Malý princ / 어린 왕자 — w językach czeskim i koreańskim. Strona 2

Czesko-koreańska dwujęzyczna książka

Antoine de Saint-Exupéry

Malý princ

앙투안 드 생텍쥐페리

어린 왕자

IV — ČÍSLA

Tak jsem se dověděl druhou velmi důležitou věc: že totiž planeta, odkud pochází, je sotva větší než dům.

이렇게 나는 매우 중요한 두 번째 사실을 알게 되었다. 그 것은 그가 떠나온 별이 겨우 집 한 채 만하다는 것이었다.

To mě nemohlo příliš překvapit. Dobře jsem věděl, že kromě velkých planet, jako jsou Země, Jupiter, Mars, Venuše, které dostaly jméno, existují ještě stovky jiných, které jsou někdy tak malé, že dá hodně práce spatřit je aspoň dalekohledem.

이 사실에 그다지 놀라지 는 않았다. 지구, 목성, 화 성, 금성같이 이름이 붙은 커다란 행성들 외에도 수백 개의 다른 행성들이 있는데 어떤 행성들은 너무도 작아 서 망원경으로도 식별하기 매우 어렵다는 것을 나는 잘 알고 있었다.

Když hvězdář takovou planetu objeví, dá jí místo jména číslo. Nazve ji například asteroidem 3251.

천문학자 가 작은 행성을 하나 발견 하면 이름 대신 번호를 매긴다. 예를 들면 ‘소행성 325호’라 고 명명하는 것이다.

Mám vážné důvody domnívat se, že planeta, odkud přišel malý princ, je planetka B 612.

어린 왕자가 떠나온 별이 소행성 B612호라고 믿는 데는 그럴 만한 근거가 있다.

Jen jednou ji uviděl dalekohledem v roce 1909 nějaký turecký hvězdář.

이 소행성을 1909년 딱 한 번 터키 천문학자가 망원경으로 관측한 적이 있다.

Podal tehdy o svém objevu obsáhlý výklad s ukázkami na mezinárodním astronomickém kongresu. Ale nikdo mu nevěřil, protože byl nezvykle oblečen. Dospělí jsou už takoví.

그래서 그는 국제 천문학 대회에서 자신의 발견을 성대히 증명해 냈다. 그러나 그가 입은 옷 때문에 아무도 그를 믿지 않았다. 어른은 언제나 그렇다.

Naštěstí pro dobrou reputaci planetky B 612 přinutil jeden turecký diktátor svůj lid pod trestem smrti, aby se oblékal po evropsku.

다행히도 소행성 B612호의 명성을 위해 터키의 독재자는 백성에게 서구 의상을 입지 않으면 사형에 처하겠다고 으름 장을 놓았다.

Hvězdář předvedl svůj výklad znovu v roce 1920 ve velmi elegantním fraku. A tentokrát mu všichni dali za pravdu.

그 천문학자는 1920년 매우 세련된 의상을 차 려입고 다시 증명했다. 그러자 이번에는 모두 그의 견해를 받아들였다.

Vyprávěl jsem vám tyto podrobnosti o planetce B 612 a pověděl jsem vám její číslo jen kvůli dospělým. Dospělí si potrpí na číslice.

내가 소행성 B612호에 관해 이렇게 자세한 이야기를 들려 주고 그 번호까지 늘어놓는 것은 어른들 때문이다. 어른들은 숫자를 좋아한다.

Když jim vypravujete o novém příteli, nikdy se vás nezeptají na věci podstatné. Nikdy vám neřeknou: „Jaký má hlas? Které jsou jeho oblíbené hry? Sbírá motýly?“

새로 사귄 친구 이야기를 어른들에게 하면 어른들은 절대 본질적인 것에 관해서는 물어보지 않는다. “친구 목소리는 어때? 무슨 놀이를 좋아한대? 나비 채집 도 한다든?”

Místo toho se vás zeptají: „Jak je starý? Kolik má bratrů? Kolik váží? Kolik vydělává jeho otec?“ Teprve potom myslí, že ho znají.

