어린 왕자 / Malý princ — w językach koreańskim i czeskim. Strona 6

Koreańsko-czeska dwujęzyczna książka

앙투안 드 생텍쥐페리

어린 왕자

Antoine de Saint-Exupéry

Malý princ

“화산들이 꺼져 있든 깨어 있든 지리학자에겐 마찬가지 야. 우리에게 중요한 건 산이지. 산은 변하지 않거든.”

„To je nám jedno, jsou-li sopky vyhaslé nebo činné,“ řekl zeměpisec. „Pro nás je důležitá hora. Ta se nemění.“

“그런데 ‘덧없는’ 게 뭐냐고요?” 일단 질문을 꺼내면 결코 포기해 본 적이 없는 어린 왕자 가 되물었다.

„Ale co to znamená pomíjející?“ opakoval malý princ, neboť se jakživ nevzdal otázky, když ji jednou dal.

“그건 ‘곧 사라질 위험에 놓여 있다’는 뜻이란다.”

„To znamená něco, čemu hrozí blízký zánik.“

“내 꽃이 곧 사라질 위험에 놓여 있다고요?”

„Mé květině hrozí blízký zánik?“

“그럼.”

„Ovšem.“

‘자신의 꽃이 덧없는 존재라니? 세상에 대항할 무기라곤 가시 네 개밖에 없는데! 그런데도 그 꽃을 내 별에 혼자 내버 려두고 오다니!’ 하는 생각이 들었다.

Má květina je pomíjející, řekl si malý princ, a má jen čtyři trny na obranu proti světu. A já jsem ji nechal doma úplně samotnou!

어린 왕자로서는 처음으로 느끼는 후회의 감정이었다. 그 러나 그는 다시 용기를 냈다.

Tu se v něm poprvé ozvala lítost. Ale znovu si dodal odvahy.

“할아버지 생각에 어디를 가보는 게 좋을까요?” 그가 물었다.

„Co mi radíte, abych teď navštívil?“ zeptal se.

“지구라는 행성으로 가 봐. 평판이 좋으니…”

„Planetu Zemi,“ odpověděl zeměpisec. „Má dobrou pověst…“

그래서 어린 왕자는 떠났다, 자기 꽃을 생각하면서.

Malý princ odešel a myslel na svou květinu.

ⅩⅥ

XVI — ZEMĚ

그렇게 해서 찾아온 일곱 번째 별이 바로 지구였다.

Sedmá planeta byla tedy Země.

지구는 그저 그런 행성이 아니었다! 이곳에는 백열한 명의 왕(물론 흑인 왕들까지 합쳐서)과 칠천 명의 지리학자와 구십만 명의 사업가, 칠백오십만 명의 술 아저씨, 삼억 일천 백만 명 의 뻥쟁이 아저씨들, 즉 대략 이십억 가량 되는 어른들이 살 고 있다.

Země není jen tak ledajaká planeta! Jsou na ní asi dvě miliardy dospělých. A mezi nimi je sto jedenáct králů (počítáme-li ovšem i černošské krále), sedm tisíc zeměpisců, devět set tisíc byznysmenů, sedm a půl miliónu opilců a tři sta jedenáct miliónů domýšlivců.

당신에게 지구의 크기가 어느 정도인지 알려주기 위해서 는, 전기가 발명되기 전에는 여섯 대륙을 통틀어 사십육만 이천 오백 십일 명으로 구성된 어마어마한 가로등지기 군대 를 두어야 했다고 말해 두는 게 좋겠다.

Abyste si dovedli představit poměry Země, řeknu vám, že před vynálezem elektřiny bylo třeba na všech šesti pevninách vydržovat celou armádu čtyř set šedesáti dvou tisíc pěti set jedenácti lampářů.

좀 멀리서 보면 장관을 연출하고 있었다. 그 부대의 동작 은 오페라 발레처럼 질서정연한 것이었다.

Na toho, kdo viděl Zemi trochu z dálky, dělalo to ohromný dojem. Pohyby této armády byly řízeny jako operní balet.

