LÉONU WERTHOVI

TO LEON WERTH

Odpusťte, děti, že jsem věnoval tuto knihu dospělému! Mám závažnou omluvu: Ten dospělý je můj nejlepší přítel. Mám ještě jednu omluvu: ten dospělý dovede všechno pochopit, dokonce i knihy pro děti. A mám ještě třetí omluvu: ten dospělý bydlí ve Francii, trpí tam hladem a zimou. Velice potřebuje, aby ho někdo potěšil.

I ask the indulgence of the children who may read this book for dedicating it to a grown-up. I have a serious reason: he is the best friend I have in the world. I have another reason: this grown-up understands everything, even books about children. I have a third reason: he lives in France where he is hungry and cold. He needs cheering up.

Nestačí-li všechny tyhle omluvy, rád věnuji tuto knihu dítěti, kterým kdysi ten dospělý byl. Všichni dospělí byli nejdříve dětmi. (Ale málokdo se na to pamatuje.) Opravuji tedy své věnování:

If all these reasons are not enough, I will dedicate the book to the child from whom this grown-up grew. All grown-ups were once children — although few of them remember it. And so I correct my dedication:

LÉONU WERTHOVI, KDYŽ BYL MALÝM CHLAPCEM

TO LEON WERTH WHEN HE WAS A LITTLE BOY.

I — HROZNÝŠ

I

Když mi bylo šest let, viděl jsem jednou nádherný obrázek v knize o pralese, která se jmenovala Příběhy ze života. Na obrázku byl hroznýš, jak polyká šelmu. Tohle je kopie kresby:

Once when I was six years old I saw a magnificent picture in a book, called True Stories from Nature, about the primeval forest. It was a picture of a boa constrictor in the act of swallowing an animal. Here is a copy of the drawing.

V knížce stálo: „Hroznýši svou kořist nežvýkají, polykají ji celou. Potom se nemohou ani hnout a celého půl roku spí a tráví.“

In the book it said: “Boa constrictors swallow their prey whole, without chewing it. After that they are not able to move, and they sleep through the six months that they need for digestion.”

Hodně jsem tehdy přemýšlel o dobrodružstvích v džungli a také se mně podařilo nakreslit pastelkou první kresbu. Kresbu číslo 1. Vypadala takhle:

I pondered deeply, then, over the adventures of the jungle. And after some work with a colored pencil I succeeded in making my first drawing. My Drawing Number One. It looked something like this:

Ukázal jsem své veledílo dospělým a ptal jsem se jich, nahání-li jim má kresba strach.

I showed my masterpiece to the grown-ups, and asked them whether the drawing frightened them.

Odpověděli mi:
„Proč by klobouk naháněl strach?“

But they answered: “Frighten? Why should any one be frightened by a hat?”

Ale on to nebyl klobouk. Byl to hroznýš, jak zažívá slona. Nakreslil jsem tedy vnitřek hroznýše, aby to dospělí pochopili. Oni totiž potřebují vždycky nějaká vysvětlení. Má kresba číslo 2 vypadala takhle:

My drawing was not a picture of a hat. It was a picture of a boa constrictor digesting an elephant. But since the grown-ups were not able to understand it, I made another drawing: I drew the inside of a boa constrictor, so that the grown-ups could see it clearly. They always need to have things explained. My Drawing Number Two looked like this:

Dospělí mi však poradili, aby nechal toho kreslení otevřených a zavřených hroznýšů a zajímal se raději o zeměpis, počty a mluvnici. Tak se stalo, že jsem se v šesti letech vzdal skvělé malířské kariéry.

The grown-ups’ response, this time, was to advise me to lay aside my drawings of boa constrictors, whether from the inside or the outside, and devote myself instead to geography, history, arithmetic, and grammar. That is why, at the age of six, I gave up what might have been a magnificent career as a painter.

Neúspěch mé kresby číslo 1 a kresby číslo 2 mě odradil. Dospělí sami nikdy nic nechápou a děti to hrozně unavuje, stále a stále jim něco vysvětlovat.

I had been disheartened by the failure of my Drawing Number One and my Drawing Number Two. Grown-ups never understand anything by themselves, and it is tiresome for children to be always and forever explaining things to them.

Musel jsem si tedy vybrat jiné povolání a naučil jsem se řídit letadlo. Létal jsem tak trochu po celém světě. A pravda je, že mi zeměpis hodně posloužil.

So then I chose another profession, and learned to pilot airplanes. I have flown a little over all parts of the world; and it is true that geography has been very useful to me.

Dovedl jsem na první pohled rozeznat Čínu od Arizony. Je to velice užitečné, když člověk v noci zabloudí.

