou okvětních plátků. Nezabíraly místo a nikoho nerušily. Jednoho rána se vždy objevily v trávě a potom večer uvadaly.
不知从哪里来了一颗种子,忽然一天这种子发了芽。小王子特别仔细地监视着这棵与众不同的小苗:这玩艺说不定是一种新的猴面包树。
Ale tahle květina vyklíčila jeden den ze semene přivátého bůhvíodkud a malý princ bděl velmi pozorně nad tímto výhonkem, který se nepodobal jiným produktům. Mohl to být nějaký nový druh baobabu.
但是,这小苗不久就不再长了,而且开始孕育着一个花朵。看到在这棵苗上长出了一个很大很大的花蕾,小王子感觉到从这个花苞中一定会出现一个奇迹。然而这朵花藏在它那绿茵茵的房间中用了很长的时间来打扮自己。
Keřík však náhle přestal růst a začal hnát do květu. Malý princ, který byl při tom, když vyrašil obrovský pupen, dobře tušil, že z něho vypučí něco zázračného, ale květina se ve svém zeleném příbytku krášlila nekonečně dlouho.
她精心选择着她将来的颜色,慢慢腾腾地妆饰着,一片片地搭配着她的花瓣,她不愿象虞美人那样一出世就满脸皱纹。她要让自己带着光艳夺目的丽姿来到世间。是的,她是非常爱俏的。
Pečlivě si vybírala barvy. Oblékala se pomalu, upravovala si okvětní plátky jeden po druhém. Nechtěla se ukázat celá pomačkaná jako vlčí máky. Chtěla se objevit až teprve v plné kráse. Ó ano, byla to parádnice!
她用好些好些日子天仙般地梳妆打扮。然后,在一天的早晨,恰好在太阳升起的时候,她开放了。
Její tajemná toaleta trvala mnoho a mnoho dní. Až jednoho rána se ukázala právě při východu slunce.
她已经精细地做了那么长的准备工作,却打着哈欠说道:
A květina, která se tak pečlivě připravovala, řekla zívajíc:
“我刚刚睡醒,真对不起,瞧我的头发还是乱蓬蓬的……”
„Ach, právě jsem se probudila… Promiňte, prosím… Jsem ještě celá rozcuchaná…“
小王子这时再也控制不住自己的爱慕心情:
Malý princ nemohl v té chvíli skrýt svůj obdiv:
“你是多么美丽啊!”
„Jak jste krásná!“
花儿悠然自得地说:
“是吧,我是与太阳同时出生的……”
„Že ano,“ odpověděla tiše květina. „A přišla jsem na svět zároveň se sluncem…“
小王子看出了这花儿不太谦虚,可是她确实丽姿动人。
Malý princ správně uhodl, že není moc skromná. Ale tolik dojímala!
她随后又说道:“现在该是吃早点的时候了吧,请你也想着给我准备一点……”
„Myslím, že je čas posnídat,“ dodala po chvilce, „byl byste tak hodný a postaral se o mne…“
小王子很有些不好意思,于是就拿着喷壶,打来了一壶清清的凉水,浇灌着花儿。
A malý princ, celý zmaten, šel pro konev s čerstvou vodou a obsloužil květinu.
于是,就这样,这朵花儿就以她那有点敏感多疑的虚荣心折磨着小王子。例如,有一天,她向小王子讲起她身上长的四根刺:
Tak ho velice brzy potrápila svou poněkud plachou marnivostí. Například jednoho dne, když mluvila o svých čtyřech trnech, řekla malému princi:
“老虎,让它张着爪子来吧!”
„Jen ať si přijdou tygři se svými drápy!“
小王子顶了她一句:“在我这个星球上没有老虎,而且,老虎是不会吃草的”。
„Na mé planetě přece nejsou tygři,“ namítl malý princ, „a tygři trávu ani nežerou.“
花儿轻声说道:“我并不是草。”
„Já nejsem tráva,“ odpověděla jemně květina.
“真对不起。”
„Ó, promiňte…“
“我并不怕什么老虎,可我讨厌穿堂风。你没有屏风?”