어른들은 “나이가 몇이지? 형제는 몇이니? 체 중은? 아버지 수입은 얼마래?” 하고 묻는다. 그래야 비로소 그 친구를 안다고 생각한다.

Řeknete-li dospělým: „Viděl jsem krásný dům z červených cihel, za okny muškáty a na střeše holuby…“, nedovedou si ho představit. Musíte jim říci: „Viděl jsem dům za sto tisíc franků.“ Tu hned zvolají: „Ach, to je krása!“

만약 어른들에게 “창틀 화분에 제라늄을 키우고 지붕에 비둘기가 있는 분홍 벽돌집을 봤는 데요…”라고 말하면 그들은 그 집이 어떤 집인지 상상하지 못한다. 그들에게는 “십만 프랑짜리 집을 보았어요”라고 말 해야만 한다. 그러면 그들은 “참 좋은 집이군!” 하고 외친다.

A tak řeknete-li jim: „Důkazem, že malý princ skutečně existoval, je to, že byl rozkošný, že se smál a že chtěl beránka. Chce-li někdo beránka, je to důkazem, že žije“, pokrčí rameny a budou s vámi jednat jako s dítětem.

그래서 “어린 왕자가 있었다는 증거는 그가 매혹적이었 고, 웃었고, 양 한 마리를 가지고 싶어 했다는 것이지. 누군 가 양을 원한다면 그건 그가 이 세상에 있다는 증거거든” 하 고 말하면 그들은 어깨를 으쓱하고는 여러분을 어린애 취급 할 것이다.

Řeknete-li jim však: „Planeta, odkud pocházel, je asteroid B 612“, tu je přesvědčíte a dají vám pokoj s otázkami. Jsou už takoví! Nesmíme se na ně zlobit. Děti musí být k dospělým hodně shovívavé.

그러나 “그가 떠나온 별은 소행성 B612호입니 다.”라고 말하면 확실히 믿고 더는 물음을 던지며 당신을 귀 찮게 하지 않을 것이다. 어른들은 그 모양이다. 그들을 탓해 서는 안 된다. 어린아이들은 늘 어른들에게 매우 너그러워야 한다.

Ovšem my, kteří chápeme život, nestaráme se vůbec o čísla. Byl bych rád začal vyprávět tento příběh tak, jak začínají pohádky. Byl bych rád řekl:

하지만 인생을 이해하는 우리는 숫자에 아랑곳하지 않는 다! 이 이야기를 동화식으로 시작하고 싶었다. 이렇게 말하 고 싶었던 것이다.

„Byl jednou jeden malý princ. Bydlil na jedné planetě a ta byla o málo větší než on sám. A ten malý princ potřeboval přítele…“ Tomu, kdo chápe život, by se to zdálo mnohem pravdivější.

“옛날에 저보다 좀 클까 말까 한 별에 사는 어린 왕자가 있었답니다. 이 아이는 친구를 사귀고 싶어 했지요…”라고. 인생을 이해하는 사람에겐 그게 훨씬 더 진실로 받아졌을 것이다.

Nechci totiž, aby se má kniha četla lehkovážně. Je to pro mne velmi bolestné, když mám vypravovat tyto vzpomínky. Je tomu již šest let, co můj přítel odešel s beránkem. Snažím-li se ho tu popsat, dělám to proto, abych na něho nezapomněl.

왜냐하면, 아무 생각 없이 내 책이 읽히는 것을 원치 않기 때문이다. 이 추억담을 꺼내노라니 깊은 슬픔이 느껴진다. 내 친구가 그의 양과 함께 떠나가 버린 지도 벌써 육 년이 흘 렀다. 내가 지금 그를 그리려 애쓰는 것도 그를 잊지 않기 위 해서다.

Je smutné zapomenout na přítele. Každý nemá přítele. A mohu se stát jednou takovým jako dospělí, kteří se už nezajímají o nic jiného než o číslice.

친구를 잊는다는 것은 슬픈 일이다. 누구에게나 친 구가 있던 것은 아니다. 그런데 나도 숫자에만 관심을 보이 게 된 어른들과 같은 사람이 될지 모를 일이다.