처음에는 뉴질랜 드와 오스트레일리아의 가로등지기 차례였다. 이들은 가로 등을 켜고 나서는 잠자러 갔다. 그러고 나면 중국과 시베리 아 가로등지기들이 입장하여 춤춘다. 이들 역시 무대 뒤로 살짝 몸을 감추면

Nejprve přišli na řadu lampáři na Novém Zélandě a v Austrálii. A ti, když rozžali lampy, šli spát. Po nich nastoupili do toho reje lampáři v Číně a na Sibiři. Potom také oni obratně zmizeli za kulisami.

러시아와 인도 가로등지기가 나온다. 그다 음 순서는 아프리카와 유럽 가로등지기들, 다음 차례는 남아 메리카 가로등지기들, 또 그 다음은 북아메리카 가로등지기 순서였다.

Tu nastoupili lampáři ruští a indičtí. Potom afričtí a evropští. Nato jihoameričtí a pak severoameričtí.

그런데 이들의 무대 입장 순서는 뒤바뀌는 법이 없었다. 그것은 장엄한 광경이었다.

A nikdy se nezmýlili v pořadí nástupu na scénu. Bylo to velkolepé.

오직 북극의 유일한 가로등지기와 남극의 동료만이 한가 롭고 태평스러운 생활을 보내고 있었다. 두 사람은 일 년에 두 번 일했다.

Pouze lampář jediné svítilny na severním pólu a jeho kolega na jižním pólu vedli lenivý a bezstarostný život: Pracovali dvakrát do roka.

ⅩⅦ

XVII — HAD

재치 부리다 보면 조금은 거짓말을 하게 된다. 나의 가로 등지기 이야기도 그렇게 정직했던 것은 아니다. 지구를 잘 알지 못하는 사람들에게 자칫 지구에 대한 잘못된 생각을 불 러일으킬 수 있으니까. 사람들은 지구에서 매우 좁은 공간을 차지하고 있다.

Když chce být člověk vtipný, stane se, že si někdy trochu zalže. Nebyl jsem moc poctivý, když jsem vám vyprávěl o tom lampáři. Riskuji, že vyvolám špatnou představu o naší planetě u těch, kdo ji neznají. Lidé zabírají na Zemi velice málo místa.

지구의 이십억 인구가 어떤 모임에서처럼 서 로 바짝 붙어 선다면 가로세로 이십 마일짜리 광장으로도 충 분할 것이다. 태평양 한가운데 가장 작은 섬에 전 인류를 쌓 아 놓을 수도 있으리라.

Kdyby ty dvě miliardy obyvatel, kteří zalidňují Zemi, stály trochu stlačeny jako na táboru lidu, vešly by se snadno na náměstí dvacet mil dlouhé a dvacet mil široké. Mohli bychom vtěsnat lidstvo na nejnepatrnější ostrůvek v tichém oceánu.

어른들은 물론 여러분의 말을 믿지 않을 것이다. 자신들이 자리를 넓게 차지하고 있다고 생각한다. 자신들이 바오밥나 무처럼 대단하다고 생각한다. 그러니까 어른들에게 계산을 해 보라고 충고해야 한다. 어른들은 정말 숫자를 좋아하니 까. 그럼 이들은 기분 좋아할 것이다. 하지만 여러분은 이런 지겨운 일에 시간을 허비하지 말지어다. 참으로 쓸데없는 짓 이다. 내 말을 믿으면 된다.

Dospělí vám ovšem nebudou věřit. Myslí si, že zabírají mnoho místa. Připadají si důležití jako baobaby. Poraďte jim tedy, aby se počítali. Zbožňují číslice, bude se jim to líbit. Ale vy neztrácejte čas takovou ohavnou úlohou. Je to zbytečné. Přece mi důvěřujete.

일단 지구에 내려선 어린 왕자는 사람이 하나도 보이지 않 아 놀랐다. 행성을 잘못 찾아온 건 아닌지 벌써 두려운 생각 이 들었다. 이때 달빛 고리 같은 것이 모래 속에서 움직였다.

Když byl tedy malý princ na Zemi, byl velice překvapen, že nikoho nevidí. Už měl strach, že si popletl planetu, když tu nějaký kroužek barvy měsíce se pohnul v písku.

“안녕.” 어린 왕자가 엉겁결에 말했다.

„Dobrou noc,“ řekl malý princ jen tak nazdařbůh.

“안녕.” 뱀이 말했다.

„Dobrou noc,“ odpověděl had.

“지금 내가 어느 행성에 떨어진 거니?” 어린 왕자가 물었다.

