„Tak tedy patří mě, neboť já jsem na ně myslel první.“

«Allora sono mie che vi ho pensato per il primo».

„A to stačí?“

«E questo basta?»

„Ovšem. Když najdeš diamant, který nikomu nepatří, je tvůj. Když najdeš ostrov, který nikomu nepatří, je tvůj. Když máš první nějaký nápad, dáš si ho patentovat: je tvůj. A mně patří hvězdy, protože nikdy nikoho přede mnou nenapadlo, že by mu mohly patřit.“

«Certo. Quando trovi un diamante che non è di nessuno, è tuo. Quando trovi un’isola che non è di nessuno, è tua. Quando tu hai un’idea per primo, la fai brevettare, ed è tua. E io possiedo le stelle, perché mai nessuno prima di me si è sognato di possederle».

„To je pravda,“ řekl malý princ. „A co s nimi děláš?“

«Questo è vero», disse il piccolo principe. «Che te ne fai?»

„Spravuji je. Počítám a přepočítávám je,“ vysvětloval byznysmen. „Není to zrovna snadné. Ale já jsem vážný člověk!“

«Le amministro. Le conto e le riconto», disse l’uomo d’affari. «È una cosa difficile, ma io sono un uomo serio!»

Malému princi to ještě nestačilo:

Il piccolo principe non era ancora soddisfatto.

„Patří-li vám hedvábný šátek, mohu si ho dát na krk a odnést si ho. Patří-li mi květina, mohu ji utrhnout a odnést. Ale ty nemůžeš utrhnout hvězdy.“

«Io, se possiedo un fazzoletto di seta, posso metterlo intorno al collo e portarmelo via. Se possiedo un fiore, posso cogliere il mio fiore e portarlo con me. Ma tu non puoi cogliere le stelle».

„Ne, ovšem mohu je dát do banky.“

«No, ma posso depositarle alla banca».

„Co to znamená?“

«Che cosa vuol dire?»

„To znamená, že napíšu na papírek počet svých hvězd. A potom zamknu ten papír do zásuvky.“

«Vuol dire che scrivo su un pezzetto di carta il numero delle mie stelle e poi chiudo a chiave questo pezzetto di carta in un cassetto».

„A nic víc?“

«Tutto qui?»

„To stačí!“

«È sufficiente».

To je zábavné, pomyslil si malý princ. Je to dost poetické, ale ne moc seriózní.

È divertente, pensò il piccolo principe, e abbastanza poetico. Ma non è molto serio.

Malý princ měl o vážných věcech představy hodně odlišné od představ, jaké mají dospělí.

Il piccolo principe aveva sulle cose serie delle idee molto diverse da quelle dei grandi.

„Já mám květinu,“ řekl ještě, „a každý den ji zalévám. Mám tři sopky a ty vymetám každý týden. Vymetám totiž i tu vyhaslou. Člověk nikdy neví. Pro mé sopky i pro mou květinu je užitečné, že mi patří. Ale ty nejsi hvězdám užitečný…“

«Io», disse il piccolo principe, «possiedo un fiore che innaffio tutti i giorni. Possiedo tre vulcani dei quali spazzo il camino tutte le settimane. Perché spazzo il camino anche di quello spento. Non si sa mai. È utile ai miei vulcani, ed è utile al mio fiore che io li possegga. Ma tu non sei utile alle stelle…»

Byznysmen otevřel ústa překvapením, nevěděl však, co odpovědět. A malý princ zmizel.

L’uomo d’affari apri la bocca ma non trovò niente da rispondere e il piccolo principe se ne andò.

Dospělí jsou rozhodně podivní, řekl si jen v duchu cestou.

Decisamente i grandi sono proprio straordinari, si disse semplicemente durante il viaggio.

XIV — LAMPÁŘ

XIV

Pátá planeta byla velmi zvláštní. A ze všech nejmenší. Bylo tu právě tak dost místa, aby se sem vešla pouliční svítilna a lampář.

Il quinto pianeta era molto strano. Vi era appena il posto per sistemare un lampione e l’uomo che l’accendeva.

Malý princ si nedovedl vysvětlit, k čemu může být někde na planetě bez domů a bez lidí svítilna a lampář. Přesto si v duchu řekl:

Il piccolo principe non riusciva a spiegarsi a che potessero servire, spersi nel cielo, su di un pianeta senza case, senza abitanti, un lampione e il lampionaio. Eppure si disse:

Možná je ten člověk zbytečný. A přece je méně zbytečný než král, než domýšlivec, než byznysmen a než pijan. Jeho práce má alespoň smysl. Když rozsvítí svítilnu, jako by se zrodilo o hvězdu nebo o květinu víc. Když zhasne květinu, jako by květina nebo hvězda šly spát. Je to moc hezké zaměstnání. A opravdu užitečné, protože je hezké.