Proto jsem si tedy koupil krabici barev a tužky. Je to těžké, v mém věku se dát znovu do kreslení, když se člověk nepokusil o nic jiného než v šesti letech o zavřeného a otevřeného hroznýše!

그래서 그림 물감 한 상자와 연필 몇 자루를 산 것이다. 여섯 살 때 속이 보이거나 보이지 않는 보아 뱀 외에는 그려 본 일이 없는 사 람이 이 나이에 다시 그림을 시작한다는 것은 힘든 일이다!

Pokusím se ovšem nakreslit portréty co nejvěrněji. Ale nejsem si tak docela jistý, zda se mi to podaří. Jedna kresba se zdaří, a druhá už ne.

물론 가능한 한 가장 실물을 닮은 초상화를 그리려 한다. 그 렇다고 성공을 완전히 확신할 수도 없다. 어떤 그림은 괜찮 은데 또 어떤 그림은 닮은 구석이 없다.

Nemohu také dobře vystihnout jeho postavu. Tu je malý princ příliš velký, tam zase příliš malý. Váhám také, jakou barvu dát jeho obleku. A všelijak tápu, hned je to dobře, hned špatně.

키도 약간 어긋나 있 다. 여기 어린 왕자는 너무 크고 저기 어린 왕자는 또 너무 작다. 옷 색깔도 망설여진다. 그래서 나는 근근이 이래저래 더듬더듬 그려 본다.

Zmýlím se možná v některých důležitějších podrobnostech, ale to už mi musíte prominout. Můj přítel nikdy nic nevysvětloval. Asi myslel, že jsem takový jako on. Ale já bohužel nedovedu vidět beránky přes bedničku. Jsem snad trochu jako dospělí. Asi jsem zestárnul.

더 중요한 세부 사항 몇몇은 틀리게 그 릴지도 모른다. 하지만 그 점은 용서해 주기 바란다. 내 친구 는 결코 설명이라곤 해 준 적이 없었다. 아마도 내가 자기와 닮았다고 생각했던 것 같다. 그러나 불행히도 나는 상자 너 머로 양을 볼 줄 모른다. 아마 나도 조금은 어른들을 닮아버 린것 같다. 나도 이제 늙었나 보다.

V — BAOBABY

Každý den jsem se dovídal něco o jeho planetě, o odjezdu, o cestě. Dovídal jsem se to pozvolna, jak náhodou o něčem přemýšlel. Tak jsem se třetího dne dověděl o dramatě baobabů.

하루하루 나는 어린 왕자가 살던 별에 대해, 그와의 이별 에 대해, 그간의 여행에 대해 무엇인가 알게 되었다. 곰곰이 생각에 잠기다 매우 자연스럽게 벌어진 일이다. 그렇게 해서 사흘째 되는 날 나는 바오밥나무의 비극도 알게 되었다.

Tentokrát jsem za to vděčil zase beránkovi, neboť malý princ se mě náhle zeptal, jako by se ho zmocnily vážné pochyby:

이번에도 역시 양 덕분이었다. 심각한 의문에 사로잡히기 라도 한 듯 어린 왕자가 불쑥 질문을 던졌기 때문이다.

„Je to pravda, že beránci okusují keře, viď?“

“정말, 그렇지, 양이 키 작은 나무들을 먹는다는 게?”

„Ano, okusují.“

“그럼, 정말이지.”

„Ach, to jsem rád!“

“아! 마침 잘됐네!”

Nepochopil jsem, proč je tak důležité, aby beránci okusovali keře, ale malý princ dodal:

양이 키 작은 나무들을 먹는다는 게 왜 그리 중요한지 나 는 이해하지 못했다. 그런데 어린 왕자가 말을 이었다.

„Okusují tedy i baobaby?“

“그러니까 바오밥나무도 먹는다는 거지?”

Upozornil jsem malého prince, že baobaby nejsou keře, ale stromy veliké jako kostely, a že i kdyby vzal s sebou celé stádo slonů, nedokázali by sežrat jediný baobab.