„Já se tygrů vůbec nebojím, ale mám hrůzu z průvanu. Nemáte, prosím, nějakou zástěnu?“
小王子思忖着:“讨厌穿堂风……这对一株植物来说,真不走运,这朵花儿真不大好伺候……”
Hrůzu z průvanu… Pro rostlinu to není právě šťastné, řekl si malý princ. S touhle květinou je potíž…
“晚上您得把我保护好。你这地方太冷。在这里住得不好,我原来住的那个地方……”
„A večer mě dejte pod poklop. U vás je veliká zima. Je to tu špatně položené. Tam, odkud přicházím…“
但她没有说下去。她来的时候是粒种子。她哪里见过什么别的世界。她叫人发现她是在凑一个如此不太高明的谎话,她有点羞怒,咳嗽了两三声。她的这一招是要小王子处于有过失的地位,她说道:
Ale zarazila se. Přišla jako semeno. Nemohla z jiných světů nic poznat. Zahanbena, že se nechala chytit při pokusu o tak prostinkou lež, dvakrát nebo třikrát zakašlala, aby malého prince upozornila, že udělal chybu:
“屏风呢?”
„A co ta zástěna?“
“我这就去拿。可你刚才说的是……”
„Chtěl jsem pro ni jít, ale mluvila jste se mnou!“
于是花儿放开嗓门咳嗽了几声,依然要使小王子后悔自己的过失。
Tu nuceně zakašlala, aby v něm přece jen probudila výčitky svědomí.
尽管小王子本来诚心诚意地喜欢这朵花,可是,这一来,却使他马上对她产生了怀疑。小王子对一些无关紧要的话看得太认真,结果使自己很苦恼。
A tak malý princ, ačkoliv měl dobrou vůli mít ji rád, brzy o ní zapochyboval. Bral vážně bezvýznamná slova, a byl proto velice nešťasten.
有一天他告诉我说:“我不该听信她的话,绝不该听信那些花儿的话,看看花,闻闻它就得了。我的那朵花使我的星球芳香四溢,可我不会享受它。关于老虎爪子的事,本应该使我产生同情,却反而使我恼火……”
„Neměl jsem ji poslouchat,“ svěřil se mi jednoho dne. „Květiny nesmíme nikdy poslouchat. Musíme se na ně dívat a vdechovat jejich vůni. Moje květina naplňovala vůní celou planetu, ale nedovedl jsem se z toho těšit. Historka s drápy, která mě tak dopálila, měla ve mně vzbudit vlastně něhu…“
他还告诉我说:
A ještě se mi svěřil:
“我那时什么也不懂!我应该根据她的行为,而不是根据她的话来判断她。她使我的生活芬芳多彩,我真不该离开她跑出来。我本应该猜出在她那令人爱怜的花招后面所隐藏的温情。花是多么自相矛盾!我当时太年青,还不懂得爱她。”
„Tehdy jsem nedovedl nic pochopit. Měl jsem ji posuzovat podle jednání, ne podle slov. Obklopovala mě vůní a jasem. Neměl jsem, myslím, kdy utéci. Měl jsem pod jejími chabými lstmi vytušit něžnost. Květiny si tak odporují! Ale byl jsem příliš mladý, abych ji dovedl mít rád.“
IX
IX — ODLET
我想小王子大概是利用一群候鸟迁徙的机会跑出来的。在他出发的那天早上,他把他的星球收拾得整整齐齐,把它上头的活火山打扫得干干净净。——他有两个活火山,早上热早点很方便。
Aby mohl planetu opustil, využil, myslím, tahu divokých ptáků. Ráno před odchodem dal planetu pěkně do pořádku. Pečlivě vymetl nevyhaslé sopky. Dvě byly v činnosti. A bylo to ohromně pohodlné, když bylo potřebí ráno ohřát snídani.
他还有一座死火山,他也把它打扫干净。他想,说不定它还会活动呢!打扫干净了,它们就可以慢慢地有规律地燃烧,而不会突然爆发。火山爆发就象烟囱里的火焰一样。
Měl také jednu vyhaslou sopku. Ale vždycky říkával: „Člověk nikdy neví!“, a tak vymetl i tu vyhaslou. Jsou-li sopky dobře vymeteny, hoří mírně a pravidelně, nevybuchují. Sopečné výbuchy jsou jako oheň v krbu.
当然,在我们地球上我们人太小,不能打扫火山,所以火山给我们带来很多很多麻烦。
Na naší Zemi jsme ovšem příliš malí, abychom si mohli vymetat sopky. Proto nám způsobují řadu nepříjemností.
小王子还把剩下的最后几颗猴面包树苗全拔了。他有点忧伤。他以为他再也不会回来了。这天,这些家常活使他感到特别亲切。
Malý princ vytrhl trochu smutně také poslední výhonky baobabů. Myslel, že se snad už nikdy nevrátí. Ale všechny tyto obvyklé práce se mu zdály toho rána nesmírně milé.
当他最后一次浇花时,准备把她好好珍藏起来。他发觉自己要哭出来。
A když naposledy zalil květinu a chystal se ji zakrýt poklopem, zjistil, že je mu do pláče.