„Na kterou planetu jsem to spadl?“ zeptal se malý princ.

“지구 위에. 여긴 아프리카고.” 뱀이 대답했다.

„Na Zemi, do Afriky,“ odpověděl had.

“그래…그럼 지구에는 사람이 아무도 없니?”

„Ach! … A na Zemi nikdo není?“

“여긴 사막이야. 사막에는 아무도 없어. 지구는 커다랗거든.” 뱀이 말했다.

„Tady je poušť. A na pouštích nikdo není. Země je veliká,“ řekl had.

어린 왕자는 돌 위에 앉아 하늘을 올려다보았다.

Malý princ si sedl na kámen, pohlédl k obloze a pravil:

“별들이 환히 빛나는 건 언젠가 저마다 자기 별을 다시 찾 아낼 수 있게 하려는 것 같아. 내 별을 바라봐. 바로 우리 위 에 있어…그런데 참 멀기도 하군!”

„Tak si říkám, jestli hvězdy září proto, aby každý mohl jednoho dne najít tu svou. Podívej se na mou planetu. Je právě nad námi… Ale jak daleko!“

“아름다운 별이구나. 여긴 뭐 하러 왔는데?” 뱀이 말했다.

„Je krásná,“ řekl had. „Proč jsi sem přišel?“

마침내 어린 왕자가 말했다. “어떤 꽃하고 골치 아픈 일이 있어서.” 어린 왕자가 말했다.

„Mám trampoty s jednou květinou,“ odpověděl malý princ.

“아!” 뱀이 대답했다.

„Tak?“ řekl had.

그리고 서로 잠자코 있었다.

Odmlčeli se.

“사람들은 어디에 있니? 사막은 좀 외로운데…” 어린 왕자가 마침내 다시 입을 떼었다.

„Kde jsou lidé?“ zeptal se zase malý princ. „V poušti je každý trochu osamělý…“

“사람들끼리도 외롭긴 마찬가지란다.” 뱀이 말했다.

„Osamělí jsme i mezi lidmi,“ namítl had.

어린 왕자는 뱀을 한참 바라보았다.

Malý princ se na něj dlouze zadíval.

“넌 희한한 짐승이구나. 손가락처럼 가느다랗고…” 마침내 그가 말했다.

„Ty jsi podivné zvíře,“ řekl mu konečně, „tenké jako prst…“

“그래도 난 왕의 손가락보다도 세.” 뱀이 말했다.

„Ale jsem mocnější než prst krále,“ řekl had.

어린 왕자는 한 번 미소 지었다.

Malý princ se usmál:

“넌 그렇게 세지 않아…발도 없고…여행도 못 하겠다…”

„No, příliš mocný nejsi… Nemáš ani nožky… Ani cestovat nemůžeš…“

“배보다 더 멀리 널 데려갈 수 있어.” 뱀이 말했다.

„Mohu tě unést dál než loď,“ řekl had.

뱀은 어린 왕자 발목을 금팔찌처럼 휘감고 말했다.

Stočil se okolo kotníku malého prince jako zlatý náramek.

“누구든지 내가 건드리면 그가 나왔던 땅으로 되돌아가 지. 하지만 너는 순진하고 다른 별에서 왔으니까…”

„Koho se dotknu, vrátím ho zemi, ze které vyšel,“ řekl ještě. „Ale ty jsi čistý a přicházíš z hvězdy…“

어린 왕자는 대답하지 않았다.

Malý princ neodpověděl.

“참 딱하구나. 그렇게 약한 몸으로 이 삭막한 지구에 왔으 니. 너의 별이 너무 그리울 때면 언제고 내가 너를 도와줄 수 있을 거야. 난…”

„Je mi tě líto, když tě vidím tak slabého na této Zemi ze žuly. Mohu ti jednoho dne pomoci, bude-li se ti příliš stýskat po tvé planetě. Mohu…“

“아! 잘 알겠어. 그런데 넌 줄곧 수수께끼 같은 말만 하는 거니?”

„Ó, já jsem ti dobře rozuměl,“ řekl malý princ. „Ale proč mluvíš stále v hádankách?“

“난 수수께끼를 모두 풀어.” 뱀이 말했다.

„Já je všechny rozluštím,“ odpověděl had.

그리고 그들은 아무 말이 없었다.