나는 어린 왕자에게 바오밥나무는 키 작은 나무가 아니라 성당만큼 거대한 나무이고, 코끼리를 떼로 몰고 가도 바오밥 나무 한 그루를 당해 내기는 힘들 거라고 일러 주었다.

Myšlenka na stádo slonů malého prince rozesmála:

코끼리 떼라는 말에 어린 왕자가 웃었다.

„Museli by stát jeden na druhém…“

“코끼리들을 포개 놔야겠군…”

Ale moudře poznamenal:

그런데 그가 총기 있게 말했다.

„Než baobaby vyrostou, jsou malé.“

“바오밥나무도 다 자라기 전에는 작은 나무였겠지?”

„Správně. A proč by měli tvoji beránci okusovat malé baobaby?“

“그럼! 그런데 왜 네 양이 어린 바오밥나무를 먹었으면 하지?”

„To je divná otázka!“ odpověděl, jako by šlo o něco samozřejmého.

어린 왕자는 무척 당연하다는 듯 “참! 나 이런!” 하고 답하 는 것이었다.

A stálo mě to hodně námahy, abych porozuměl tomuto problému.

그래서 나는 스스로 이 문제를 풀어 보려고 한 참 머리를 쥐어짜야 했다.

A skutečně, na planetě malého prince byla jako na všech planetách dobrá tráva i plevel. Tedy z dobrých semen dobrá tráva a ze špatných semen býlí.

사실 다른 모든 행성에서처럼 어린 왕자가 사는 행성에도 좋은 풀과 나쁜 풀이 살았다. 따라서 좋은 풀을 낳는 좋은 씨 앗들과 나쁜 풀을 낳는 나쁜 씨앗들이 있었다.

Ale semena jsou neviditelná. Spí hluboko v zemi, až některému napadne se probudit. Tu se protáhne a k slunci bojácně raší nejprve rozkošný a neškodný malý výhonek.

하지만 씨앗 들은 눈에 보이지 않는다. 이들은 그 가운데 어느 하나가 문 득 잠에서 깨어나고 싶을 때까지 땅 속 깊이 숨어 잠을 잔다. 그러다 씨앗 하나가 기지개를 켜고는, 태양을 향해 처음에는 수줍은 듯 어여쁘고 순진한 어린싹을 내민다.

Je-li to ředkvička nebo růže, můžeme je nechat, ať si rostou. Je-li to plevel, musíme ho vytrhnout hned, jak ho rozeznáme.

그것이 무나 장미의 싹이면 그대로 자라게 내버려두어도 된다. 하지만 나 쁜 식물일 경우에는 알아보자마자 즉시 뽑아 버려야 한다.

Nu, a na planetě malého prince byla strašná semena… semena baobabů. Půda planety byla jimi zamořena.

그런데 어린 왕자의 행성에는 무시무시한 씨앗들이 있었 다…바오밥나무 씨앗들이었다. 그 행성의 토양은 바오밥나 무 씨앗 투성이였다.

A pustíme-li se do baobabu příliš pozdě, už nikdy se ho nezbavíme. Zaroste celou planetu. Provrtá ji svými kořeny. A je-li planeta příliš malá a baobabů příliš mnoho, roztrhnou ji.

그런데 바오밥나무는 너무 늦게 손을 쓰면 영영 제거 불능 상태가 된다. 행성 전체가 엉망이 된다. 그 뿌리들이 별에 구멍을 뚫는 것이다. 그래서 행성은 너무 작은데 바오밥나무가 너무 많으면 급기야 행성이 터져 버리 고 마는 것이다.

„To je věc kázně,“ řekl mi později malý princ. „Když dám ráno do pořádku sebe, musím udělat pořádek na planetě. Je třeba se přinutit a pravidelně vytrhávat baobaby, hned jak je rozeznáme od růží, kterým se moc podobají, když jsou ještě maličké. Je to práce hrozně nudná, ale je velice snadná.“

“규율의 문제라고나 할까.” 훗날 어린 왕자는 이렇게 말했었다. “아침 세수를 마치면 정성껏 별을 돌봐야 해. 장미와 구별 할 수 있게 되는 즉시 곧 그 바오밥나무를 반드시 솎아 내야 하거든. 아주 어린 바오밥나무는 정말 장미를 닮았어. 아주 성가신 일이지만 아주 쉬워.”

