思索了一会儿，他又说道：

Chvíli přemýšlel a pak dodal:

“什么叫‘驯服’呀？”

„Co to znamená ochočit?“

“你不是此地人。”狐狸说，“你来寻找什么？”

„Ty nejsi zdejší,“ řekla liška, „co tu hledáš?“

“我来找人。”小王子说，“什么叫‘驯服’呢？”

„Hledám lidi,“ odvětil malý princ. „Co to znamená ochočit?“

“人，”狐狸说，“他们有枪，他们还打猎，这真碍事！他们唯一的可取之处就是他们也养鸡，你是来寻找鸡的吗？”

„Lidé,“ řekla liška, „mají pušky a loví zvířata. To je hrozně nepříjemné. Pěstují také slepice. Je to jejich jediný zájem. Hledáš slepice?“

“不，”小王子说，“我是来找朋友的。什么叫‘驯服’呢？”

„Ne,“ řekl malý princ. „Hledám přátele. Co to znamená ochočit?“

“这是已经早就被人遗忘了的事情，”狐狸说，“它的意思就是‘建立联系’。”

„Je to něco, na co se moc zapomíná,“ odpověděla liška. „Znamená to vytvořit pouta…“

“建立联系？”

„Vytvořit pouta?“

“一点不错，”狐狸说。“对我来说，你还只是一个小男孩，就像其他千万个小男孩一样。我不需要你。你也同样用不着我。对你来说，我也不过是一只狐狸，和其他千万只狐狸一样。但是，如果你驯服了我，我们就互相不可缺少了。对我来说，你就是世界上唯一的了；我对你来说，也是世界上唯一的了。”

„Ovšem,“ řekla liška. „Ty jsi pro mne jen malým chlapcem podobným statisícům malých chlapců. Nepotřebuji tě a ty mě také nepotřebuješ. Jsem pro tebe jen liškou podobnou statisícům lišek. Ale když si mě ochočíš, budeme potřebovat jeden druhého. Budeš pro mne jediným na světě a já zase pro tebe jedinou na světě…“

“我有点明白了。”小王子说，“有一朵花……，我想，她把我驯服了……”

„Začínám chápat,“ řekl malý princ. „Znám jednu květinu … myslím, že si mě ochočila…“

“这是可能的。”狐狸说，“世界上什么样的事都可能看到……”

„To je možné,“ dodala liška. „Na Zemi je vidět všelicos…“

“啊，这不是在地球上的事。”小王子说。

„Ó, to není na Zemi,“ řekl malý princ.

狐狸感到十分蹊跷。

Zdálo se, že to probudilo v lišce velkou zvědavost:

“在另一个星球上？”

„Na jiné planetě?“

“是的。”

„Ano.“

“在那个星球上，有猎人吗？”

„Jsou na té planetě lovci?“

“没有。”

„Nejsou.“

“这很有意思。那么，有鸡吗？”

„Ach, to je zajímavé! A slepice?“

“没有。”

„Také ne.“

“没有十全十美的。”狐狸叹息地说道。

„Nic není dokonalé,“ povzdychla si liška.

可是，狐狸又把话题拉回来：

Ale vrátila se ke svému nápadu:

“我的生活很单调。我捕捉鸡，而人又捕捉我。所有的鸡全都一样，所有的人也全都一样。因此，我感到有些厌烦了。但是，如果你要是驯服了我，我的生活就一定会是欢快的。我会辨认出一种与众不同的脚步声。其他的脚步声会使我躲到地下去，而你的脚步声就会象音乐一样让我从洞里走出来。

„Můj život je jednotvárný. Honím slepice a lidé honí mne. Všechny slepice jsou si navzájem podobné a také lidé jsou si podobní. Trochu se proto nudím. Ale když si mě ochočíš, bude můj život jakoby prozářen sluncem. Poznám zvuk kroků, který bude jiný než všechny ostatní. Ostatní kroky mě zahánějí pod zem. Ale tvůj krok mě jako hudba vyláká z doupěte.