“再见了。”他对花儿说道。
„Sbohem,“ řekl květině.
可是花儿没有回答他。
Květina však neodpověděla.
“再见了。”他又说了一遍。
„Sbohem,“ opakoval.
花儿咳嗽了一阵。但并不是由于感冒。
Květina zakašlala. Ale ne proto, že byla nachlazená.
她终于对他说道:“我方才真蠢。请你原谅我。希望你能幸福。”
„Byla jsem hloupá,“ řekla mu konečně. „Odpusť mi to. Snaž se být šťasten.“
花儿对他毫不抱怨,他感到很惊讶。他举着罩子,不知所措地伫立在那里。他不明白她为什么会这样温柔恬静。
Byl překvapen, že mu nic nevyčítá. Stál tu ve velkých rozpacích, s poklopem v ruce. Nechápal tu klidnou mírnost.
“的确,我爱你。”花儿对他说道:“但由于我的过错,你一点也没有理会。这丝毫不重要。不过,你也和我一样的蠢。希望你今后能幸福。把罩子放在一边吧,我用不着它了。”
„No ano, mám tě ráda,“ řekla květina. „Tys o tom vůbec nevěděl. A byla to má chyba. To nevadí. Ale tys byl zrovna tak hloupý jako já. Hleď, abys byl šťasten… Nech ten poklop, já už ho nechci.“
“要是风来了怎么办?”
„Ale vítr…“
“我的感冒并不那么重……夜晚的凉风对我倒有好处。我是一朵花。”
„Nejsem tak nachlazená… Čerstvý noční vítr mi udělá dobře. Jsem přece květina.“
“要是有虫子野兽呢?……”
„Ale zvířata…“
“我要是想认识蝴蝶,经不起两三只尺蠖是不行的。据说这是很美的。不然还有谁来看我呢?你就要到远处去了。至于说大动物,我并不怕,我有爪子。”
„Musím přece snést dvě nebo tři housenky, když chci poznat motýly. Je prý to tak krásné. Kdo by mě jinak navštěvoval? Ty budeš daleko. Velkých zvířat se vůbec nebojím. Mám drápy.“
于是,她天真地显露出她那四根刺,随后又说道:
A naivně ukázala čtyři trny. Potom dodala:
“别这么磨蹭了。真烦人!你既然决定离开这儿,那么,快走吧!”
„Neotálej tolik, rozčiluje mě to. Rozhodl ses odejít, tak jdi!“
她是怕小王子看见她在哭。她是一朵非常骄傲的花……
Nechtěla totiž, aby ji viděl plakat. Byla to nesmírně pyšná květina.
X
X — KRÁL
在附近的宇宙中,还有 325、326、327、328、329、330 等几颗小行星。他就开始访问这几颗星球,想在那里找点事干,并且学习学习。
Žil v oblasti asteroidů 325, 326, 327, 328, 329 a 330. Nejdříve se tedy vypravil na ně, aby tam hledal nějakou práci a poučení.
第一颗星球上住着一个国王。国王穿着用紫红色和白底黑花的毛皮做成的大礼服,坐在一个很简单却又十分威严的宝座上。
Na prvním bydlel král. Oblečen v purpur a hermelín, seděl na velmi prostém, a přece majestátním trůně.
当他看见小王子时,喊了起来:
“啊,来了一个臣民。”
„Ale hleďme, poddaný,“ zvolal král, když uviděl malého prince.
小王子思量着:“他从来也没有见过我,怎么会认识我呢?”
A malý princ se ptal sám sebe: Jak mě může znát, když mě ještě nikdy neviděl?
他哪里知道,在那些国王的眼里,世界是非常简单的:所有的人都是臣民。
Nevěděl, že králové vidí svět velice zjednodušen. Všichni lidé jsou pro ně poddaní.
国王十分骄傲,因为他终于成了某个人的国王,他对小王子说道:“靠近些,好让我好好看看你。”
„Pojď blíž, ať tě lépe vidím,“ řekl mu král a byl moc pyšný, že konečně někomu kraluje.
小王子看看四周,想找个地方坐下来,可是整个星球被国王华丽的白底黑花皮袍占满了。他只好站在那里,但是因为疲倦了,他打起哈欠来。
Malý princ se díval, kam si sednout, ale planeta byla celá zaplněna nádherným hermelínovým pláštěm. Zůstal tedy stát, a protože byl unaven, zívl.