Jednou mi poradil, abych se to snažil pěkně nakreslit, aby to u nás děti dobře pochopily.

그리고 언젠가는 우리 지구에 사는 어린아이들 머릿속에 쏙 들어갈 만한 예쁜 그림 하나를 그려 보라고 충고하는 것 이었다.

„Budou-li jednoho dne cestovat,“ řekl, „může se jim to hodit. Někdy to nevadí, když se práce odloží na později. Ale u baobabů je to vždycky katastrofa. Já ti poznal jednu planetu… Tam bydlel lenoch. Zanedbal tři keře…“

“그 아이들이 언젠가 여행을 한다면 그 그림이 도움될 거 야. 때로는 할 일을 뒤로 미뤄도 아무렇지 않을 수 있지. 하 지만 바오밥나무는 그랬다가는 언제나 엄청난 재난이지. 게 으름뱅이가 사는 별을 하나 알고 있었어. 그는 키 작은 나무 세 그루를 대수롭지 않게 여겼다가 그만…”

Nakreslil jsem tedy tu planetu podle pokynů malého prince. Nerad dělám mravokárce, ale nebezpečí baobabů je tak málo známé a riziko, kterému se vystavuje ten, kdo by na nějaké planetce zabloudil, je tak velké, že tentokrát dělám výjimku ve své zdrženlivosti a říkám:

그래서 어린 왕자가 하라는 대로 그 행성을 그려 보았다. 나는 도덕군자의 말투를 싫어한다. 그러나 사람들이 바오밥 나무의 위험을 너무 모르고 있어, 소행성에서 길을 잃고 헤 맬 사람이 겪을 위험이 너무 크기에 처음으로 나의 금기를 깨고

„Děti, dejte pozor na baobaby!“ S touto kresbou jsem si dal proto tolik práce, abych varoval své přátele před nebezpečím, v jehož blízkosti již dlouho žijí — stejně jako já — a ani o tom nevědí. Poučení, které jsem dal, stálo za tu námahu.

“어린이들이여! 바오밥나무를 조심하라!”고 말하고 싶다. 내가 그토록 정성을 들여 이 그림을 그린 것은 내 친구들 에게 위험을 알려주고자 함이다. 나처럼 어린이들도 오래전 부터 자신들이 이 위험에 노출되어 있다는 것을 모르고 있 다. 내가 전하는 교훈은 그만한 가치를 지니고 있었다.

Zeptáte se snad: Proč nejsou v této knize jiné kresby tak velkolepé jako kresba baobabů? Odpověď je velmi prostá: Zkoušel jsem to, ale nepodařilo se mi to. Když jsem kreslil baobaby, hnala mě k tomu jakási vnitřní nutnost.

어쩌 면 당신은 “왜 이 책에는 바오밥나무 그림만큼 장엄한 다른 그림들은 없는 걸까?” 하며 의아해할지도 모른다. 대답은 매 우 간단하다. 다른 그림들도 그리려 애써 보았지만 실패했 다. 바오밥나무를 그릴 당시에는 절박감에 고조되어 있었던 것이다.

VI — ZÁPAD SLUNCE

Ach malý princi, tak jsem kousek po kousku pochopil tvůj teskný život. Dlouho pro tebe byly rozptýlením jen kouzelné západy slunce. Tuto novou podrobnost jsem se dověděl čtvrtého dne zrána, když jsi mi řekl:

아! 어린 왕자여, 이렇게 해서 너의 단출하고 쓸쓸한 삶을 조금씩 알게 되었지. 오랫동안 네 위안거리는 석양을 보는 감미로움뿐이었지. 나흘째 되는 날 아침, 나는 그 새로운 사 실을 알게 되었지. 너는 내게 이렇게 말했지.

