Tao Te Ching / 'ach mIw'a' DapabtaHvIS — w językach portugalskim i klingońskim

Portugalsko-klingońska dwujęzyczna książka

Lao Tzu

Tao Te Ching

tlhaw'DIyuS

'ach mIw'a' DapabtaHvIS

Klingon by Agnieszka Solska

Capítulo I

1

O Tao que se pode discursar
Não é o eterno Tao.
O Nome que pode ser nomeado
Não é o eterno Nome.
O Não-ser
É o nome da origem do céu e da terra.
O Ser
Nomeia a mãe das dez-mil-coisas.
Por isto:
No Não-ser
Contempla-se o deslumbramento.
No Ser
Contempla-se sua delimitação.
Ambos, o mesmo, com nomes diversos
O mesmo diz-se mistério.
Mistério dos mistérios
Portal de todo deslumbramento.

mIw'a'na' 'oHbe' mIw'a'Hey'e' DamaqlaHbogh.
pongna' 'oHbe' pongHey'e' DaponglaHbogh.
chal tera' je mung 'oH pong HutlhwI''e'.
wa' netlh Dol SoS 'oH pong ghajwI''e'.
reH bIneHbe'chugh potlhna'Daj Dalegh.
reH bIneHchugh veHDaj Dalegh.
rap cha'vam Hal
'ach jaS luponglu'.
bIHvaD pegh luperlu',
peghHom pegh pegh'a'
Hoch potlh lojmItna'.

Capítulo II

2

Sob o céu:
Quando reconhecemos o que faz o belo ser belo
Surge o feio!
Quando reconhecemos o que faz o bem ser bom
Surge o mal!

Por isto:
O Ser e o Não-ser
Surgem mutuamente;
O fácil e o difícil
Complementam-se;
O longo e o curto
Condizem;
O alto e o baixo
Convivem entre si;
O som e a voz
Casam-se;
O antes e o depois
Seguem-se.

Por isto:
O homem santo cumpre suas ações sem agir,
Pratica o ensino sem falar,
E as dez-mil-coisas agem sem serem impedidas.
Ele cria e nada possui,
Atua e não nada guarda,
Realizada a obra ele não se apega.
E justamente por não se apegar
Ela não se esvai.

qo' HochvaD
'IHlaw' 'IHwI', moHwI' tu'lu'mo'.
QaQlaw' QaQwI', mIghwI' tu'lu'mo'.
vaj boghchuqmoH ghajHa'ghach HutlhHa'ghach je.
naQchuqmoH QatlhwI' ngeDwI' je.
chenchuqmoH tIqwI' tIqHa'wI' je.
Qutlhchuq jenwI' 'eSwI' je.
'eychuqmoH wab ghogh je.
tlha'chuq tlhop 'em je.
vaj Qu'mey law' vu' jIvHa'wI' vangbe'taHvIS,
qaQDI'norgh maq jatlhbe'taHvIS.
DaqDajDaq chep wa'netlh Dol
'ej bIH lonbe'.
chenmoH jIvHa'wI' 'ach ghajbe'.
vum 'ach naD pIHbe'.
Qu'Daj ta' 'ach chavDaj buSbe'.
chavDaj buSbe'
vaj taH chavDaj.

Capítulo III

3

Se não privilegiarmos os bons, o povo não compete;
Se não valorizarmos os bens custosos, o povo não rouba;
Se não exibirmos coisas desejáveis, o coração do povo não erra.
Por isso o governo do homem santo:
Esvazia os corações e sacia as entranhas;
Enfraquece as vontades e revigora os ossos;
Nunca deixa o povo ter conhecimento e desejos;
Para o douto não ousar agir.
Agindo o não-agir então não há desgoverno.

po'wI'pu' DanaDbe'chugh,
vaj Solbe' ghotpu'.
qubwI'mey DaSaHbe'chugh,
vaj nIHbe' ghotpu'.
tlhu'moHbogh Doch Da'angbe'chugh
vaj ngojbe' ghot tIqDu'.
qumtaHvIS jIvHa'wI'
ghot yabDu' chImmoH 'ej burghDu'chaj buy'moH.
ghot ngoQ SachHa'moH 'ej HomDu'chaj rach.
ghotpu' Sovbe'moHtaH 'ej neHbe'moHtaH
vaj SovwI'pu' vangvIpmoH.
ruchtaHvIS vangbe'chugh ghaH
lughbe' pagh.