«Forse quest’uomo è veramente assurdo. Però è meno assurdo del re, del vanitoso, dell’uomo d’affari e dell’ubriacone. Almeno il suo lavoro ha un senso. Quando accende il suo lampione, è come se facesse nascere una stella in più, o un fiore. Quando lo spegne addormenta il fiore o la stella. È una bellissima occupazione, ed è veramente utile, perché è bella».

Když přišel na planetu, pozdravil uctivě lampáře:

Salendo sul pianeta salutò rispettosamente l’uomo:

„Dobrý den. Proč jsi právě zhasl svítilnu?“

«Buon giorno. Perché spegni il tuo lampione?»

„To je příkaz,“ odpověděl lampář. „Dobrý den.“

«È la consegna», rispose il lampionaio. «Buon giorno».

„Co to znamená příkaz?“

«Che cos’è la consegna?»

„No, to znamená, že musím zhasnout svítilnu. Dobrý večer.“

«È di spegnere il mio lampione. Buona sera».

A zase ji rozsvítil.

E lo riaccese.

„Ale proč jsi ji právě rozžal?“

«E adesso perché lo riaccendi?»

„To je příkaz,“ odpověděl lampář.

«È la consegna».

„Nerozumím,“ odvětil malý princ.

«Non capisco», disse il piccolo principe.

„Není čemu rozumět,“ řekl lampář. „Příkaz je příkaz. Dobrý den.“

«Non c’è nulla da capire», disse l’uomo, «la consegna è la consegna. Buon giorno».

A zhasl svítilnu.

E spense il lampione.

Potom si otřel čelo červeně kostkovaným kapesníkem.

Poi si asciugò la fronte con un fazzoletto a quadri rossi.

„Je to hrozné zaměstnání. Kdysi to vyhovovalo. Zhášel jsem ráno a rozžínal večer. Zbývající část dne jsem si mohl odpočinout a zbytek noci spát…“

«Faccio un mestiere terribile. Una volta era ragionevole. Accendevo al mattino e spegnevo alla sera, e avevo il resto del giorno per riposarmi e il resto della notte per dormire…»

„A od té doby se příkaz změnil?“

«E dopo di allora è cambiata la consegna?»

„Příkaz se nezměnil,“ řekl lampář. „To je právě to strašné! Planeta se rok od roku točila rychleji, a příkaz se nezměnil!“

«La consegna non è cambiata», disse il lampionaio, «è proprio questo il dramma. Il pianeta di anno in anno ha girato sempre più in fretta e la consegna non è stata cambiata!»

„No a?“ divil se malý princ.

«Ebbene?» disse il piccolo principe.

„No a teď se otočí jednou za minutu a já nemám ani vteřinku klidu. Rozsvěcuji a zháším jednou za minutu.“

«Ebbene, ora che fa un giro al minuto, non ho più un secondo di riposo. Accendo e spengo una volta al minuto!»

„To je divné! Dny u tebe trvají minutu!“

«È divertente! I giorni da te durano un minuto!»

„To není vůbec divné,“ řekl lampář. „Už je tomu měsíc, co spolu hovoříme.“

«Non è per nulla divertente», disse l’uomo. «Lo sai che stiamo parlando da un mese?»

„Měsíc?“

«Da un mese?»

„Ano. Třicet minut. Třicet dní. Dobrý večer.“

«Sì. Trenta minuti: trenta giorni! Buona sera».

A zase rozsvítil svou svítilnu.

E riaccese il suo lampione.

Malý princ ho pozoroval a zamiloval si toho lampáře, který byl tolik věrný příkazu.

Il piccolo principe lo guardò e senti improvvisamente di amare questo uomo che era così fedele alla sua consegna.

Vzpomněl si na západy slunce, které kdysi pozoroval tak, že posunoval židli. Chtěl svému příteli pomoci:

Si ricordò dei tramonti che lui stesso una volta andava a cercare, spostando la sua sedia. E volle aiutare il suo amico:

„Víš… já znám prostředek, jak si můžeš odpočinout, když budeš chtít.“

«Sai… conosco un modo per riposarti quando vorrai…»

„Samozřejmě že chci,“ řekl lampář.

«Lo vorrei sempre», disse l’uomo.

Vždyť člověk může být věrný příkazu a přitom trošku pohodlný.

Perché si può essere nello stesso tempo fedeli e pigri.

Malý princ pokračoval:
„Tvá planeta je tak malá, že ji obejdeš třemi kroky. Stačí, když půjdeš dost pomalu, abys zůstával stále na slunci. Když si budeš chtít odpočinout, půjdeš… a den bude trvat tak dlouho, jak budeš chtít.“

E il piccolo principe continuò: «Il tuo pianeta è così piccolo che in tre passi ne puoi fare il giro. Non hai che da camminare abbastanza lentamente per rimanere sempre al sole. Quando vorrai riposarti camminerai e il giorno durerà finché tu vorrai».

