献给莱翁·维尔特

LÉONU WERTHOVI

请孩子们原谅我把这本书献给了一个大人。我有一条正当的理由：这个大人是我在世界上最好的朋友。我另有一条理由：这个大人什么都懂；即使儿童读物也懂。我还有第三条理由；这个大人住在法国，忍冻挨饿。他很需要有人安慰。

Odpusťte, děti, že jsem věnoval tuto knihu dospělému! Mám závažnou omluvu: Ten dospělý je můj nejlepší přítel. Mám ještě jednu omluvu: ten dospělý dovede všechno pochopit, dokonce i knihy pro děti. A mám ještě třetí omluvu: ten dospělý bydlí ve Francii, trpí tam hladem a zimou. Velice potřebuje, aby ho někdo potěšil.

要是这些理由还不够充分，我就把这本书献给这个大人曾经做过的孩子。每人大人都是从做孩子开始的。（然而，记得这事的又有几个呢？）因此，我把我的献词改为：

Nestačí-li všechny tyhle omluvy, rád věnuji tuto knihu dítěti, kterým kdysi ten dospělý byl. Všichni dospělí byli nejdříve dětmi. (Ale málokdo se na to pamatuje.) Opravuji tedy své věnování:

献给童年时代的莱翁·维尔特

LÉONU WERTHOVI, KDYŽ BYL MALÝM CHLAPCEM

I

I — HROZNÝŠ

当我还只有六岁的时候，在一本描写原始森林的名叫《真实的故事》的书中，看到了一副精彩的插画，画的是一条蟒蛇正在吞食一只大野兽。页头上就是那副画的摹本。

Když mi bylo šest let, viděl jsem jednou nádherný obrázek v knize o pralese, která se jmenovala Příběhy ze života. Na obrázku byl hroznýš, jak polyká šelmu. Tohle je kopie kresby:

这本书中写道：“这些蟒蛇把它们的猎获物不加咀嚼地囫囵吞下，尔后就不能再动弹了；它们就在长长的六个月的睡眠中消化这些食物。”

V knížce stálo: „Hroznýši svou kořist nežvýkají, polykají ji celou. Potom se nemohou ani hnout a celého půl roku spí a tráví.“

当时，我对丛林中的奇遇想得很多，于是，我也用彩色铅笔画出了我的第一副图画。我的第一号作品。它是这样的：

Hodně jsem tehdy přemýšlel o dobrodružstvích v džungli a také se mně podařilo nakreslit pastelkou první kresbu. Kresbu číslo 1. Vypadala takhle:

我把我的这副杰作拿给大人看，我问他们我的画是不是叫他们害怕。

Ukázal jsem své veledílo dospělým a ptal jsem se jich, nahání-li jim má kresba strach.

他们回答我说：“一顶帽子有什么可怕的？”

Odpověděli mi:
„Proč by klobouk naháněl strach?“

我画的不是帽子，是一条巨蟒在消化着一头大象。于是我又把巨蟒肚子里的情况画了出来，以便让大人们能够看懂。这些大人总是需要解释。我的第二号作品是这样的：

Ale on to nebyl klobouk. Byl to hroznýš, jak zažívá slona. Nakreslil jsem tedy vnitřek hroznýše, aby to dospělí pochopili. Oni totiž potřebují vždycky nějaká vysvětlení. Má kresba číslo 2 vypadala takhle:

大人们劝我把这些画着开着肚皮的，或闭上肚皮的蟒蛇的图画放在一边，还是把兴趣放在地理、历史、算术、语法上。就这样，在六岁的那年，我就放弃了当画家这一美好的职业。

Dospělí mi však poradili, aby nechal toho kreslení otevřených a zavřených hroznýšů a zajímal se raději o zeměpis, počty a mluvnici. Tak se stalo, že jsem se v šesti letech vzdal skvělé malířské kariéry.

我的第一号、第二号作品的不成功，使我泄了气。这些大人们，靠他们自己什么也弄不懂，还得老是不断地给他们作解释。这真叫孩子们腻味。

Neúspěch mé kresby číslo 1 a kresby číslo 2 mě odradil. Dospělí sami nikdy nic nechápou a děti to hrozně unavuje, stále a stále jim něco vysvětlovat.

后来，我只好选择了另外一个职业，我学会了开飞机，世界各地差不多都飞到过。的确，地理学帮了我很大的忙。

Musel jsem si tedy vybrat jiné povolání a naučil jsem se řídit letadlo. Létal jsem tak trochu po celém světě. A pravda je, že mi zeměpis hodně posloužil.

我一眼就能分辨出中国和亚里桑那。要是夜里迷失了航向，这是很有用的。

Dovedl jsem na první pohled rozeznat Čínu od Arizony. Je to velice užitečné, když člověk v noci zabloudí.