Capítulo IV

4

O Tao é um vaso vazio
Cujo uso nunca transborda.
Abismo!
Parece o ancestral das dez-mil-coisas!
Abranda o cume;
Desfaz o emaranhado;
Modera o brilho;
Une o pó.
Profundo!
Parece existir algo!
Eu não sei de quem ele é filho
Parece ser o anterior ao Ancestral.

chIm mIw'a' 'ach lo'lu'DI' not natlhlu'.
wa'netlh Dol Hal 'oH; vuSbe'lu'!
HeH jej jejHa'moH.
vay' baghlu'pu'bogh baghHa'moH.
bochqu'wI' bochHa'moH.
qo' lamHom tay'moH.
So'eghchu' 'ach reH SaH.
mungDaj vISovbe'.
chenlaw'pu' 'oH chenpa' chenmoHwI''e'.

Capítulo V

5

O Céu e a Terra não têm amor humano;
Consideram as dez-mil-coisas como cães de palha
O homem santo não possui amor humano;
Considera as dez-mil-coisas como cães de palha.
O espaço entre o céu e a terra é como um fole!
Esvazia sem contrair-se, ao soprar-se mais sons produz.
Mas muitas palavras e números o esgotam
Melhor guardar o que está no íntimo.

pagh'e' lumaS chal tera' je.
bIHvaD lo'laHtaHbe' wa'netlh Dol.
pagh'e' maS je jIvHa'wI'
ghaHvaD lo'laHtaHbe' nuvpu'.
SuSDeq rur chal tera' je joj.
chIm 'ach Dejbe'.
reylu'chugh reH vay' chenqa'moH.
tlhoy bIjatlhchugh tugh HoS Danatlh.
qaqmeH ghu' botlhDaq yIratlh.

Capítulo VI

6

O espírito do vale nunca morre
Ele chamado de mulher misteriosa.
O portal da mulher misteriosa
É a raiz do céu e da terra.
Initerrupta e perpétua
Parece lá existir
Contudo age sem esforço.

not Hegh ngech qa'.
ghaHvaD pegh, ghaHvaD be' ponglu'.
peghvaD, be' lojmItvaD
chal tera je Hal ponglu'.
reH taH, mevbe'.
lo'lu'chugh, Qopbe'.

Capítulo VII

7

O céu é eterno e a terra duradoura:
O céu e terra são eternos e duradouros
Por não viverem para si mesmos
Isto lhes faz durarem eternamente.
Por isto o homem santo:
Ficando atrás, aparece em primeiro;
Ficando fora, persiste.

Não é por ter nada seu
Que poderá realizar o que é seu?

taH chal, ruHa' tera'.
chay' Dotlhvam luchavlaH?
bIHvaD yInbe' vaj yIntaH.
vaj 'emDaq ratlh jIvHa'wI'
'ach tlhopDaq ghaHchoH.
SaH'eghbe'mo', SaHtaH.
ngoQDaj SaHbe'mo' ngoQDaj chav'be'a'?

Capítulo VIII

8

O bem supremo é como a água.
Água:
Beneficia às dez-mil-coisas sem conflito
Habita os lugares que os homens abominam
Por isto aproxima-se do Tao.
Para a moradia : bom é onde morar.
Para o coração : bom é a profundidade.
Para a doação : bom é o amor.
Para o falar : bom é a sinceridade.
Para o governo : bom é a ordem.
Para o trabalho: bom é a competência.
Para o movimento: bom é a ação.
Eis que se não existe disputa não existe oposição.

bIQ rur potlh nIv'e'.
wa'netlh Dol chepmoH bIQ 'ej qaDbe'.
Daq 'eS'e' vuvHa'bogh nuv ghoS.
vaj mIw'a' rurchoH.
DaqDajmo' nIv juH.
Qubchu'mo' nIv yab.
wIHHa'mo' nIv qoch.
vItmo' nIv mu'.
maymo' nIv qum.
vaQmo' nIv Qu'.
vangmeH poH lughmo' nIv ta'.
ghoHbe'lu'chugh pIchbe'lu'.