再说，你看！你看到那边的麦田没有？我不吃面包，麦子对我来说，一点用也没有。我对麦田无动于衷。而这，真使人扫兴。但是，你有着金黄色的头发。那么，一旦你驯服了我，这就会十分美妙。麦子，是金黄色的，它就会使我想起你。而且，我甚至会喜欢那风吹麦浪的声音……”

A pak, podívej se! Vidíš tamhleta obilná pole? Nejím chléb. Obilí je pro mne zbytečné. Obilná pole mi nic nepřipomínají. A to je smutné. Ale ty máš zlaté vlasy. Bude to opravdu nádherné, až si mě ochočíš. Zlaté obilí mi tě bude připomínat. A já budu milovat šumění větru v obilí…“

狐狸沉默不语，久久地看着小王子。

Liška umlkla a dlouho se dívala na malého prince.

“请你驯服我吧！”他说。

„Ochoč si mě, prosím!“ řekla.

“我是很愿意的。”小王子回答道，“可我的时间不多了。我还要去寻找朋友，还有许多事物要了解。”

„Velmi rád,“ odvětil malý princ, „ale nemám moc času. Musím objevit přátele a poznat spoustu věcí.“

“只有被驯服了的事物，才会被了解。”狐狸说，“人不会再有时间去了解任何东西的。他们总是到商人那里去购买现成的东西。因为世界上还没有购买朋友的商店，所以人也就没有朋友。如果你想要一个朋友，那就驯服我吧！”

„Známe jen ty věci, které si ochočíme,“ řekla liška. Lidé už nemají čas, aby něco poznávali. Kupují u obchodníku věci úplně hotové. Ale poněvadž přátelé nejsou na prodej, nemají přátel. Chceš-li přítele, ochoč si mě!“

“那么应当做些什么呢？”小王子说。

„Co mám dělat?“ zeptal se malý princ.

“应当非常耐心。”狐狸回答道，“开始你就这样坐在草丛中，坐得离我稍微远些。我用眼角瞅着你，你什么也不要说。话语是误会的根源。但是，每天，你坐得靠我更近些……”

„Musíš být hodně trpělivý,“ odpověděla liška. „Sedneš si nejprve kousek ode mne, takhle do trávy. Já se budu na tebe po očku dívat, ale ty nebudeš nic říkat. Řeč je pramenem nedorozumění. Každý den si však budeš moci sednout trochu blíž…“

第二天，小王子又来了。

Druhý den přišel malý princ zas.

“最好还是在原来的那个时间来。”狐狸说道，“比如说，你下午四点钟来，那么从三点钟起，我就开始感到幸福。时间越临近，我就越感到幸福。到了四点钟的时候，我就会坐立不安；我就会发现幸福的代价。但是，如果你随便什么时候来，我就不知道在什么时候该准备好我的心情……应当有一定的仪式。”

„Bylo by lépe, kdybys přicházel vždycky ve stejnou hodinu,“ řekla liška. „Přijdeš-li například ve čtyři hodiny odpoledne, již od tří hodin budu šťastná. Čím více čas pokročí, tím budu šťastnější. Ve čtyři hodiny budu už rozechvělá a neklidná; objevím cenu štěstí! Ale budeš-li přicházet v různou dobu, nebudu nikdy vědět, v kterou hodinu vyzdobit své srdce… Je třeba zachovávat řád.“

“仪式是什么？”小王子问道。

„Co to je řád?“ řekl malý princ.

“这也是一种早已被人忘却了的事。”狐狸说，“它就是使某一天与其他日子不同，使某一时刻与其他时刻不同。比如说，我的那些猎人就有一种仪式。他们每星期四都和村子里的姑娘们跳舞。于是，星期四就是一个美好的日子！我可以一直散步到葡萄园去。如果猎人们什么时候都跳舞，天天又全都一样，那么我也就没有假日了。”

„To je také něco moc zapomenutého,“ odpověděla liška, „to, co odlišuje jeden den od druhého, jednu hodinu od druhé. Moji lovci například zachovávají také řád. Tančí každý čtvrtek s děvčaty z vesnice. Každý čtvrtek je tedy nádherný den! Jdu na procházku až do vinice. Kdyby lovci tančili kdykoliv, všechny dny by se podobaly jeden druhému a neměla bych vůbec prázdniny.“

就这样，小王子驯服了狐狸。当出发的时刻就快要来到时：

Tak si malý princ ochočil lišku. A tu se přiblížila hodina odchodu.

