Chińsko-czeska dwujęzyczna książka
“那么,它们就是我的,因为是我第一个想到了这件事情的。”
„Tak tedy patří mě, neboť já jsem na ně myslel první.“
“这就行了吗?”
„A to stačí?“
“那当然。如果你发现了一颗没有主人的钻石,那么这颗钻石就是属于你的。当你发现一个岛是没有主的,那么这个岛就是你的。当你首先想出了一个办法,你就去领一个专利证,这个办法就是属于你的。既然在我之前不曾有任何人想到要占有这些星星,那我就占有这些星星。”
„Ovšem. Když najdeš diamant, který nikomu nepatří, je tvůj. Když najdeš ostrov, který nikomu nepatří, je tvůj. Když máš první nějaký nápad, dáš si ho patentovat: je tvůj. A mně patří hvězdy, protože nikdy nikoho přede mnou nenapadlo, že by mu mohly patřit.“
“这倒也是。可是你用它们来干什么?”小王子说。
„To je pravda,“ řekl malý princ. „A co s nimi děláš?“
“我经营管理这些星星。我一遍又一遍地计算它们的数目。这是一件困难的事。但我是一个严肃认真的人!”
„Spravuji je. Počítám a přepočítávám je,“ vysvětloval byznysmen. „Není to zrovna snadné. Ale já jsem vážný člověk!“
小王子仍然还不满足,他说:
Malému princi to ještě nestačilo:
“对我来说,如果我有一条围巾,我可以用它来围着我的脖子,并且能带走它。我有一朵花的话,我就可以摘下我的花,并且把它带走。可你却不能摘下这些星星呀!”
„Patří-li vám hedvábný šátek, mohu si ho dát na krk a odnést si ho. Patří-li mi květina, mohu ji utrhnout a odnést. Ale ty nemůžeš utrhnout hvězdy.“
“我不能摘,但我可以把它们存在银行里。”
„Ne, ovšem mohu je dát do banky.“
“这是什么意思呢?”
„Co to znamená?“
“这就是说,我把星星的数目写在一片小纸头上,然后把这片纸头锁在一个抽屉里。”
„To znamená, že napíšu na papírek počet svých hvězd. A potom zamknu ten papír do zásuvky.“
“这就算完事了吗?”
„A nic víc?“
“这样就行了。”
„To stačí!“
小王子想道:“真好玩。这倒蛮有诗意,可是,并不算是了不起的正经事。”
To je zábavné, pomyslil si malý princ. Je to dost poetické, ale ne moc seriózní.
关于什么是正经事,小王子的看法与大人们的看法非常不同。
Malý princ měl o vážných věcech představy hodně odlišné od představ, jaké mají dospělí.
他接着又说:“我有一朵花,我每天都给她浇水。我还有三座火山,我每星期把它们全都打扫一遍。连死火山也打扫。谁知道它会不会再复活。我拥有火山和花,这对我的火山有益处,对我的花也有益处。但是你对星星并没有用处……”
„Já mám květinu,“ řekl ještě, „a každý den ji zalévám. Mám tři sopky a ty vymetám každý týden. Vymetám totiž i tu vyhaslou. Člověk nikdy neví. Pro mé sopky i pro mou květinu je užitečné, že mi patří. Ale ty nejsi hvězdám užitečný…“
实业家张口结舌无言以对。于是小王子就走了。
Byznysmen otevřel ústa překvapením, nevěděl však, co odpovědět. A malý princ zmizel.
在旅途中,小王子只是自言自语地说了一句:“这些大人们真是奇怪极了。”
Dospělí jsou rozhodně podivní, řekl si jen v duchu cestou.
XIV
XIV — LAMPÁŘ
第五颗行星非常奇怪,是这些星星中最小的一颗。行星上刚好能容得下一盏路灯和一个点路灯的人。
Pátá planeta byla velmi zvláštní. A ze všech nejmenší. Bylo tu právě tak dost místa, aby se sem vešla pouliční svítilna a lampář.