君王对他说:“在一个国王面前打哈欠是违反礼节的。我禁止你打哈欠。”
„Zívat v přítomnosti krále se nesluší,“ řekl mu mocnář. „Zakazuji ti to.“
小王子羞愧地说道:“我实在忍不住,我长途跋涉来到这里,还没有睡觉呢。”
„Nemohu se udržet,“ odpověděl malý princ celý zmatený. „Byl jsem dlouho na cestě a nespal jsem…“
国王说:“那好吧,我命令你打哈欠。好些年来我没有看见过任何人打哈欠。对我来说,打哈欠倒是新奇的事。来吧,再打个哈欠!这是命令。”
„Nařizuji ti tedy, abys zíval,“ řekl král. „Již léta jsem neviděl nikoho zívat. Je to pro mne něco nového. Tak jen zívej dál. Nařizuji ti to.“
“这倒叫我有点紧张……我打不出哈欠来了……”小王子红着脸说。
„Teď se bojím… už nemohu…,“ odpověděl malý princ a po uši se začervenal.
“嗯!嗯!”国王回答道:“那么我……命令你忽而打哈欠,忽而……”
„Hm, hm,“ odpověděl král. „Tak… tak ti nařizuji chvílemi zívat a chvílemi…“
他嘟嘟囔囔,显出有点恼怒。
Trochu breptal a zdál se pohněván.
因为国王所要求的主要是保持他的威严受到尊敬。他不能容忍不听他的命令。他是一位绝对的君主。可是,他却很善良,他下的命令都是有理智的。
Králi totiž šlo o to, aby se uznávala jeho autorita. Nestrpěl neposlušnost. Byl to absolutistický mocnář. Ale byl také velký dobrák, a proto dával rozkazy rozumné.
他常常说:“如果我叫一位将军变成一只海鸟,而这位将军不服从我的命令,那么这就不是将军的过错,而是我的过错。”
„Kdybych nařídil,“ říkal obvykle, „kdybych nařídil generálovi, aby se proměnil v mořského ptáka, a on neuposlechl, nebyla by to vina generálova, ale moje.“
小王子腼腆地试探道:“我可以坐下吗?”
„Mohu se posadit?“ zeptal se nesměle malý princ.
“我命令你坐下。”国王一边回答,一边庄重地把他那白底黑花皮袍大襟挪动了一下。
„Nařizuji ti, aby ses posadil,“ odpověděl král a přitáhl si majestátně cíp svého hermelínového pláště.
可是小王子感到很奇怪。这么小的行星,国王他对什么进行统治呢?
Malý princ žasl. Planeta byla maličká. Nad čímpak mohl tak vládnout?
他对国王说:“陛下……请原谅,我想问您……”
„Vaše Veličenstvo,“ pravil, „prosím o prominutí, že se vás ptám…“
国王急忙抢着说道:“我命令你问我。”
„Nařizuji ti, aby ses mě ptal,“ řekl honem král.
“陛下……你统治什么呢?”
„Vaše Veličenstvo, čemu vládnete?“
国王非常简单明了地说:“我统治一切。”
„Všemu,“ odpověděl král velmi prostě.
“一切?”
„Všemu?“
国王轻轻地用手指着他的行星和其他的行星,以及所有的星星。
Král rozvážně ukázal na svou planetu, na ostatní planety a na hvězdy.
小王子说:“统治这一切?”
„Tomu všemu?“
“统治这一切。”
„Ano, tomu všemu,“ odpověděl král.
原来他不仅是一个绝对的君主,而且是整个宇宙的君主。
Byl to totiž vladař nejen absolutistický, ale i vševládnoucí.
“那么,星星都服从您吗?”
„A hvězdy vás poslouchají?“
“那当然!”国王对他说,“它们立即就得服从。我是不允许无纪律的。”
„Ovšem,“ řekl mu král. „Uposlechnou ihned. Nesnesu nekázeň.“
这样的权力使小王子惊叹不已。如果掌握了这样的权力,那么,他一天就不只是看到四十三次日落,而可以看到七十二次,甚至一百次,或是二百次日落,也不必要去挪动椅子了!
Taková moc malého prince oslnila. Kdyby on ji měl, viděl by ne čtyřiatřicet, ale dvaasedmdesát nebo sto, nebo dokonce dvě stě západů slunce v týž den, aniž by musel posunout židli!
由于他想起了他那被遗弃的小星球,心里有点难过,他大胆地向国王提出了一个请求:
A poněvadž mu bylo trochu smutno při pomyšlení na jeho malou, opuštěnou planetu, dodal si odvahy a požádal krále o laskavost:
“我想看日落,请求您……命令太阳落山吧……”
„Chtěl bych vidět západ slunce… Udělejte mi tu radost… Nařiďte slunci, aby zapadlo…“
Reklama