这样，在我的生活中，我跟许多严肃的人有过很多的接触。我在大人们中间生活过很长时间。我仔细地观察过他们，但这并没有使我对他们的看法有多大的改变。

A tak jsem se v životě setkal se spoustou vážných lidí. Žil jsem hodně s dospělými, poznal jsem je velice zblízka. Ale mé mínění o nich se valně nezměnilo.

当我遇到一个头脑看来稍微清楚的大人时，我就拿出一直保存着的我那第一号作品来测试测试他。我想知道他是否真的有理解能力。

Když jsem mezi nimi potkal někoho, kdo se mi zdál trochu bystrý, ověřil jsem si na něm svou zkušenost s kresbou číslo 1, kterou mám stále schovanou. Chtěl jsem vědět, je-li opravdu chápavý.

可是，得到的回答总是： “这是顶帽子。”

Ale vždycky mi odpověděl: „To je klobouk.“

我就不和他谈巨蟒呀，原始森林呀，或者星星之类的事。我只得迁就他们的水平，和他们谈些桥牌呀，高尔夫球呀，政治呀，领带呀这些。于是大人们就十分高兴能认识我这样一个通情达理的人。

Nepovídal jsem mu tedy ani o hroznýších, ani o pralesích, ani o hvězdách. Přizpůsobil jsem se mu. Mluvil jsem s ním o bridži, golfu, politice a o kravatách. A dospělý byl velice spokojen, že poznal tak rozumného člověka.

II

II — BERÁNEK

我就这样孤独地生活着，没有一个能真正谈得来的人，一直到六年前在撒哈拉沙漠上发生了那次故障。

Tak jsem žil sám a neměl jsem nikoho, s kým bych si mohl opravdu popovídat. Tu se mi jednou před šesti lety v poušti na Sahaře porouchal motor.

我的发动机里有个东西损坏了。当时由于我既没有带机械师也没有带旅客，我就试图独自完成这个困难的维修工作。

Něco se v něm polámalo. A poněvadž jsem neměl s sebou mechanika ani cestující, chtěl jsem se do té nesnadné opravy pustit sám.

这对我来说是个生与死的问题。我随身带的水只够饮用一星期。

Byla to pro mne otázka života nebo smrti. Měl jsem pitnou vodu sotva na týden.

第一天晚上我就睡在这远离人间烟火的大沙漠上。我比大海中伏在小木排上的遇难者还要孤独得多。

První večer jsem tedy usnul v písku, na tisíc mil daleko od jakékoliv obydlené končiny. Byl jsem opuštěnější než trosečník na voru uprostřed oceánu.

而在第二天拂晓，当一个奇怪的小声音叫醒我的时候，你们可以想见我当时是多么吃惊。这小小的声音说道：

Dovedete si proto představit, jaké bylo mé překvapení, když mě na úsvitě probudil zvláštní hlásek:

“请你给我画一只羊，好吗？”

„Prosím pěkně … nakresli mi beránka…“

“啊！”

„Cože?“

“给我画一只羊……”

„Nakresli mi beránka…“

我象是受到惊雷轰击一般，一下子就站立起来。我使劲地揉了揉眼睛，仔细地看了看。我看见一个十分奇怪的小家伙严肃地朝我凝眸望着。

Vyskočil jsem, jako by do mne hrom uhodil. Dobře jsem si protřel oči. Pozorně jsem se podíval a spatřil jsem prazvláštního človíčka, který si mě vážně prohlížel.

这是后来我给他画出来的最好的一副画像。

Toto je jeho nejlepší portrét, jaký se mi podařilo později nakreslit.

可是，我的画当然要比他本人的模样逊色得多。这不是我的过错。六岁时，大人们使我对我的画家生涯失去了勇气，除了画过开着肚皮和闭着肚皮的蟒蛇，后来再没有学过画。

Má kresba ovšem není zdaleka tak půvabná jako model. Ale za to já nemohu. Dospělí mě odradili od malířské kariéry, když mi bylo šest let, a proto jsem se nenaučil kreslit nic jiného než zavřené a otevřené hroznýše.

我惊奇地睁大着眼睛看着这突然出现的小家伙。你们不要忘记，我当时处在远离人烟千里之外的地方。而这个小家伙给我的印象是，他既不象迷了路的样子，也没有半点疲乏、饥渴、惧怕的神情。

Udiveně jsem se díval na ten zjev. Považte jen, že jsem byl na tisíc mil od jakéhokoliv obydleného kraje. A můj človíček nevypadal, jako by zabloudil ani jako by byl na smrt unavený nebo vyhladovělý, polomrtvý žízní nebo na smrt vylekán.