„Mám strašně rád západy slunce. Pojďme se na jeden podívat…“

“난 석양이 정말 좋아. 가서 석양 보자…”

„Ale musíme počkat…“

“그러려면 기다려야지…”

„Počkat? Na co?“

“뭘 기다려?”

„Až bude slunce zapadat.“

“석양을 기다려야지.”

Nejprve ses zatvářil překvapeně a potom ses sám sobě zasmál. A řekl jsi mně:

너는 처음에는 몹시 놀라는 기색이었지. 그러다 곧 자기 말이 우스운 듯 웃음을 터뜨리더니 내게 말했지.

„Já pořád myslím, že jsem doma!“

“아직도 내 별에 있는 줄 알았다니까!”

Skutečně. Když je v Americe poledne, víme, že nad Francií slunce zapadá. Stačilo by, abychom se mohli ocitnout za minutu ve Francii, a viděli bychom západ slunce.

실제로 그래. 누구나 알다시피 미국이 한낮일 때 프랑스는 해가 지지. 일분 내에 프랑스로 달려갈 수만 있다면 석양을 볼 수 있으련만,

Bohužel Francie je příliš daleko. Ale na tvé malinké planetě ti stačilo posunout židli o několik kroků. A díval ses na soumrak, kdykoliv se ti zachtělo…

불행히도 프랑스는 너무 멀어. 그러나 너의 작은 행성에서야 의자를 몇 걸음 당기면 되었지. 그래서 언 제고 네가 원하면 석양을 바라볼 수 있었지…

„Jednou jsem viděl slunce zapadat třiačtyřicetkrát!“

“어느 날 나는 해가 지는 걸 마흔네 번이나 봤어!”

A po chvilce jsi dodal:

그러고는 잠시 후 다시 말했지.

„Víš…, když je člověku moc smutno, má rád západy slunce…“

“아저씨도 알지…몹시 슬퍼지면 석양이 좋아져…”

„Tedy v den, kdy jsi viděl západ třiačtyřicetkrát, bylo ti tolik smutno?“

“마흔네 번 본 석양을 본 날은 그만큼 슬펐겠구나?”

Ale malý princ neodpověděl.

그러나 어린 왕자는 대답하지 않았지.

VII — TRNY

Pátého dne, zase díky beránku, odhalilo se mi tajemství života malého prince. Zeptal se mě náhle a bez úvodu, jako by jeho otázka byla výsledkem nějakého problému, o kterém dlouho tiše uvažoval:

닷새째 되는 날. 역시 양 덕분에 어린 왕자의 삶의 비밀이 드러났다. 그는 불쑥 내게 물었다, 오랫동안 곰곰이 골몰해 오던 어떤 문제의 결실인 듯 말이다.

„Když beránek okusuje keře, spásá také květiny?“

“양이 키 작은 나무를 먹으면 꽃도 먹겠네?”

„Beránek spase všechno, na co přijde.“

“양은 닥치는 대로 먹어 버리지.”

„I květiny, které mají trny?“

“가시 달린 꽃도?”

„Ano, i květiny, které mají trny.“

“그럼, 가시 달린 꽃도.”

„Tak načpak jsou ty trny?“

“그럼 가시는 왜 달려 있는데?"

Nevěděl jsem. Měl jsem právě spoustu práce, protože jsem zkoušel odšroubovat příliš utažený svorník motoru. Působilo mi to plno starostí, neboť jsem přicházel na to, že porucha je asi velmi vážná. A poněvadž pitné vody ubývalo, obával jsem se nejhoršího.

나는 몰랐다. 그때 나는 내 엔진에 너무 꼭 죄어 있는 나사 를 푸느라 정신이 없었다. 걱정이 태산 같았다. 비행기 고장 이 매우 심각한 조짐을 보이기 시작했고, 마실 물도 동이나 최악의 상태가 우려되고 있었으니까.

„Nač jsou ty trny?“

“도대체 가시는 왜 달려 있는 거냐고?”