A umlkli.

ⅩⅧ

XVIII — POUŠŤ

어린 왕자가 사막을 건너면서 만난 것은 오직 꽃 한 송이 뿐이다. 꽃잎 세 개짜리 아무것도 아닌 꽃 한 송이…

Malý princ přešel poušť a setkal se jen s jedinou květinou. Byla to květina s třemi okvětními plátky. Úplně bezvýznamná květina…

“안녕.” 어린 왕자가 말했다.

„Dobrý den,“ řekl malý princ.

“안녕.” 꽃이 말했다.

„Dobrý den,“ řekla květina.

“사람들은 어디 있지?” 어린 왕자가 얌전하게 물었다.

„Kde jsou lidé?“ zeptal se zdvořile malý princ.

그 꽃은 언젠가 대상 한 무리가 지나가는 것을 본 적이 있 었다.

Květina viděla jednoho dne přijít nějakou karavanu:

“사람들이라고? 예닐곱 명 정도 있는 것 같아. 몇 해 전에 그들을 보았지! 하지만 어디 가야 만날지는 전혀 알 수 없지. 사람들은 바람 따라 떠돌지. 사람들은 뿌리가 없단다. 그래 서 몹시 곤란해하는 거란다.”

„Lidé? Je jich myslím šest nebo sedm. Je tomu již mnoho let, co jsem je spatřila. Kdo ví, kde asi jsou. Vítr jimi povívá. Nemají kořeny a to jim velice vadí.“

“잘 있어.” 어린 왕자가 말했다.

„Sbohem,“ řekl malý princ.

“잘 가.” 꽃이 말했다.

„Sbohem,“ odpověděla květina.

ⅩⅨ

XIX — OZVĚNA

어린 왕자는 높은 산에 올라갔다. 그가 알고 있던 산이라 곤 자신의 무릎밖에 차지 않는 화산 세 개가 고작이었다. 사 화산은 걸상 삼아 앉곤 했었다. 어린 왕자는 지레짐작했다. “이 산처럼 높은 산에서는 이 별과 사람들 모두를 한눈에 볼 수 있을 거야…” 그러나 바늘처럼 뾰족한 봉우리만 보일 뿐이었다.

Malý princ vystoupil na vysokou horu. Jediné hory, které kdy poznal, byly tři sopky, a ty mu sahaly po kolena. A vyhaslé sopky používal jako stoličky. Z téhle vysoké hory, pomyslil si, uvidím naráz celou planetu a všechny lidi… Ale spatřil jen hrotovité špičky skal.

“안녕.” 그는 무턱대고 말해 보았다.

„Dobrý den,“ zvolal nazdařbůh.

“안녕…안녕…안녕…” 메아리가 대답했다.

„Dobrý den… Dobrý den… Dobrý den…,“ opakovala ozvěna.

“당신은 누구세요?” 어린 왕자가 말했다.

„Kdo jste?“ řekl malý princ.

“당신은 누구세요…누구세요…누구세요…” 메아리가 대답했다.

„Kdo jste?… Kdo jste?… Kdo jste?“ odpovídala ozvěna.

“친구해 주세요. 난 외로워.” 그가 말했다.

„Buďme přátelé, jsem tak sám,“ řekl.

“난 외로워…난 외로워…난 외로워…” 메아리가 대답했다.

„Jsem tak sám… Jsem tak sám… Jsem tak sám…,“ opakovala ozvěna.

그러자 어린 왕자는 생각했다. ‘참 희한한 별이야! 모두 메마르고, 모두 뾰족하고, 모두 험해.

Pomyslil si tedy: To je nějaká divná planeta! Je celá vyprahlá, celá zašpičatělá a slaná.

게다가 사람들은 상상력이 없어. 남의 말만 되풀이하 잖아… 내 별엔 꽃 한 송이가 있어 언제나 먼저 말을 걸어 왔 는데…’

A lidé nemají představivost. Opakují, co se jim řekne… Doma jsem měl květinu a ta mluvila vždycky první…

ⅩⅩ

XX — RŮŽE

그러나 어린 왕자는 오랫동안 모래밭, 바위더미, 눈길을 헤매고서야 마침내 길을 하나 발견했다. 그리고 길은 모두 사람 사는 곳으로 통하는 법이다.