他丝毫不象是一个迷失在旷无人烟的大沙漠中的孩子。当我在惊讶之中终于又能说出话来的时候，对他说道：

Vůbec nevypadal jako dítě ztracené v poušti, na tisíc mil daleko od nějakého obydleného kraje. Když jsem konečně byl schopen promluvit, řekl jsem mu:

“唉，你在这儿干什么？”

„Ale … co tu děláš?“

可是他却不慌不忙地好象有一件重要的事一般，对我重复地说道：

A tu mi docela tiše, jako něco nesmírně vážného, opakoval:

“请……给我画一只羊……”

„Prosím pěkně … nakresli mi beránka…“

当一种神秘的东西把你镇住的时候，你是不敢不听从它的支配的，在这旷无人烟的沙漠上，面临死亡的危险的情况下，尽管这样的举动使我感到十分荒诞，我还是掏出了一张纸和一支钢笔。

Když stojíme před příliš velkou záhadou, neodvážíme se neuposlechnout. Ačkoli se mi to zdálo zde — na tisíce mil ode všech obydlených míst a v nebezpečí smrti — nesmyslné, vytáhl jsem z kapsy list papíru plnící pero.

这时我却又记起，我只学过地理、历史、算术和语法，就有点不大高兴地对小家伙说我不会画画。他回答我说：

Ale tu jsem si vzpomněl, že jsem studoval především zeměpis, dějepis, počty a mluvnici, a řekl jsem človíčkovi (trochu mrzutě), že neumím kreslit. Odpověděl mi:

“没有关系，给我画一只羊吧！”

„To nevadí. Nakresli mi beránka.“

因为我从来没有画过羊，我就给他重画我所仅仅会画的两副画中的那副闭着肚皮的巨蟒。

Poněvadž jsem nikdy nekreslil beránka, nakreslil jsem mu jednu z těch dvou kreseb, které jsem uměl. Obrázek zavřeného hroznýše. A užasl jsem, když jsem slyšel, jak mi ten človíček povídá:

“不，不！我不要蟒蛇，它肚子里还有一头象。”
我听了他的话，简直目瞪口呆。他接着说：“巨蟒这东西太危险，大象又太占地方。我住的地方非常小，我需要一只羊。给我画一只羊吧。”

„Ale ne, já nechci slona v hroznýši. Hroznýš je moc nebezpečný a slon zabere hodně místa. U mne doma je všechno malinké. Potřebuji beránka. Nakresli mi beránka.“

我就给他画了。

Tak jsem tedy kreslil.

他专心地看着，随后又说：

Díval se pozorně a řekl:

“我不要，这只羊已经病得很重了。给我重新画一只。”

„Ne! Tenhle je už moc nemocný. Udělej mi jiného.“

我又画了起来。

Nakreslil jsem tento obrázek:

我的这位朋友天真可爱地笑了，并且客气地拒绝道：

Můj přítel se mile, shovívavě usmál:

“你看，你画的不是小羊，是头公羊，还有犄角呢。”

„Ale podívej se … to není beránek, to je beran. Má rohy…“

于是我又重新画了一张。

Tak jsem kresbu znovu předělal.

这副画同前几副一样又被拒绝了。

On ji však zase odmítl jako ty předcházející:

“这一只太老了。我想要一只能活得长的羊。”

„Ten je moc starý. Já chci takového, aby dlouho žil.“

我不耐烦了。因为我急于要检修发动机，于是就草草画了这张画。

A tu, protože jsem ztratil trpělivost a protože jsem spěchal, abych se co nejdřív pustil do rozebírání motoru, načmáral jsem tuhle kresbu:

并且匆匆地对他说道：

A prohlásil jsem:

“这是一只箱子，你要的羊就在里面。”

„To je bedýnka. Beránek, kterého chceš, je uvnitř.“

这时我十分惊奇地看到我的这位小评判员喜笑颜开。他说：

Ale byl jsem velice překvapen, když se obličej malého soudce rozzářil.

“这正是我想要的，……你说这只羊需要很多草吗？”

„Právě tak jsem to chtěl. Myslíš, že ten beránek bude potřebovat hodně trávy?“

“为什么问这个呢？”

„Proč?“

“因为我那里地方非常小……”

„Protože u mne doma je všechno malinké…“

“我给你画的是一只很小的小羊，地方小也够喂养它的。”

„Jistě to postačí. Dal jsem ti docela malého beránka.“

他把脑袋靠近这张画。
“并不象你说的那么小……瞧！它睡着了……”

Sklonil se nad kresbu.
„No, není tak moc malý … Jé, podívej se, on usnul…“

就这样，我认识了小王子。

A tak jsem se seznámil s malým princem.