小王子怎么也解释不通:这个坐落在天空某一角落,既没有房屋又没有居民的行星上,要一盏路灯和一个点灯的人做什么用。
但他自己猜想:
Malý princ si nedovedl vysvětlit, k čemu může být někde na planetě bez domů a bez lidí svítilna a lampář. Přesto si v duchu řekl:
“可能这个人思想不正常。但他比起国王,比起那个爱虚荣的人,那个实业家和酒鬼,却要好些。至少他的工作还有点意义。当他点着了他的路灯时,就象他增添了一颗星星,或是一朵花。当他熄灭了路灯时,就象让星星或花朵睡着了似的。这差事真美妙,就是真正有用的了。”
Možná je ten člověk zbytečný. A přece je méně zbytečný než král, než domýšlivec, než byznysmen a než pijan. Jeho práce má alespoň smysl. Když rozsvítí svítilnu, jako by se zrodilo o hvězdu nebo o květinu víc. Když zhasne květinu, jako by květina nebo hvězda šly spát. Je to moc hezké zaměstnání. A opravdu užitečné, protože je hezké.
小王子一到了这个行星上,就很尊敬地向点路灯的人打招呼:
Když přišel na planetu, pozdravil uctivě lampáře:
“早上好。——你刚才为什么把路灯灭了呢?”
„Dobrý den. Proč jsi právě zhasl svítilnu?“
“早上好。——这是命令。”点灯的回答道。
„To je příkaz,“ odpověděl lampář. „Dobrý den.“
“命令是什么?”
„Co to znamená příkaz?“
“就是熄掉我的路灯。——晚上好。”
„No, to znamená, že musím zhasnout svítilnu. Dobrý večer.“
于是他又点燃了路灯。
A zase ji rozsvítil.
“那么为什么你又把它点着了呢?”
„Ale proč jsi ji právě rozžal?“
“这是命令。”点灯的人回答道。
„To je příkaz,“ odpověděl lampář.
“我不明白。”小王子说。
„Nerozumím,“ odvětil malý princ.
“没什么要明白的。命令就是命令。”点灯的回答说。“早上好。”
„Není čemu rozumět,“ řekl lampář. „Příkaz je příkaz. Dobrý den.“
于是他又熄灭了路灯。
A zhasl svítilnu.
然后他拿一块有红方格子的手绢擦着额头。
Potom si otřel čelo červeně kostkovaným kapesníkem.
“我干的是一种可怕的职业。以前还说得过去,早上熄灯,晚上点灯,剩下时间,白天我就休息,夜晚我就睡觉……”
„Je to hrozné zaměstnání. Kdysi to vyhovovalo. Zhášel jsem ráno a rozžínal večer. Zbývající část dne jsem si mohl odpočinout a zbytek noci spát…“
“那么,后来命令改变了,是吗?”
„A od té doby se příkaz změnil?“
点灯的人说:“命令没有改,惨就惨在这里了!这颗行星一年比一年转得更快,而命令却没有改。”
„Příkaz se nezměnil,“ řekl lampář. „To je právě to strašné! Planeta se rok od roku točila rychleji, a příkaz se nezměnil!“
“结果呢?”小王子问。
„No a?“ divil se malý princ.
“结果现在每分钟转一圈,我连一秒钟的休息时间都没有了。每分钟我就要点一次灯,熄一次灯!”
„No a teď se otočí jednou za minutu a já nemám ani vteřinku klidu. Rozsvěcuji a zháším jednou za minutu.“
“真有趣,你这里每天只有一分钟长?”
„To je divné! Dny u tebe trvají minutu!“
“一点趣味也没有,”点灯的说,“我们俩在一块说话就已经有一个月的时间了。”
„To není vůbec divné,“ řekl lampář. „Už je tomu měsíc, co spolu hovoříme.“
“一个月?”
„Měsíc?“
“对。三十分钟。三十天!——晚上好。”
„Ano. Třicet minut. Třicet dní. Dobrý večer.“
于是他又点着了了他的路灯。
A zase rozsvítil svou svítilnu.
小王子瞅着他,他喜欢这个点灯人如此忠守命令。
Malý princ ho pozoroval a zamiloval si toho lampáře, který byl tolik věrný příkazu.
这时,他想起了他自己从前挪动椅子寻找日落的事。他很想帮助他的这位朋友。
Vzpomněl si na západy slunce, které kdysi pozoroval tak, že posunoval židli. Chtěl svému příteli pomoci:
“告诉你,我知道一种能使你休息的办法,你要什么时候休息都可以。”
„Víš… já znám prostředek, jak si můžeš odpočinout, když budeš chtít.“
“我老是想休息。”点灯人说。
„Samozřejmě že chci,“ řekl lampář.
因为,一个人可以同时是忠实的,又是懒惰的。
Vždyť člověk může být věrný příkazu a přitom trošku pohodlný.
