„Človíčku, chci tě ještě slyšet se smát…“

“Little man,” I said, “I want to hear you laugh again.”

Malý princ mi však řekl:

But he said to me:

„Dnes v noci tomu bude rok. Má hvězda bude právě nad místem, kam jsem loni spadl…“

“Tonight, it will be a year… My star, then, can be found right above the place where I came to the Earth, a year ago…”

„Človíčku, viď, že je to zlý sen, to s tím hadem, se schůzkou a s hvězdou?…“

“Little man,” I said, “tell me that it is only a bad dream — this affair of the snake, and the meeting-place, and the star…”

Ale neodpověděl na tu otázku. Pravil:

But he did not answer my plea.

„Nikdy nevidíme to, co je důležité…“

He said to me, instead:
“The thing that is important is the thing that is not seen…”

„Ovšem…“

“Yes, I know…”

„Je to jako s tou květinou. Máš-li v lásce květinu, která je na nějaké hvězdě, rád se v noci díváš do nebe. Všechny hvězdy rozkvétají květinami…“

“It is just as it is with the flower. If you love a flower that lives on a star, it is sweet to look at the sky at night. All the stars are a-bloom with flowers…”

„Ovšem…“

“Yes, I know…”

„Je to jako s tou vodou. Ta, které jsi mi dal napít, byla jako hudba, to pro ten rumpál a provaz… vzpomínáš si?… Byla tak dobrá…“

“It is just as it is with the water. Because of the pulley, and the rope, what you gave me to drink was like music. You remember — how good it was.”

„Ovšem…“

“Yes, I know…”

„V noci se budeš dívat na hvězdy. Ta moje je příliš malá, abych ti ji mohl ukázat. Je to tak lépe. Má hvězdička bude pro tebe jednou z mnoha hvězd. Budeš tedy rád pozorovat všechny hvězdy. Všechny budou tvými přítelkyněmi. A pak, dám ti dárek…“

“And at night you will look up at the stars. Where I live everything is so small that I cannot show you where my star is to be found. It is better, like that. My star will just be one of the stars, for you. And so you will love to watch all the stars in the heavens… they will all be your friends. And, besides, I am going to make you a present…”

A znovu se zasmál.

He laughed again.

„Ach človíčku můj zlatá, tak rád slyším tvůj smích!“

“Ah, little prince, dear little prince! I love to hear that laughter!”

„Právě to bude můj dárek… bude to jako s tou vodou…“

“That is my present. Just that. It will be as it was when we drank the water…”

„Co tím myslíš?“

“What are you trying to say?”

„Lidé mají své hvězdy, jenže ty nejsou stejné. Těm, kdo cestují, jsou průvodci. Pro druhé nejsou ničím jiným než malými světýlky. Pro jiné, pro vědce, znamenají problémy. Pro mého byznysmena byly zlatem. Ale všechny ty hvězdy mlčí. Ty budeš mít hvězdy, jaké nemá nikdo…“

“All men have the stars,” he answered, “but they are not the same things for different people. For some, who are travelers, the stars are guides. For others they are no more than little lights in the sky. For others, who are scholars, they are problems. For my businessman they were wealth. But all these stars are silent. You — you alone — will have the stars as no one else has them — ”

„Co tím myslíš?“

“What are you trying to say?”

„Já budu na jedné z nich bydlit, budu se na jedné z nich smát, a až se podíváš v noci na oblohu, bude to pro tebe, jako by se smály všechny. Ty budeš mít hvězdy, které se umějí smát!“

“In one of the stars I shall be living. In one of them I shall be laughing. And so it will be as if all the stars were laughing, when you look at the sky at night… You — only you — will have stars that can laugh!”

A znovu se zasmál.

And he laughed again.

„Až se utěšíš (a člověk se vždycky utěší), budeš rád, že jsi mě poznal. Budeš stále mým přítelem. Budeš mít chuť se smát se mnou. A někdy otevřeš okno, jen tak pro radost…

“And when your sorrow is comforted (time soothes all sorrows) you will be content that you have known me. You will always be my friend. You will want to laugh with me. And you will sometimes open your window, so, for that pleasure…

Tvoji přátelé se budou strašně divit, až tě uvidí smát se při pohledu na nebe. Řekneš jim: „Ano, hvězdy mě vždycky, rozesmějí!“ Budou myslet, že ses zbláznil. Vyvedu ti tak pěkný kousek…“

And your friends will be properly astonished to see you laughing as you look up at the sky! Then you will say to them, ‘Yes, the stars always make me laugh!’ And they will think you are crazy. It will be a very shabby trick that I shall have played on you…”

A opět se zasmál.