“啊！”狐狸说，“我一定会哭的。”

„Ach budu plakat,“ řekla liška.

“这是你的过错，”小王子说，“我本来并不想给你任何痛苦，可你却要我驯服你……”

„To je tvá vina,“ řekl malý princ. „Nepřál jsem ti nic zlého, ale tys chtěla, abych si tě ochočil…“

“是这样的。”狐狸说。

„Ovšem,“ řekla liška.

“你可就要哭了！”小王子说。

„Ale budeš plakat!“ namítl malý princ.

“当然罗。”狐狸说。

„Budu plakat,“ řekla liška.

“那么你什么好处也没得到。”

„Tak tím nic nezískáš!“

“由于麦子颜色的缘故，我还是得到了好处。”狐狸说。

„Získám, vzpomeň si na tu barvu obilí.“

然后，他又接着说。

A potom dodala:

“再去看看那些玫瑰花吧。你一定会明白，你的那朵是世界上独一无二的玫瑰。你回来和我告别时，我再赠送给你一个秘密。”

„Jdi se podívat ještě jednou na růže. Pochopíš, že ta tvá je jediná na světě. Přijdeš mi dát sbohem a já ti dám dárek — tajemství.“

于是小王子又去看那些玫瑰。

Malý princ odběhl podívat se znovu na růže.

“你们一点也不象我的那朵玫瑰，你们还什么都不是呢！”小王子对她们说。 “没有人驯服过你们，你们也没有驯服过任何人。你们就象我的狐狸过去那样，它那时只是和千万只别的狐狸一样的一只狐狸。但是，我现在已经把它当成了我的朋友，于是它现在就是世界上独一无二的了。”

„Vy se mé růži nepodobáte, vy ještě nic nejste,“ řekl jim. „Nikdo si vás neochočil a vy jste si taky nikoho neochočily. Jste takové, jaká byla má liška. Byla to jen liška podobná statisícům jiných lišek. Ale stala se z ní má přítelkyně a teď je pro mne jediná na světě.“

这时，那些玫瑰花显得十分难堪。

A růže byly celé zaražené.

“你们很美，但你们是空虚的。”小王子仍然在对她们说，“没有人能为你们去死。当然罗，我的那朵玫瑰花，一个普通的过路人以为她和你们一样。可是，她单独一朵就比你们全体更重要，因为她是我浇灌的。因为她是我放在花罩中的。因为她是我用屏风保护起来的。因为她身上的毛虫（除了留下两三只为了变蝴蝶而外）是我除灭的。因为我倾听过她的怨艾和自诩，甚至有时我聆听着她的沉默。因为她是我的玫瑰。”

„Jste krásné, ale jste prázdné,“ pokračoval. „Není možné pro vás umřít. Pravda, o mé růži by si obyčejný chodec myslel, že se vám podobá. Ale ona jediná je důležitější než vy všechny, protože právě ji jsem zaléval. Protože ji jsem dával pod poklop. Protože ji jsem chránil zástěnou. Protože jí jsem pozabíjel housenky (kromě dvou nebo tří, z kterých budou motýli). Protože právě ji jsem poslouchal, jak naříkala nebo se chlubila, nebo dokonce někdy mlčela. Protože je to má růže.“

他又回到了狐狸身边。

A vrátil se k lišce.

“再见了。”小王子说道。

„Sbohem…,“ řekl.