小王子接着说:
“你的这颗行星这样小,你三步就可以绕它一圈。你只要慢慢地走,就可以一直在太阳的照耀下,你想休息的时候,你就这样走……那么,你要白天又多长它就有多长。”
Malý princ pokračoval:
„Tvá planeta je tak malá, že ji obejdeš třemi kroky. Stačí, když půjdeš dost pomalu, abys zůstával stále na slunci. Když si budeš chtít odpočinout, půjdeš… a den bude trvat tak dlouho, jak budeš chtít.“
“这办法帮不了我多打忙,生活中我喜欢的就是睡觉。”点灯人说。
„To mi moc nepomůže,“ řekl lampář. „Já rád spím.“
“真不走运。”小王子说。
“真不走运。”点灯人说。“早上好。”
„To je smůla,“ řekl lampář. „Dobrý den.“
于是他又熄灭了路灯。
A zhasl svítilnu.
小王子在他继续往前旅行的途中,自言自语地说道:
“这个人一定会被其他那些人,国王呀,爱虚荣的呀,酒鬼呀,实业家呀,所瞧不起。可是唯有他不使我感到荒唐可笑。这可能是因为他所关心的是别的事,而不是他自己。”
Tímto člověkem by všichni pohrdali, král, domýšlivec, pijan a byznysmen, řekl si malý princ a šel dál svou cestou. A přece on jediný mi nepřipadá směšný. Snad proto, že se zabývá něčím jiným než sám sebou.
他惋惜地叹了口气,
Lítostivě si povzdechl a řekl si ještě:
并且又对自己说道:“本来这是我唯一可以和他交成朋友的人。可是他的星球确实太小了,住不下两个人……”
Je to jediný člověk, s kterým bych se mohl spřátelit. Ale jeho planeta je opravdu moc malá. Není tam místo pro dva…
小王子没有勇气承认的是:他留恋这颗令人赞美的星星,特别是因为在那里每二十四小时就有一千四百四十次日落!
Malý princ se však neodvažoval přiznat si, že litoval této nešťastné planety zvláště pro těch tisíc čtyři sta čtyřicet západů slunce za dvacet čtyři hodiny!
XV
XV — ZEMĚPISEC
第六颗行星则要大十倍。上面住着一位老先生,他在写作大部头的书。
Šestá planeta byla desetkrát větší. Bydlil na ní starý pán a spisovatel obrovské knihy.
“瞧!来了一位探险家。”老先生看到小王子时,叫了起来。
„Ale hleďme, badatel!“ zvolal, když spatřil malého prince.
小王子在桌旁坐下,有点气喘吁吁。他跑了多少路啊!
Malý princ se posadil na stůl a byl trochu udýchán. Tolik se už nacestoval!
“你从哪里来的呀?”老先生问小王子。
„Odkud přicházíš?“ zeptal se ho starý pán.
“这一大本是什么书?你在这里干什么?”小王子问道。
„Co to je za tlustou knihu?“ řekl malý princ. „Co tu děláte?“
“我是地理学家。”老先生答道。
„Jsem zeměpisec,“ odpověděl starý pán.
“什么是地理学家?”
„Co je to zeměpisec?“
“地理学家,就是一种学者,他知道哪里有海洋,哪里有江河、城市、山脉、沙漠。”
„To je vědec, který ví, kde jsou moře, veletoky, města, hory a pouště.“
“这倒挺有意思。”小王子说。“这才是一种真正的行当。”
„Opravdu moc zajímavé,“ řekl malý princ. „Konečně opravdové zaměstnání!“
他朝四周围看了看这位地理学家的星球。他还从来没有见过一颗如此壮观的行星。
A rozhlédl se kolem sebe po zeměpiscově planetě. Ještě nikdy neviděl tak vznešenou planetu.
“您的星球真美呀。上面有海洋吗?”
„Vaše planeta je moc hezká. Jsou tu oceány?“
“这我没法知道。”地理学家说。
„To nemohu vědět,“ řekl zeměpisec.
“啊!”小王子大失所望。“那么,山脉呢?”
„Ach!“ (Malý princ byl zklamán.) „A hory?“
“这,我没法知道。”地理学家说。
„To nemohu vědět,“ odpověděl zeměpisec.
“那么,有城市、河流、沙漠吗?”
„A města a řeky a pouště?“
“这,我也没法知道。”地理学家说。
„To také nemohu vědět,“ řekl zeměpisec.
“可您还是地理学家呢!”
„Vždyť jste zeměpisec!“
“一点不错,”地理学家说,“但是我不是探察家。我手下一个探察家都没有。地理学家是不去计算城市、河流、山脉、海洋、沙漠的。
„Ovšem,“ řekl zeměpisec, „ale nejsem badatel. A nemám žádné badatele. Zeměpisec nikdy nepočítá města, řeky, hory, moře, oceány a pouště.