At a glance I can distinguish China from Arizona. If one gets lost in the night, such knowledge is valuable.

A tak jsem se v životě setkal se spoustou vážných lidí. Žil jsem hodně s dospělými, poznal jsem je velice zblízka. Ale mé mínění o nich se valně nezměnilo.

In the course of this life I have had a great many encounters with a great many people who have been concerned with matters of consequence. I have lived a great deal among grown-ups. I have seen them intimately, close at hand. And that hasn’t much improved my opinion of them.

Když jsem mezi nimi potkal někoho, kdo se mi zdál trochu bystrý, ověřil jsem si na něm svou zkušenost s kresbou číslo 1, kterou mám stále schovanou. Chtěl jsem vědět, je-li opravdu chápavý.

Whenever I met one of them who seemed to me at all clear-sighted, I tried the experiment of showing him my Drawing Number One, which I have always kept. I would try to find out, so, if this was a person of true understanding.

Ale vždycky mi odpověděl: „To je klobouk.“

But, whoever it was, he, or she, would always say: “That is a hat.”

Nepovídal jsem mu tedy ani o hroznýších, ani o pralesích, ani o hvězdách. Přizpůsobil jsem se mu. Mluvil jsem s ním o bridži, golfu, politice a o kravatách. A dospělý byl velice spokojen, že poznal tak rozumného člověka.

Then I would never talk to that person about boa constrictors, or primeval forests, or stars. I would bring myself down to his level. I would talk to him about bridge, and golf, and politics, and neckties. And the grown-up would be greatly pleased to have met such a sensible man.

II — BERÁNEK

II

Tak jsem žil sám a neměl jsem nikoho, s kým bych si mohl opravdu popovídat. Tu se mi jednou před šesti lety v poušti na Sahaře porouchal motor.

So I lived my life alone, without anyone that I could really talk to, until I had an accident with my plane in the Desert of Sahara, six years ago.

Něco se v něm polámalo. A poněvadž jsem neměl s sebou mechanika ani cestující, chtěl jsem se do té nesnadné opravy pustit sám.

Something was broken in my engine. And as I had with me neither a mechanic nor any passengers, I set myself to attempt the difficult repairs all alone.

Byla to pro mne otázka života nebo smrti. Měl jsem pitnou vodu sotva na týden.

It was a question of life or death for me: I had scarcely enough drinking water to last a week.

První večer jsem tedy usnul v písku, na tisíc mil daleko od jakékoliv obydlené končiny. Byl jsem opuštěnější než trosečník na voru uprostřed oceánu.

The first night, then, I went to sleep on the sand, a thousand miles from any human habitation. I was more isolated than a shipwrecked sailor on a raft in the middle of the ocean.

Dovedete si proto představit, jaké bylo mé překvapení, když mě na úsvitě probudil zvláštní hlásek:

Thus you can imagine my amazement, at sunrise, when I was awakened by an odd little voice. It said:

„Prosím pěkně … nakresli mi beránka…“

“If you please — draw me a sheep!”

„Cože?“

“What!”

„Nakresli mi beránka…“

“Draw me a sheep!”

Vyskočil jsem, jako by do mne hrom uhodil. Dobře jsem si protřel oči. Pozorně jsem se podíval a spatřil jsem prazvláštního človíčka, který si mě vážně prohlížel.

I jumped to my feet, completely thunderstruck. I blinked my eyes hard. I looked carefully all around me. And I saw a most extraordinary small person, who stood there examining me with great seriousness.

Toto je jeho nejlepší portrét, jaký se mi podařilo později nakreslit.

Here you may see the best portrait that, later, I was able to make of him.

Má kresba ovšem není zdaleka tak půvabná jako model. Ale za to já nemohu. Dospělí mě odradili od malířské kariéry, když mi bylo šest let, a proto jsem se nenaučil kreslit nic jiného než zavřené a otevřené hroznýše.

But my drawing is certainly very much less charming than its model. That, however, is not my fault. The grown-ups discouraged me in my painter’s career when I was six years old, and I never learned to draw anything, except boas from the outside and boas from the inside.

Udiveně jsem se díval na ten zjev. Považte jen, že jsem byl na tisíc mil od jakéhokoliv obydleného kraje. A můj človíček nevypadal, jako by zabloudil ani jako by byl na smrt unavený nebo vyhladovělý, polomrtvý žízní nebo na smrt vylekán.

Now I stared at this sudden apparition with my eyes fairly starting out of my head in astonishment. Remember, I had crashed in the desert a thousand miles from any inhabited region. And yet my little man seemed neither to be straying uncertainly among the sands, nor to be fainting from fatigue or hunger or thirst or fear.