“再见。”狐狸说。“喏，这就是我的秘密。很简单：只有用心才能看得清。实质性的东西，用眼睛是看不见的。”

„Sbohem,“ řekla liška. „Tady je to mé tajemství, úplně prostinké: správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.“

“实质性的东西，用眼睛是看不见的。”小王子重复着这句话，以便能把它记在心间。

„Co je důležité, je očím neviditelné,“ opakoval malý princ, aby si to zapamatoval.

“正因为你为你的玫瑰花费了时间，这才使你的玫瑰变得如此重要。”

„A pro ten čas, který jsi své růži věnoval, je ta tvá růže tak důležitá.“

“正因为你为你的玫瑰花费了时间……”小王子又重复着，要使自己记住这些。

„A pro ten čas, který jsem své růži věnoval…,“ řekl malý princ, aby si to zapamatoval.

“人们已经忘记了这个道理，”狐狸说，“可是，你不应该忘记它。你现在要对你驯服过的一切负责到底。你要对你的玫瑰负责……”

„Lidé zapomněli na tuto pravdu,“ řekla liška. „Ale ty na ni nesmíš zapomenout. Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal. Jsi zodpovědný za svou růži…“

“我要对我的玫瑰负责……”小王子又重复着……

Jsem zodpovědný za svou růži…,“ opakoval malý princ, aby si to zapamatoval.

XXII

XXII — VÝHYBKÁŘ

“你好。”小王子说道。

„Dobrý den,“ pozdravil malý princ.

“你好。”扳道工说道。

„Dobrý den,“ řekl výhybkář.

“你在这里做什么？”小王子问。

„Co tu děláš?“ zeptal se malý princ.

“我一包包地分选旅客，按每千人一包。”扳道工说，“我打发这些运载旅客的列车，一会儿发往右方，一会儿发往左方。”

„Třídím cestující po tisícových balících,“ řekl výhybkář. „Vypravuji vlaky a ty je odvážejí hned napravo, hned nalevo.“

这时，一列灯火明亮的快车，雷鸣般地响着，把扳道房震得颤颤悠悠。

A osvětlený rychlík, dunící jako hrom, otřásal domkem výhybkáře.

“他们真匆忙呀，”小王子说，“他们要寻找什么？”

„Mají náramně naspěch,“ řekl malý princ. „Co hledají?“

“开机车的人自己也不知道。”扳道工说道。

„To neví ani člověk na lokomotivě,“ odpověděl výhybkář.

于是，第二列灯火通明的快车又朝着相反的方向轰隆轰隆地开过去。

A druhý osvětlený rychlík zaduněl v opačném směru.

“他们怎么又回来了呢？”小王子问道。

„To se už vracejí?“ ptal se malý princ.

“他们不是原来那些人了。”扳道工说，“这是一次对开列车。”

„To nejsou oni,“ řekl výhybkář. „To jsou zase jiní.“

“他们不满意他们原来所住的地方吗？”

„Nebyli snad spokojeni tam, kde byli?“

“人们是从来也不会满意自己所在的地方的。”扳道工说。

„Nikde nejsme spokojeni tam, kde jsme,“ vysvětloval výhybkář.

此时，第三趟灯火明亮的快车又隆隆而过。

A jako hrom zaduněl třetí osvětlený rychlík.

“他们是在追随第一批旅客吗？”小王子问道。

„To jedou za těmi prvními cestujícími?“ zeptal se malý princ.

“他们什么也不追随。”扳道工说，“他们在里面睡觉，或是在打哈欠。只有孩子们把鼻子贴在玻璃窗上往外看。”

Nejedou vůbec za ničím,“ řekl výhybkář. „Ve vlaku spí nebo zívají. Jen děti mají nos přitisknutý na okna.“

“只有孩子知道他们自己在寻找什么。”小王子说，“他们为一个布娃娃花费不少时间，这个布娃娃就成了很重要的东西，如果有人夺走的他们的布娃娃，他们就哭泣……”

„Jedině děti vědí, co hledají,“ pravil malý princ. „Ztrácejí čas pro hadrovou panenku, panenka začne být pro ně hrozně důležitá, a když jim ji někdo vezme, pláčou…“

“他们真幸运。”扳道工说。

„Mají štěstí,“ řekl výhybkář.