Malý princ nikdy neupustil od otázky, když ji jednou dal. Svorník mě zlobil a odpověděl jsem, co mě právě napadlo:

어린 왕자는 일단 질문을 하면 절대 포기하지 않았다. 나는 나 사 때문에 신경이 날카로운 상태라 아무렇게나 대답해 버렸다.

„Trny nejsou na nic. Od květin je to čirá zlomyslnost!“

“가시는 괜히 있는 거야. 꽃이 괜히 심통 부리는 거지.”

„Ó!“

“아!”

Ale po chvilce mlčení odsekl trochu nevraživě:

그러나 잠시 잠자코 있던 어린 왕자가 나에게 앙갚음하듯 쏘아붙였다.

„Nevěřím ti! Květiny jsou slabé. Jsou naivní. Zabezpečují se, jak dovedou. Myslí si, že jsou strašné, když mají trny…“

“아저씨 말을 믿으라고? 꽃은 약해. 순진하기도 하고. 나름 자 신을 지켜 내지. 자기들이 대단한 줄 알지, 가시가 있으니까…”

Neodpověděl jsem. V té chvíli jsem si říkal: Jestli se ten svorník ještě nepohne, rozbiji ho kladivem. Malý princ mě znovu vyrušil z přemýšlení:

아무 대꾸도 하지 않았다. 그 순간 나는 “이 볼트가 끝내 빠지지 않으면 망치로 두들겨 부숴야지.” 하고 중얼거리고 있었다. 어린 왕자는 또다시 내 생각을 방해했다.

„A ty myslíš, že květiny…“

“그럼 아저씨는 그렇게 믿는 거야. 꽃들이…”

„Ale kdepak! Já nic nemyslím!“ odpověděl jsem nazdařbůh. „Já myslím na vážné věci.“

“아니지! 그건 아니지! 난 아무것도 믿지 않아! 되는 대로 대답한 거야. 심각한 일로 바쁘거든!”

Podíval se na mne užasle.

깜짝 놀란 그가 나를 쏘아보았다.

„Na vážné věci!“

“심각한 일이라고?”

Viděl, jak se skláním s kladivem a s prsty černými od oleje nad předmětem, který se mu zdál hrozně ošklivý.

시커먼 기름투성이 손가락으로 망치를 손에 든 채, 매우 지저분하게 보이는 물체 위로 몸을 기울이고 있는 나의 모습 을 그가 바라보고 있었다.

„Mluvíš jako ti dospělí!“

“꼭 어른처럼 말하네!”

To mě trochu zahanbilo. A ještě nemilosrdně dodal:

그 말에 나는 조금 부끄러워졌다. 그런데도 그는 매정했다.

„Všechno spleteš dohromady… Všechno pomícháš!“

“모든 걸 혼동하고 있어… 모든 걸 뒤죽박죽으로 만들어!”

Byl opravdu velice rozhněván. Potřásal ve větru svými sytě zlatými vlasy:

그는 정말 뿔이 잔뜩 나 있었다. 진한 금발이 바람에 흩날 리고 있었다.

„Znám planetu, kde žije jeden moc červený pán. Nikdy nepřivoněl ke květině, nikdy se nepodíval na hvězdu. Nikdy neměl nikoho rád. Nikdy nic nedělal, jen počítal. A celý den opakuje jako ty: „Já jsem vážný člověk! Já jsem vážný člověk!“ — A nafukuje se pýchou. Ale to není člověk, to je pýchavka!“

“내가 아는 어느 별에 시뻘건 신사가 하나 살고 있어. 그 는 꽃향기라고는 맡아 본 적이 없어. 별 하나 바라본 적 없 고. 누구를 사랑해 본 적도 없지. 계산 말고는 아무것도 해본 게 없거든. 그래서 온종일 아저씨처럼 ‘나는 심각한 사람이 야! 심각한 사람이라고!’ 되뇌지. 그래서 오만으로 가득 차 있어. 하지만 그건 사람이 아니야, 버섯이지!”

„Cože to je?“

“뭐라고?”

„Pýchavka!“

“버섯이라니까!”

Reklama