And he laughed again.

„Bude to, jako kdybych ti dal místo hvězd spoustu rolniček, které se umějí smát…“

“It will be as if, in place of the stars, I had given you a great number of little bells that knew how to laugh…”

A znovu se zasmál. Potom zvážněl.

And he laughed again. Then he quickly became serious:

„Víš… ale dnes v noci… sem nechoď!“

“Tonight — you know… Do not come.”

„Nehnu se od tebe.“

“I shall not leave you,” I said.

„Budu vypadat, jako by mě něco bolelo… trochu jako bych umíral. To už tak bývá. Nechoď se na to dívat, nestojí to za to…“

“I shall look as if I were suffering. I shall look a little as if I were dying. It is like that. Do not come to see that. It is not worth the trouble…”

„Nehnu se od tebe.“

“I shall not leave you.”

Jemu to však dělalo starost.

But he was worried.

„Víš… taky kvůli tomu hadovi. Tebe nesmí uštknout… Hadi jsou zlí. Mohou uštknout jen tak pro potěšení…“

“I tell you — it is also because of the snake. He must not bite you. Snakes — they are malicious creatures. This one might bite you just for fun…”

„Nehnu se od tebe.“

“I shall not leave you.”

Ale něco ho uklidnilo:

But a thought came to reassure him:

„Pravda, na druhé uštknutí už nemají jed…“

“It is true that they have no more poison for a second bite.”

Tu noc jsem neviděl, kdy se vydal na cestu. Zmizel tiše. Když jsem ho konečně dohonil, šel rychlým, odhodlaným krokem.

That night I did not see him set out on his way. He got away from me without making a sound. When I succeeded in catching up with him he was walking along with a quick and resolute step. He said to me merely:

Prohodil jen:
„Ach, ty jsi tady…“

“Ah! You are there…”

A vzal mě za ruku. Ale znovu se znepokojil:

And he took me by the hand. But he was still worrying.

„Neudělals dobře. Zarmoutí tě to. Budu vypadat jako mrtvý, ale nebude to pravda…“

“It was wrong of you to come. You will suffer. I shall look as if I were dead; and that will not be true…”

Mlčel jsem.

I said nothing.

„Víš, je to příliš daleko. Nemohu s sebou brát tohle tělo. Je moc těžké.“

“You understand… it is too far. I cannot carry this body with me. It is too heavy.”

Mlčel jsem.

I said nothing.

Bude to jako stará opuštěná skořápka. Staré skořápky nejsou nic smutného…“

“But it will be like an old abandoned shell. There is nothing sad about old shells…”

Mlčel jsem.

I said nothing.

Poklesl trochu na mysli. Ale znovu to zkusil:

He was a little discouraged. But he made one more effort:

„Víš, bude to pěkné. Já se budu také dívat na hvězdy. Všechny budou studny se zrezavělým rumpálem. Všechny mi budou dávat pít…“

“You know, it will be very nice. I, too, shall look at the stars. All the stars will be wells with a rusty pulley. All the stars will pour out fresh water for me to drink…”

Mlčel jsem.

I said nothing.

„To bude hezké! Ty budeš mít pět set miliónů rolniček, já pět set miliónů studánek…“

“That will be so amusing! You will have five hundred million little bells, and I shall have five hundred million springs of fresh water…”

A také se odmlčel, protože plakal…

And he too said nothing more, because he was crying…

„Tady to je. Nech mě jít kousek samotného.“

“Here it is. Let me go on by myself.”

Posadil se, protože měl strach.

And he sat down, because he was afraid.

Dodal ještě:

Then he said, again:

„Víš… moje květina… jsem za ni zodpovědný! Je tak slaboučká! A tak naivní. Má jen čtyři trny, aby ji chránily proti světu…“

“You know — my flower… I am responsible for her. And she is so weak! She is so naïve! She has four thorns, of no use at all, to protect herself against all the world…”

Sedl jsem si; neměl jsem už sílu stát. Řekl:

I too sat down, because I was not able to stand up any longer.

„Tak… To je všechno…“

“There now — that is all…”

Ještě jednou zaváhal, potom vstal. Udělal krok. Já jsem nebyl schopen se pohnout.

He still hesitated a little; then he got up. He took one step. I could not move.

U jeho kotníku se jen zablesklo cosi žlutého. Malý princ na okamžik znehybněl. Nevykřikl. Klesl pomalu, jako padá strom. Byl tam písek, ani slyšet to nebylo.

There was nothing but a flash of yellow close to his ankle. He remained motionless for an instant. He did not cry out. He fell as gently as a tree falls. There was not even any sound, because of the sand.