XXIII

XXIII — OBCHODNÍK

“你好。”小王子说。

„Dobrý den,“ pozdravil malý princ.

“你好。”商人说道。

„Dobrý den,“ řekl obchodník.

这是一位贩卖能够止渴的精制药丸的商人。每周吞服一丸就不会感觉口渴。

Byl to obchodník se znamenitými pilulkami utišujícími žízeň. Když člověk polkne jednu týdně, nemusí už pít.

“你为什么卖这玩艺儿？”小王子说。

„Proč to prodáváš?“ zeptal se malý princ.

“这就大大地节约了时间。”商人说，“专家们计算过，这样，每周可以节约五十三分钟。”

„Je to velká úspora času,“ odpověděl obchodník. „Znalci to vypočítali. Ušetří se padesát tři minuty za týden.“

“那么，用这五十三分钟做什么用？”

„A co se udělá s těmito padesáti třemi minutami?“

“随便怎么用都行。……”

„Co kdo chce…“

小王子自言自语地说：“我如果有五十三分钟可支配，我就悠哉游哉地向水泉走去……”

Kdybych já měl padesát tři minuty nazbyt, řekl si malý princ, šel bych docela pomaloučku ke studánce…

XXIV

XXIV — POUŤ

这是我在沙漠上出了事故的第八天。我听着有关这个商人的故事，喝完了我所备用的最后一滴水。

Bylo to už osmý den, co se mi na poušti porouchal motor, a když jsem poslouchal historii o obchodníkovi, pil jsem poslední kapku ze své zásoby vody.

“啊！”我对小王子说，“你回忆的这些故事真美。可是，我还没有修好我的飞机。我没有喝的了，假如我能悠哉游哉地走到水泉边去，我一定也会很高兴的！”

„Víš,“ řekl jsem malému princi, „ty tvé vzpomínky jsou moc hezké, ale já jsem ještě neopravil letadlo, nemám už co pít, a byl bych také šťasten, kdybych mohl jít docela pomaloučku ke studánce.“

小王子对我说：“我的朋友狐狸……”

„Moje přítelkyně liška…,“ řekl mi.

“我的小家伙，现在还说什么狐狸！”

„Človíčku, už nejde o lišku.“

“为什么？”

„Proč?“

“因为这就要渴死人了。”

„Protože umřeme žízní…“

他不理解我的思路，他回答我道：

Nepochopil, proč takhle uvažuji a odpověděl mi:

“即使快要死了，有过一个朋友也好么！我就为我有过一个狐狸朋友而感到很高兴……”

„Je dobře, když jsme měli přítele, i když máme umřít. Já jsem hrozně rád, že jsem měl přítelkyni lišku…“

“他不顾危险。”我自己思量着，“他从来不知道饥渴。只要有点阳光，他就满足了……”

Neuvědomuje si nebezpečí, řekl jsem si. Nemá nikdy hlad ani žízeň. Stačí mu trochu slunce…

他看着我，答复着我的思想：

Ale podíval se na mne a odpověděl na mou myšlenku:

“我也渴了……我们去找一口井吧……”

„Mám taky žízeň… hledejme studnu…“

我显出厌烦的样子：在茫茫的大沙漠上盲目地去找水井，真荒唐。然而我们还是开始去寻找了。

Mávl jsem unaveně rukou: nemá vůbec smysl hledat studnu nazdařbůh v nekonečné poušti. Přesto jsme se dali na cestu.

当我们默默地走了好几个小时以后，天黑了下来，星星开始发出光亮。由于渴我有点发烧，我看着这些星星，象是在做梦一样。小王子的话在我的脑海中跳来跳去。

Když jsme tak kráčeli celé hodiny mlčky, snesla se noc a začaly se rozžíhat hvězdy. Viděl jsem je jako ve snu, protože jsem měl ze žízně trochu horečku. Slova malého prince mi tančila v mysli.

“你也渴吗？”我问他。

„Tak ty máš také žízeň?“ zeptal jsem se ho.