Capítulo IX

9

Manter transbordando, melhor parar.
Manter afiando, não vai durar.
Uma sala cheia de ouro e jade, não se pode guardar.
Ser rico e famoso, e ainda arrogante, por si só leva ao danar.
Ao concluir a obra deve-se afastar-se
Este é o Tao do céu.

tlhoy 'un Datebchugh.
bImevchu'pu'be'mo' bIpay.
'etlh Dajejqu'chugh
vaj jejtaHbe'.
vaSlIjDaq naghboch law' DavI'chugh
vaj Da'avlaHbe'.
mIpmo' patlhmo' je bIHemchugh
vaj bIlu'eghmoH SoH'e'.
rInDI' Qu'lIj yItlheD.
'u' mIw 'oH mIwvam'e'.

Capítulo X

10

Conseguir:
Unir a alma e o espírito em uma unidade inseparável;
Ter o sopro maleável de uma criança;
Polir a visão interior até torná-la sem mácula;
Amar os homens e reger o estado sem-agir;
No abrir e fechar da porta do céu, ser como a fêmea de um pássaro;
Penetrar nos quatro quadrantes sem saber.
Gerar e criar;
Gerar e não possuir;
Agir sem depender;
Presidir e não controlar.
Eis a vida secreta.

qa' Duj je Datay'moHtaHvIS
Datay'moHlaHtaH'a'?
tlhuH DaSeHtaHvIS 'ej DatunmoHtaHvIS
ghu DarurchoHlaH'a'?
yab mIn DaSay'moHtaHvIS 'ej DanItmoHtaHvIS
DaHuvmoHlaHchu''a'?
ghot DaQorghtaHvIS 'ej Sep Dache'taHvIS
bInISbe'laH'a'?
poSDI' San lojmIt 'ej SoQDI'
be' DaDalaH'a'?
'u' Hoch HotlhDI' yablIj 'ej nuDDI'
bIjIvlaHtaH'a'?
yInmoHlu' 'ej je'lu',
chenmoHlu' 'ach ghajbe'lu',
vumlu' 'ach naD pIHbe'lu',
Devlu' 'ach ghatlhbe'lu',
ghobvamvaD ghob nIv ponglu'.

Capítulo XI

11

Trinta raios cercam o eixo;
A utilidade do carro está no seu vazio.
O jarro é feito de barro moldado;
A utilidade do jarro está no seu vazio.
Fazem-se portas e janelas para a casa;
A utilidade da casa está no seu vazio.
Portanto:
O ser serve para ser possuído;
E o não-ser para ser utilizado.

rutlh botlhDaq muvchuq wejmaH rutlh naQHom;
chImmo' botlhDaj lI' rutlh.
bal DIchenmoHmeH lam yIQ wItap;
chImmo' qoDchaj lI' bal.
juH reDDaq lojmIt Qorwagh je DIpe';
chImmo' 'ay'meyvam lI' juH.
vaj vay' lughajmo' Doch lo'laH,
vay' luHutlhmo', lI'.

Capítulo XII

12

As cinco cores cegam à visão do homem;
Os cinco tons ensurdecem à audição do homem;
os cinco sabores embotam ao paladar do homem;
Galopar e caçar aceleram ao coração do homem;
Bens custoso atrapalham às ações do homem.
Por isto o homem santo:
Atendendo ao interior e não à visão;
Afasta uma coisa e adota outra.

mIn leghHa'moH rItlh nguvqu'.
teS QoyHa'moH wab chuSqu'.
jat mumHa'moH Soj tlhorghqu'.
yab QubHa'moH chon 'Iqqu'.
tIq jotHa'moH mIp 'Iqqu'.
vaj DujDaj voq jIvHa'wI', mInDaj voqHa'.
DujDaj qIm, mInDaj qImHa'.

Capítulo XIII

13

Honra e desonra são como cavalos em fuga:
Causam grandes aflições ao corpo.
Mas por que se diz:
Honra e desonra são como cavalos em fuga?
A honra eleva;
A desonra derruba;
Ganhar esta ou perder aquela é assustador.
Por isto que se diz:
Honra e desonra são como cavalos em fuga.
Mas por que se diz:
Causam grandes aflições ao corpo?
Por ter um corpo que tenho grandes aflições:
Mas sem corpo que aflições teria eu?
Portanto:
Quem honra ao mundo como o seu corpo;
A este pode-se confiar o mundo.
Quem ama ao mundo como o seu corpo;
A este pode-se entregar o mundo.

ghIj naD naDHa'ghach je.
tay' quv 'oy''a' je.
qatlh ghIj naD naDHa'ghach je?
naDmo' maQIv.
wInaDlu'DI' nughIj wanI'.
wInaDHa'lu'DI nughIj je wanI'.
vaj ghIj naD naDHa'ghach je.
qatlh tay' quv 'oy''a' je?
jISaH'eghmo' jI'oy'.
jISaH'eghbe'chugh chay' vI'oy'moHlu'?
bIvuv'eghchugh, qo' Davuvchugh je
qo' DaQorghrup.
bISaH'eghchugh, qo' DaSaHchugh je
qo' DaSeHrup.