Ale když tak malý princ šel dlouho pískem, skalinami a sněhem, stalo se, že objevil konečně cestu. A všechny cesty vedou k lidem.

“안녕.” 그가 말했다.

„Dobrý den,“ řekl.

장미가 피어 있는 정원이었다.

Byla to zahrada plná růží.

“안녕.” 장미꽃들이 말했다.

„Dobrý den,“ odpověděly růže.

어린 왕자는 꽃들을 바라보았다. 모두가 자신의 꽃과 닮아 있었다.

Malý princ se na ně zadíval. Všechny se podobaly jeho květině.

“여러분은 누구세요?” 깜짝 놀란 어린 왕자가 꽃들에게 물었다.

„Kdo jste?“ zeptal se jich užasle.

“우리는 장미야.” 꽃들이 말했다.

„Jsme růže,“ řekly růže.

“아!” 어린 왕자는 그만 할 말을 잃고 말았다.

„Ó,“ řekl malý princ…

그래서 어린 왕자는 자기가 불행하다고 생각했다. 어린 왕 자의 장미는 자기 품종으로는 자신이 유일한 꽃이라 말해 왔 으니까. 그런데 이 정원 하나에만도 똑 닮은 꽃들이 오천 송 이가 피어 있으니!

A cítil se hrozně nešťastný. Jeho květina mu vypravovala, že je jediná svého druhu ve vesmíru. A tady jich bylo pět tisíc v jediné zahradě, jedna jako druhá!

어린 왕자는 생각했다. ‘내 꽃이 이걸 보면 몹시 속상해하겠지… 심하게 콜록거리 면서 창피당하지 않으려 죽는 시늉을 할 걸. 그러면 나는 돌 보는 척해줘야지. 안 그러면 내게 무안을 주려고 정말 죽어 버릴지도 몰라…’

Strašně by ji to mrzelo, řekl si, kdyby to viděla… Moc by kašlala a předstírala by, že umírá, jen aby nebyla směšná. A musel bych dělat, že o ni pečuji, neboť jinak by raději opravdu umřela, jen aby mě taky pokořila…

그러고는 이렇게 생각해 보았다. ‘이 세상에 단 한 송이뿐인 꽃을 갖고 있어 부자라고 믿었 는데. 그저 흔한 꽃을 갖고 있다니. 장미꽃 한 송이, 무릎밖 에 차지 않는 화산 세 개, 그것도 그중 하나는 영영 불이 꺼 져 버렸는지도 모르는데, 이걸로 진짜 위대한 왕자가 될 수 는 없어…’

Potom si ještě řekl: Myslil jsem, že jsem bohatý, že mám jedinečnou květinu, a zatím mám jen obyčejnou růži. Ta růže a mé tři sopky, které mi sahají po kolena a z nichž jedna je možná navždy vyhaslá, nedělají ze mne moc velikého prince…

그래서 어린 왕자는 풀밭에 엎드려 흐느껴 울었다.

A lehl si do trávy a plakal.

ⅩⅩⅠ

XXI — LIŠKA

그때 여우가 나타난 것이다.

Tu se objevila liška.

“안녕.” 여우가 말했다.

„Dobrý den,“ řekla.

“안녕.” 어린 왕자는 얌전히 대답하고 고개를 돌렸으나 아무것도 보이지 않았다.

„Dobrý den“, zdvořile odpověděl malý princ. Obrátil se, ale nic neviděl.

“난 여기, 사과나무 밑에 있어.” 좀 전의 그 목소리가 말했다.

„Jsem tady, pod jabloní…,“ řekl ten hlas.

“너는 누구지? 참 예쁘구나…” 어린 왕자가 말했다.

„Kdo jsi?“ zeptal se malý princ. „Jsi moc hezká…“

“난 여우야.” 여우가 말했다.

„Jsem liška,“ řekla liška.

“이리 와 나와 놀자. 난 진짜 슬퍼…” 어린 왕자가 제의했다.

„Pojď si se mnou hrát,“ navrhl jí malý princ. „Jsem tak smutný…“

“너하고 못 놀아.” 여우가 말했다. “길들여지지 않아서.”

„Nemohu si s tebou hrát,“ namítla liška. Nejsem ochočena.

“아, 미안해.” 어린 왕자가 말했다.

„Ó promiň,“ řekl malý princ.

Reklama