XXVII — VZPOMÍNKA

XXVII

A dnes je tomu jistě už šest let… Dosud nikdy jsem tu příhodu nikomu nevyprávěl. Kamarádi, když jsem se s nimi zase shledal, byli velice rádi, že mě vidí živého. Já jsem byl smutný, ale říkal jsem jim: „To je jen únava.“

And now six years have already gone by… I have never yet told this story. The companions who met me on my return were well content to see me alive. I was sad, but I told them: “I am tired.”

Nyní jsem se už trochu utěšil. Totiž… ne docela. Ale vím dobře, že se vrátil na svou planetu, neboť za svítání jsem jeho tělo už nenašel. Nebylo tak těžké… Rád poslouchám za noci hvězdám. Je to jako pět set miliónů rolniček…

Now my sorrow is comforted a little. That is to say — not entirely. But I know that he did go back to his planet, because I did not find his body at daybreak. It was not such a heavy body… and at night I love to listen to the stars. It is like five hundred million little bells…

Ale víte, něco tu není v pořádku. K náhubku, který jsem malému princi nakreslil, zapomněl jsem připojit řemínek. Nikdy ho asi nemohl beránkovi připnout. Říkávám si tedy: Copak se asi na jeho planetě přihodilo? Je možné, že beránek spásl květinu…

But there is one extraordinary thing… when I drew the muzzle for the little prince, I forgot to add the leather strap to it. He will never have been able to fasten it on his sheep. So now I keep wondering: what is happening on his planet? Perhaps the sheep has eaten the flower…

Hned si však pomyslím: To jistě ne! Malý princ ji přece dává každou noc pod skleněný poklop a beránka si dobře hlídá… A tu jsem šťasten a všechny hvězdy se tiše smějí.

At one time I say to myself: “Surely not! The little prince shuts his flower under her glass globe every night, and he watches over his sheep very carefully…” Then I am happy. And there is sweetness in the laughter of all the stars.

Potom si zase říkám: Někdy je člověk roztržitý a hned se stane neštěstí. Jednou večer třeba malý princ zapomněl na skleněný poklop nebo se beránek za noci tiše vykradl… A tu se mi všechny rolničky mění v slzy! …

But at another time I say to myself: “At some moment or other one is absent-minded, and that is enough! On some one evening he forgot the glass globe, or the sheep got out, without making any noise, in the night…” And then the little bells are changed to tears…

V tom je velká záhada. Pro mne jako pro vás, kteří máte malého prince rádi, nebude vesmír stejný, jestliže někde nějaký beránek, kterého neznáme, spásl, nebo nespásl růži…

Here, then, is a great mystery. For you who also love the little prince, and for me, nothing in the universe can be the same if somewhere, we do not know where, a sheep that we never saw has — yes or no? — eaten a rose…

Podívejte se na nebe. Ptejte se: Spásl nebo nespásl beránek květinu? Uvidíte, jak se hned všechno změní…

Look up at the sky. Ask yourselves: is it yes or no? Has the sheep eaten the flower? And you will see how everything changes…

A žádný dospělý nikdy nepochopí, že je to tak důležité.

And no grown-up will ever understand that this is a matter of so much importance!

A tady je pro mne ta nejkrásnější a nejsmutnější krajina na světě. Je stejná jako krajina na předcházející stránce, ale nakreslil jsem vám ji ještě jednou, abych vám ji dobře ukázal. Na tomto místě se malý princ na Zemi objevil a potom zmizel.

This is, to me, the loveliest and saddest landscape in the world. It is the same as that on the preceding page, but I have drawn it again to impress it on your memory. It is here that the little prince appeared on Earth, and disappeared.

Zadívejte se pozorně na tuto krajinu, abyste ji bezpečně poznali, budete-li jednoho dne cestovat v Africe na poušti. A půjdete-li náhodou tudy, snažně vás prosím, nespěchejte, postůjte chvilku přímo pod hvězdou!

Look at it carefully so that you will be sure to recognize it in case you travel some day to the African desert. And, if you should come upon this spot, please do not hurry on. Wait for a time, exactly under the star.

A přijde-li k vám pak dítě a bude se smát, bude mít zlaté vlásky a nebude odpovídat, když se ho budete ptát, snadno uhodnete, kdo to je. Buďte tak hodní a nenechte mě tak smutného: rychle mi napište, že se vrátil…

Then, if a little man appears who laughs, who has golden hair and who refuses to answer questions, you will know who he is. If this should happen, please comfort me. Send me word that he has come back.

1943

1943