Vůbec nevypadal jako dítě ztracené v poušti, na tisíc mil daleko od nějakého obydleného kraje. Když jsem konečně byl schopen promluvit, řekl jsem mu:

Nothing about him gave any suggestion of a child lost in the middle of the desert, a thousand miles from any human habitation. When at last I was able to speak, I said to him:

„Ale … co tu děláš?“

“But — what are you doing here?”

A tu mi docela tiše, jako něco nesmírně vážného, opakoval:

And in answer he repeated, very slowly, as if he were speaking of a matter of great consequence:

„Prosím pěkně … nakresli mi beránka…“

“If you please — draw me a sheep…”

Když stojíme před příliš velkou záhadou, neodvážíme se neuposlechnout. Ačkoli se mi to zdálo zde — na tisíce mil ode všech obydlených míst a v nebezpečí smrti — nesmyslné, vytáhl jsem z kapsy list papíru plnící pero.

When a mystery is too overpowering, one dare not disobey. Absurd as it might seem to me, a thousand miles from any human habitation and in danger of death, I took out of my pocket a sheet of paper and my fountain-pen.

Ale tu jsem si vzpomněl, že jsem studoval především zeměpis, dějepis, počty a mluvnici, a řekl jsem človíčkovi (trochu mrzutě), že neumím kreslit. Odpověděl mi:

But then I remembered how my studies had been concentrated on geography, history, arithmetic and grammar, and I told the little chap (a little crossly, too) that I did not know how to draw. He answered me:

„To nevadí. Nakresli mi beránka.“

“That doesn’t matter. Draw me a sheep…”

Poněvadž jsem nikdy nekreslil beránka, nakreslil jsem mu jednu z těch dvou kreseb, které jsem uměl. Obrázek zavřeného hroznýše. A užasl jsem, když jsem slyšel, jak mi ten človíček povídá:

But I had never drawn a sheep. So I drew for him one of the two pictures I had drawn so often. It was that of the boa constrictor from the outside. And I was astounded to hear the little fellow greet it with:

„Ale ne, já nechci slona v hroznýši. Hroznýš je moc nebezpečný a slon zabere hodně místa. U mne doma je všechno malinké. Potřebuji beránka. Nakresli mi beránka.“

“No, no, no! I do not want an elephant inside a boa constrictor. A boa constrictor is a very dangerous creature, and an elephant is very cumbersome. Where I live, everything is very small. What I need is a sheep. Draw me a sheep.”

Tak jsem tedy kreslil.

So then I made a drawing.

Díval se pozorně a řekl:

He looked at it carefully, then he said:

„Ne! Tenhle je už moc nemocný. Udělej mi jiného.“

“No. This sheep is already very sickly. Make me another.”

Nakreslil jsem tento obrázek:

So I made another drawing.

Můj přítel se mile, shovívavě usmál:

My friend smiled gently and indulgently.

„Ale podívej se … to není beránek, to je beran. Má rohy…“

“You see yourself,” he said, “that this is not a sheep. This is a ram. It has horns.”

Tak jsem kresbu znovu předělal.

So then I did my drawing over once more.

On ji však zase odmítl jako ty předcházející:

But it was rejected too, just like the others.

„Ten je moc starý. Já chci takového, aby dlouho žil.“

“This one is too old. I want a sheep that will live a long time.”

A tu, protože jsem ztratil trpělivost a protože jsem spěchal, abych se co nejdřív pustil do rozebírání motoru, načmáral jsem tuhle kresbu:

By this time my patience was exhausted, because I was in a hurry to start taking my engine apart. So I tossed off this drawing.

A prohlásil jsem:

And I threw out an explanation with it.

„To je bedýnka. Beránek, kterého chceš, je uvnitř.“

“This is only his box. The sheep you asked for is inside.”

Ale byl jsem velice překvapen, když se obličej malého soudce rozzářil.

I was very surprised to see a light break over the face of my young judge:

„Právě tak jsem to chtěl. Myslíš, že ten beránek bude potřebovat hodně trávy?“

“That is exactly the way I wanted it! Do you think that this sheep will have to have a great deal of grass?”

„Proč?“

“Why?”

„Protože u mne doma je všechno malinké…“

“Because where I live everything is very small…”

„Jistě to postačí. Dal jsem ti docela malého beránka.“

“There will surely be enough grass for him,” I said. “It is a very small sheep that I have given you.”