„To mi moc nepomůže,“ řekl lampář. „Já rád spím.“

«Non mi serve a molto», disse l’uomo. «Ciò che desidero soprattutto nella vita è di dormire».

«Non hai fortuna», disse il piccolo principe.

„To je smůla,“ řekl lampář. „Dobrý den.“

«Non ho fortuna», rispose l’uomo. «Buon giorno».

A zhasl svítilnu.

E spense il suo lampione.

Tímto člověkem by všichni pohrdali, král, domýšlivec, pijan a byznysmen, řekl si malý princ a šel dál svou cestou. A přece on jediný mi nepřipadá směšný. Snad proto, že se zabývá něčím jiným než sám sebou.

Quest’uomo, si disse il piccolo principe, continuando il suo viaggio, quest’uomo sarebbe disprezzato da tutti gli altri, dal re, dal vanitoso, dall’ubriacone, dall’uomo d’affari. Tuttavia è il solo che non mi sembri ridicolo. Forse perché si occupa di altro che non di se stesso.

Lítostivě si povzdechl a řekl si ještě:

Ebbe un sospiro di rammarico e si disse ancora:

Je to jediný člověk, s kterým bych se mohl spřátelit. Ale jeho planeta je opravdu moc malá. Není tam místo pro dva…

Questo è il solo di cui avrei potuto farmi un amico. Ma il suo pianeta è veramente troppo piccolo, non c’è posto per due…

Malý princ se však neodvažoval přiznat si, že litoval této nešťastné planety zvláště pro těch tisíc čtyři sta čtyřicet západů slunce za dvacet čtyři hodiny!

Quello che il piccolo principe non osava confessare a se stesso, era che di questo pianeta benedetto rimpiangeva soprattutto i suoi millequattrocentoquaranta tramonti nelle ventiquattro ore!

XV — ZEMĚPISEC

XV

Šestá planeta byla desetkrát větší. Bydlil na ní starý pán a spisovatel obrovské knihy.

Il sesto pianeta era dieci volte più grande. Era abitato da un vecchio signore che scriveva degli enormi libri.

„Ale hleďme, badatel!“ zvolal, když spatřil malého prince.

«Ecco un esploratore», esclamò quando scorse il piccolo principe.

Malý princ se posadil na stůl a byl trochu udýchán. Tolik se už nacestoval!

Il piccolo principe si sedette sul tavolo ansimando un poco. Era in viaggio da tanto tempo.

„Odkud přicházíš?“ zeptal se ho starý pán.

«Da dove vieni?» gli domandò il vecchio signore.

„Co to je za tlustou knihu?“ řekl malý princ. „Co tu děláte?“

«Che cos’è questo grosso libro?» disse il piccolo principe. «Che cosa fate qui?»

„Jsem zeměpisec,“ odpověděl starý pán.

«Sono un geografo», disse il vecchio signore.

„Co je to zeměpisec?“

«Che cos’è un geografo?»

„To je vědec, který ví, kde jsou moře, veletoky, města, hory a pouště.“

«È un sapiente che sa dove si trovano i mari, i fiumi, le città, le montagne e i deserti».

„Opravdu moc zajímavé,“ řekl malý princ. „Konečně opravdové zaměstnání!“

«È molto interessante», disse il piccolo principe, «questo finalmente è un vero mestiere!»

A rozhlédl se kolem sebe po zeměpiscově planetě. Ještě nikdy neviděl tak vznešenou planetu.

E diede un’occhiata tutto intorno sul pianeta del geografo. Non aveva mai visto fino ad ora un pianeta così maestoso.

„Vaše planeta je moc hezká. Jsou tu oceány?“

«È molto bello il vostro pianeta. Ci sono degli oceani?»

„To nemohu vědět,“ řekl zeměpisec.

«Non lo posso sapere», disse il geografo.

„Ach!“ (Malý princ byl zklamán.) „A hory?“

«Ah! (il piccolo principe fu deluso) E delle montagne?»

„To nemohu vědět,“ odpověděl zeměpisec.

«Non lo posso sapere», disse il geografo.

„A města a řeky a pouště?“

«E delle città e dei fiumi e dei deserti?»

„To také nemohu vědět,“ řekl zeměpisec.

«Neppure lo posso sapere», disse il geografo.

„Vždyť jste zeměpisec!“

«Ma siete un geografo!»

„Ovšem,“ řekl zeměpisec, „ale nejsem badatel. A nemám žádné badatele. Zeměpisec nikdy nepočítá města, řeky, hory, moře, oceány a pouště.