地理学家很重要,不能到处跑。他不能离开他的办公室。但他可以在办公室里接见探察家。他询问探察家,把他们的回忆记录下来。如果他认为其中有个探察家的回忆是有意思的,那么地理学家就对这个探察家的品德做一番调查。”
Zeměpisec je příliš důležitý, než aby se mohl toulat… Neopouští svůj psací stůl, ale přijímá návštěvy badatelů. Vyptává se jich a zapisuje jejich vzpomínky. A když se zdají vzpomínky některého nich zajímavé, dá vyšetřit mravní úroveň toho badatele.“
“这是为什么呢?”
„Nač to?“
“因为一个说假话的探察家会给地理书带来灾难性的后果。同样,一个太爱喝酒的探察家也是如此。”
„Protože badatel, který by lhal, způsobil by v zeměpisných knihách hotové katastrofy. A také badatel, který by příliš pil.“
“这又是为什么?”小王子说。
„Jak to?“ zeptal se malý princ.
“因为喝醉了酒的人把一个看成两个,那么,地理学家就会把只有一座山的地方写成两座山。”
„Protože opilci vidí dvojmo. Zeměpisec by pak mohl zaznamenat dvě hory, kde je jen jedna.“
“我认识一个人,他要是搞探察的话,就很可能是个不好的探察员。”小王子说。
„Znám někoho,“ řekl malý princ, „kdo by byl špatným badatelem.“
“这是可能的。因此,如果探察家的品德不错,就对他的发现进行调查。”
„To je možné. Když se tedy zdá mravní úroveň badatele dobrá, jeho objev se přezkouší.“
“去看一看吗?”
„Jde se tam někdo podívat?“
“不。那太复杂了。但是要求探察家提出证据来。例如,假使他发现了一座大山,就要求他带来一些大石头。”
„Ne, to je příliš složité. Ale požaduje se od badatele, aby podal důkazy. Objeví-li například nějakou velkou horu, musí odtamtud přinést velké kameny.“
地理学家忽然忙乱起来。
Zeměpisec se náhle rozohnil.
“正好,你是从老远来的么!你是个探察家!你来给我介绍一下你的星球吧!”
„Ale ty přicházíš zdaleka! Ty jsi badatel! Popiš mi svou planetu!“
于是,已经打开登记簿的地理学家,削起他的铅笔来。他首先是用铅笔记下探察家的叙述,等到探察家提出了证据以后再用墨水笔记下来。
A zeměpisec si rozevřel knihu záznamů a ořezal tužku. Vypravování badatelů se zaznamenávají nejprve tužkou. Inkoustem se zapíší, teprve až badatel podá důkazy.
“怎么样?”地理学家询问道。
„Tak povídej!“ vyzval ho zeměpisec.
“啊!我那里,”小王子说道,“没有多大意思,那儿很小。我有三座火山,两座是活的,一座是熄灭了的。但是也很难说。”
„Ó, u mne doma to není moc zajímavé,“ řekl malý princ, „je to tam docela malinké. Mám tři sopky. Dvě jsou v činnosti a jedna je vyhaslá. Ale člověk nikdy neví.“
“很难说。”地理学家说道。
„Člověk nikdy neví,“ opakoval zeměpisec.
“我还有一朵花。”
„Mám také květinu.“
“我们是不记载花卉的。”地理学家说。
„My nezaznamenáváme květiny,“ řekl zeměpisec.
“这是为什么?花是最美丽的东西。”
„A proč? To je to nejhezčí!“
“因为花卉是短暂的。”
„Protože květiny jsou pomíjející.“
“什么叫短暂?”
„Co to znamená pomíjející?“
“地理学书籍是所有书中最严肃的书。”地理学家说道,“这类书是从不会过时的。很少会发生一座山变换了位置,很少会出现一个海洋干涸的现象。我们要写永恒的东西。”
„Zeměpisné knihy jsou nejcennější ze všech knih,“ řekl zeměpisec. „Nikdy nevyjdou z módy. Stane se velmi zřídka, aby hora změnila místo. Velmi zřídka také vyschne oceán. Píšeme o věcech trvajících věčně.“
“但是熄灭的火山也可能会再复苏的。”小王子打断了地理学家。“什么叫短暂?”
„Ale vyhaslé sopky se mohou probudit k činnosti,“ přerušil ho malý princ. „Co to znamená pomíjející?“
Reklama