Capítulo XIV

14

Olhamos e não vemos: o nome soa semente.
Escutamos e não ouvimos: o nome soa sutil.
Tocamos e não sentimos: o nome soa pequeno.
Estes três não podem ser decompostos:
Entrelaçados constituem um.
Seu alto não é luminoso;
Seu baixo não é escuro;
Contínuo…não se pode nomear;
Retorna ao não-ser.
Isto é chamado: forma sem-forma;
Imagem da não-coisa;
Isto é chamado: claro-escuro;
Ao encontrá-lo não se vê rosto;
Ao segui-lo não se vê as costas.
Voltando ao caminho antigo
Poderemos reger o presente
E conhecer a origem da antiguidade.
Isto é: o fio condutor do Tao.

yIbej! 'oH leghlaH pagh;
HuvHa'wI' ponglu'.
yI'Ij! 'oH QoylaH pagh;
chuSHa'wI' ponglu'.
yIHot! 'oH 'uchlaH pagh;
SubHa'wI' ponglu'.
wejvam nuDlaHbe' vay'.
wa' lumoj, tay'.
wovbe' 'oH Dung.
Hurghbe' 'oH bIng.
taH 'oH,
mevbe',
ponglu'meH DuHbe',
pagh'a' mojqa'.
wanI' oH 'ach qaSbe'.
Dol 'oH 'ach chenbe'.
jonlu'meH DuHbe'; QIb rur.
Hotlu'meH DuHbe'; SeS rur.
yIqaD! qab ghajbe'.
yItlha'! Dub ghajbe'.
mIw'a' tIQ Dajonchugh
DaHjaj qo' Dache'laH.
mung tIQ DaSovchugh
mIw'a' potlhna' DaSov.

Capítulo XV

15

Na Antiguidade os que atuavam pelo Tao
Estavam sutilmente penetrados no místico
Tão profundamente que eram irreconhecíveis
E por serem irreconhecíveis força-se a descrever seu aspecto exterior.
Cautelosos! Como quem cruza águas no inverno!
Vacilantes! Como quem teme vizinhos dos quatro lados!
Reverentes! Como hóspedes!
Evanescentes! Como o gelo que derrete!
Genuínos! Como a lenha não trabalhada!
Abertos! Como o vale!
Opacos! Como a água escura!
Quem pode, no repouso, clarear pouco a pouco o escuro?
Quem pode, no movimento, produzir pouco a pouco a paz?
Quem guarda o Tao não deseja o muito
E por não buscar o muito pode renovar-se.

val 'ej bejchu' mIw'a' lupabbogh tIQwI'pu''e'.
peghqu' Sovchaj; yajlu'meH DuHbe'.
chaH luDellu'meH mu' qar tu'lu'be.'
Hoj, bIQtIq taDDaq jaHbogh nuv luDa.
Dugh, jaghmey Hajbogh nuv luDa.
DochHa', meb lurur.
HeDrup, tetchoHbogh chuch lurur.
nap, Sor Hap pe'be'lu'pu'bogh lurur.
poSqu', ngech lurur.
HuvHa', bIQ watlhHa' lurur.
bIQ watlhHa' jotmoHmo' nItmoHlaH 'Iv?
vIHbe'wI' vangmoHmo' yInmoHlaH 'Iv?
mIw'a' pabchugh vay' buy'choH neHbe'.
vaj QopchoHlaH 'ach chu'nISqa'be'.

Capítulo XVI

16

Atingindo o vazio absoluto;
Conservando-se firme no repouso;
As dez-mil-coisas fluem.
E eu as contemplo no refluxo:
As coisas florescem
E retornam todas à raiz.
O retorno à raiz soa: repouso;
Isto é chamado retorno ao destino.
O retorno ao destino soa: eternidade
Conhecer a eternidade soa: iluminação.
Não conhecer a eternidade é o erro que traz o azar
Conhecer a eternidade é ser abrangente.
Ao conhecer a eternidade, há justiça
Ao haver justiça há mediação.
Ao haver mediação, há o céu;
Ao haver o céu, há o Tao;
Ao haver o Tao há duração.
Dissolvendo-se o corpo não há perigo.