Sklonil se nad kresbu.
„No, není tak moc malý … Jé, podívej se, on usnul…“

He bent his head over the drawing.
“Not so small that — Look! He has gone to sleep…”

A tak jsem se seznámil s malým princem.

And that is how I made the acquaintance of the little prince.

III — PLANETA

III

Dlouho to trvalo, než jsem pochopil, odkud přichází. Zdálo se, jako by malý princ, který se mě stále na něco vyptával, moje otázky nikdy neslyšel.

It took me a long time to learn where he came from. The little prince, who asked me so many questions, never seemed to hear the ones I asked him.

Všechno mi poznenáhlu objasnila jen slova náhodně pronesená. Tak když jsem poprvé spatřil mé letadlo (nebudu kreslit letadlo, je to pro mne příliš složité), zeptal se mě:

It was from words dropped by chance that, little by little, everything was revealed to me. The first time he saw my airplane, for instance (I shall not draw my airplane; that would be much too complicated for me), he asked me:

„Co to je za věc?“

“What is that object?”

„To není věc. To létá. Je to letadlo … Moje letadlo.“

“That is not an object. It flies. It is an airplane. It is my airplane.”

A byl jsem hrdý, že mohu říci, že létám. A tu zvolal:

And I was proud to have him learn that I could fly. He cried out, then:

„Jejda. Ty jsi spadl z nebe!“

“What! You dropped down from the sky?”

„Ano,“ odpověděl jsem skromně.

“Yes,” I answered, modestly.

„Jé, to je divné…“

“Oh! That is funny!”

A malý princ se roztomile zasmál. To mě hrozně pohněvalo. Chci, aby se mé nehody braly vážně. Potom dodal:

And the little prince broke into a lovely peal of laughter, which irritated me very much. I like my misfortunes to be taken seriously. Then he added:

„Tak ty taky přicházíš z nebe! Z které planety?“

“So you, too, come from the sky! Which is your planet?”

Hned mi svitlo trochu světla do záhady jeho příchodu a rychle jsem se otázal:

At that moment I caught a gleam of light in the impenetrable mystery of his presence; and I demanded, abruptly:

„Ty tedy přicházíš z jiné planety?“

“Do you come from another planet?”

Neodpověděl mi. Zavrtěl mírně hlavou a stále se díval na mé letadlo:

But he did not reply. He tossed his head gently, without taking his eyes from my plane:

„Pravda, na tomhle jsi nemohl přijít z moc velké dálky…“

“It is true that on that you can’t have come from very far away…”

A nadlouho se ponořil do snění. Potom vyndal mého beránka z kapsy a zabral se do pozorování svého pokladu.

And he sank into a reverie, which lasted a long time. Then, taking my sheep out of his pocket, he buried himself in the contemplation of his treasure.

Dovedete si představit, jakou zvědavost ve mně probudila jeho zmínka o jiných planetách. Pokusil jsem se proto dovědět se o tom více.

You can imagine how my curiosity was aroused by this half-confidence about the “other planets.” I made a great effort, therefore, to find out more on this subject.

„Odkud přicházíš, človíčka? Kde je to tvé doma? Kam chceš odvést svého beránka?“

“My little man, where do you come from? What is this ‘where I live,’ of which you speak? Where do you want to take your sheep?”

Na chvíli se zamyslil a pak odpověděl:

After a reflective silence he answered:

„Dobře, že jsi mi dal tu bedýnku, v noci to bude jeho domeček…“

“The thing that is so good about the box you have given me is that at night he can use it as his house.”

„Ovšem. A budeš-li hodný, dám ti také provázek, abys ho mohl ve dne přivázat. A kolík.“

“That is so. And if you are good I will give you a string, too, so that you can tie him during the day, and a post to tie him to.”

Zdálo se, že tento návrh malého prince zarazil.

But the little prince seemed shocked by this offer:

„Přivázat? To je ale podivný nápad!“

“Tie him! What a queer idea!”

„Víš, když ho neuvážeš, půjde, kam mu napadne, a ztratí se.“

“But if you don’t tie him,” I said, “he will wander off somewhere, and get lost.”

Můj přítel se znovu zasmál:

My friend broke into another peal of laughter:

„A kampak by šel?“

“But where do you think he would go?”

„Kamkoli. Stále rovně…“

“Anywhere. Straight ahead of him.”

Tu malý princ vážně poznamenal:

Then the little prince said, earnestly:

„To nevadí, u mne je to velice malé!“

“That doesn’t matter. Where I live, everything is so small!”

A tak trochu smutně dodal:

And, with perhaps a hint of sadness, he added:

„Když jde člověk stále rovně, daleko nedojde…“

“Straight ahead of him, nobody can go very far…”