«Esatto», disse il geografo, «ma non sono un esploratore. Manco completamente di esploratori. Non è il geografo che va a fare il conto delle città, dei fiumi, delle montagne, dei mari, degli oceani e dei deserti.

Zeměpisec je příliš důležitý, než aby se mohl toulat… Neopouští svůj psací stůl, ale přijímá návštěvy badatelů. Vyptává se jich a zapisuje jejich vzpomínky. A když se zdají vzpomínky některého nich zajímavé, dá vyšetřit mravní úroveň toho badatele.“

Il geografo è troppo importante per andare in giro. Non lascia mai il suo ufficio, ma riceve gli esploratori, li interroga e prende degli appunti sui loro ricordi. E se i ricordi di uno di loro gli sembrano interessanti, il geografo fa fare un’inchiesta sulla moralità dell’esploratore».

„Nač to?“

«Perché?»

„Protože badatel, který by lhal, způsobil by v zeměpisných knihách hotové katastrofy. A také badatel, který by příliš pil.“

«Perché se l’esploratore mentisse porterebbe una catastrofe nei libri di geografia. Ed anche un esploratore che bevesse troppo».

„Jak to?“ zeptal se malý princ.

«Perché?» domandò il principe.

„Protože opilci vidí dvojmo. Zeměpisec by pak mohl zaznamenat dvě hory, kde je jen jedna.“

«Perché gli ubriachi vedono doppio e allora il geografo annoterebbe due montagne là dove ce n’è una sola».

„Znám někoho,“ řekl malý princ, „kdo by byl špatným badatelem.“

«Io conosco qualcuno», disse il piccolo principe, «che sarebbe un cattivo esploratore».

„To je možné. Když se tedy zdá mravní úroveň badatele dobrá, jeho objev se přezkouší.“

«È possibile. Dunque, quando la moralità dell’esploratore sembra buona, si fa un’inchiesta sulla sua scoperta».

„Jde se tam někdo podívat?“

«Si va a vedere?»

„Ne, to je příliš složité. Ale požaduje se od badatele, aby podal důkazy. Objeví-li například nějakou velkou horu, musí odtamtud přinést velké kameny.“

«No, è troppo complicato. Ma si esige che l’esploratore fornisca le prove. Per esempio, se si tratta di una grossa montagna, si esige che riporti delle grosse pietre».

Zeměpisec se náhle rozohnil.

All’improvviso il geografo si commosse.

„Ale ty přicházíš zdaleka! Ty jsi badatel! Popiš mi svou planetu!“

«Ma tu, tu vieni da lontano! Tu sei un esploratore! Mi devi descrivere il tuo pianeta!»

A zeměpisec si rozevřel knihu záznamů a ořezal tužku. Vypravování badatelů se zaznamenávají nejprve tužkou. Inkoustem se zapíší, teprve až badatel podá důkazy.

E il geografo, avendo aperto il suo registro, temperò la sua matita. I resoconti degli esploratori si annotano da prima a matita, e si aspetta per annotarli a penna che l’esploratore abbia fornito delle prove.

„Tak povídej!“ vyzval ho zeměpisec.

«Allora?» interrogò il geografo.

„Ó, u mne doma to není moc zajímavé,“ řekl malý princ, „je to tam docela malinké. Mám tři sopky. Dvě jsou v činnosti a jedna je vyhaslá. Ale člověk nikdy neví.“

«Oh! da me», disse il piccolo principe, «non è molto interessante, è talmente piccolo. Ho tre vulcani, due in attività e uno spento. Ma non si sa mai».

„Člověk nikdy neví,“ opakoval zeměpisec.

«Non si sa mai», disse il geografo.

„Mám také květinu.“

«Ho anche un fiore».

„My nezaznamenáváme květiny,“ řekl zeměpisec.

«Noi non annotiamo i fiori», disse il geografo.

„A proč? To je to nejhezčí!“

«Perché? Sono la cosa più bella».

„Protože květiny jsou pomíjející.“

«Perché i fiori sono effimeri».

„Co to znamená pomíjející?“

«Che cosa vuol dire “effimero”?»

„Zeměpisné knihy jsou nejcennější ze všech knih,“ řekl zeměpisec. „Nikdy nevyjdou z módy. Stane se velmi zřídka, aby hora změnila místo. Velmi zřídka také vyschne oceán. Píšeme o věcech trvajících věčně.“

«Le geografie», disse il geografo, «sono i libri più preziosi fra tutti i libri. Non passano mai di moda. È molto raro che una montagna cambi di posto. È molto raro che un oceano si prosciughi. Noi descriviamo delle cose eterne».

„Ale vyhaslé sopky se mohou probudit k činnosti,“ přerušil ho malý princ. „Co to znamená pomíjející?“

«Ma i vulcani spenti si possono risvegliare», interruppe il piccolo principe. «Che cosa vuol dire “effimero”?»