III

III — PLANETA

我费了好长时间才弄清楚他是从哪里来的。小王子向我提出了很多问题，可是，对我提出的问题，他好象压根没有听见似的。

Dlouho to trvalo, než jsem pochopil, odkud přichází. Zdálo se, jako by malý princ, který se mě stále na něco vyptával, moje otázky nikdy neslyšel.

他无意中吐露的一些话逐渐使我搞清了他的来历。例如，当他第一次瞅见我的飞机时（我就不画出我的飞机了，因为这种图画对我来说太复杂），他问我道：

Všechno mi poznenáhlu objasnila jen slova náhodně pronesená. Tak když jsem poprvé spatřil mé letadlo (nebudu kreslit letadlo, je to pro mne příliš složité), zeptal se mě:

“这是个啥玩艺？”

„Co to je za věc?“

“这不是‘玩艺儿’。它能飞。这是飞机。是我的飞机。”

„To není věc. To létá. Je to letadlo … Moje letadlo.“

我当时很骄傲地告诉他我能飞。于是他惊奇地说道：

A byl jsem hrdý, že mohu říci, že létám. A tu zvolal:

“怎么？你是从天上掉下来的？”

„Jejda. Ty jsi spadl z nebe!“

“是的”。我谦逊地答道。

„Ano,“ odpověděl jsem skromně.

“啊？这真滑稽。”

„Jé, to je divné…“

此时小王子发出一阵清脆的笑声。这使我很不高兴。我要求别人严肃地对待我的不幸。然后，他又说道：

A malý princ se roztomile zasmál. To mě hrozně pohněvalo. Chci, aby se mé nehody braly vážně. Potom dodal:

“那么，你也是从天上来的了！你是哪个星球上的？”

„Tak ty taky přicházíš z nebe! Z které planety?“

即刻，对于他是从哪里来的这个秘密我隐约发现到了一点线索；于是，我就突然问道：

Hned mi svitlo trochu světla do záhady jeho příchodu a rychle jsem se otázal:

“你是从另一个星球上来的吗？”

„Ty tedy přicházíš z jiné planety?“

可是他不回答我的问题。他一面看着我的飞机，一面微微地点点头，接着说道：

Neodpověděl mi. Zavrtěl mírně hlavou a stále se díval na mé letadlo:

“可不是么，乘坐这玩艺儿，你不可能是从很远的地方来的……”

„Pravda, na tomhle jsi nemohl přijít z moc velké dálky…“

说到这里，他就长时间地陷入沉思之中。然后，从口袋里掏出了我画的小羊，看着他的宝贝入了神。

A nadlouho se ponořil do snění. Potom vyndal mého beránka z kapsy a zabral se do pozorování svého pokladu.

你们可以想见这种关于“别的星球”的若明若暗的话语使我心里多么好奇。因此我竭力地想知道其中更多的奥秘。

Dovedete si představit, jakou zvědavost ve mně probudila jeho zmínka o jiných planetách. Pokusil jsem se proto dovědět se o tom více.

“你是从哪里来的，我的小家伙？你的家在什么地方？你要把我的小羊带到哪里去？”

„Odkud přicházíš, človíčka? Kde je to tvé doma? Kam chceš odvést svého beránka?“

他沉思了一会，然后回答我说：

Na chvíli se zamyslil a pak odpověděl:

“好在有你给我的那只箱子，夜晚可以给小羊当房子用。”

„Dobře, že jsi mi dal tu bedýnku, v noci to bude jeho domeček…“

“那当然。如果你听话的话，我再给你画一根绳子，白天可以栓住它。再加上一根扦杆。”

„Ovšem. A budeš-li hodný, dám ti také provázek, abys ho mohl ve dne přivázat. A kolík.“

我的建议看来有点使小王子反感。

Zdálo se, že tento návrh malého prince zarazil.

“栓住它，多么奇怪的主意。”

„Přivázat? To je ale podivný nápad!“

“如果你不栓住它，它就到处跑，那么它会跑丢的。”

„Víš, když ho neuvážeš, půjde, kam mu napadne, a ztratí se.“

我的这位朋友又笑出了声：

Můj přítel se znovu zasmál:

“你想要它跑到哪里去呀？”

„A kampak by šel?“

“不管什么地方。它一直往前跑……”

„Kamkoli. Stále rovně…“

这时，小王子郑重其事地说：

Tu malý princ vážně poznamenal:

“这没有什么关系，我那里很小很小。”

„To nevadí, u mne je to velice malé!“

接着，他略带伤感地又补充了一句：

A tak trochu smutně dodal:

“一直朝前走，也不会走出多远……”

„Když jde člověk stále rovně, daleko nedojde…“