yIchIm'eghmoHchu'.
yIjotchu'taH.
nItebHa' chen wa'netlh Dol.
cheghtaHvIS vIlegh.
chep Hoch, ghIq tatlh'egh.
tatlh'eghchoH vay' vaj ngojHa'.
ngojHa'choH vay' vaj yInqa'.
ru'Ha'wI' 'oH yInqa'ghach'e'.
ru'Ha'wI' Sovlu'chugh jIvHa'lu'.
ru'Ha'wI' Sovbe'lu'chugh Qugh qaSmoHlu'.
ru'Ha'wI' DaSovDI' Hoch Dalaj.
Hoch DalajDI' bImay.
bImayDI' voDleH DaDa.
voDleH DaDaDI' 'u' Dapab.
'u' DapabtaHvIS mIw'a' Dapab.
mIw'a' DapabtaHvIS reH bItaH.
bIyIntaHvIS DaQIHbe'lu'.

Capítulo XVII

17

A alta antiguidade desconhecia regentes:
Tempos depois os regentes foram amados e louvados;
Tempos depois os regentes foram temidos;
Tempos depois os regentes são desprezados…
Estes não merecem fé.
Pensativos!
Aqueles sim ponderavam as palavras;
E concluindo a obra as coisas seguiam sua natureza;
E as cem famílias diziam:
«Por nós, somos o que somos».

DevwI' nIv'e', chaH lutu'lu' 'e' neH luSov nuvpu'.
veb che'wI' muSHa'bogh 'ej naDbogh.
veb che'wI' Hajbogh.
veb che'wI' vuvHa'bogh.
voqbe'chugh vay', ghaH voqbe'lu'.
mu'mey law' jatlhbe' DevwI' nIv.
Qu'Daj chavDI', ta'Daj rInmoHDI',
jatlh Hoch: "wIta'pu' maH'e'".

Capítulo XVIII

18

Quando o grande Tao se retrai
Surgem o amor humano e a justiça.
Quando a sabedoria e a crítica prosperam
Surgem as grandes mentiras.
Quando os laços familiares se rompem
Surgem o dever filial e paternal.
Quando as nações estão em desordem
Surgem os funcionários leais.

mIw'a' lIjlu'DI'
wIHHa'wI' maywI' je lutu'lu'.
vallu' 'ej HaDlu' net taghDI'
tojwI''a' lutu'lu'.
qorDu' SolmoHlu'DI'
muSHa'bogh puq, vav, SoS je lutu'lu'.
Sep Dotlh mujmoHlu'DI'
qum toy'wI' matlh lutu'lu'.

Capítulo XIX

19

Quando se diz não à santidade e fora ao saber
O povo é favorecido cem vezes mais.
Quando se diz não ao amor humano e fora à justiça
O povo volta a ser filial e paternal.
Quando se diz não à habilidade e fora ao lucro
Não há roubos não há assaltos.
Se, nestas três sentenças, só existir aparência
Aparência não será, por si só, suficiente.
Por isto deve-se seguir esta regência:
Mostrar-se como a seda;
Abraçar a simplicidade;
Diminuir os interesses;
Dissolver as paixões.

bInIv 'e' Damevchugh, bIval 'e' DalIjchugh
vaj chepqu'choH ghotpu'.
bIwIHHa' 'e' Damevchugh, bImay 'e' DalIjchugh
vaj muSHa'chuqqa' tuqnIghpu'.
bI'ong 'e' Damevchugh, bIqur 'e' DalIjchugh
vaj nIHbe'choH 'ej Hejbe'choH ghotpu'.
'ach paQDI'norgh luchenmoHmeH
naQHa' wejvam'e'.
'ut latlh potlh; chelnISlu'bej:
bInItnIS, bInapnIS;
Sor Hap pe'be'lu'pu'bogh DarurnIS.
ngoQ DaghoSbogh DavuSnISmoH.
vay' DaneHbogh DapuSnISmoH.

Capítulo XX

20

Quando se diz «não» ao estudo vai-se a inquietação.
Entre um sim e um não qual a distinção?
Quando bem e mal se diferenciam?
O que os homens temem não pode-se não temer?
Estéril! Esse nem sim nem não!
O povo está radiante
Como na alegria da festa sagrada
Como no subir nos altos na primavera…
E só eu, hesitante, não recebi sinais auspiciosos;
Como um recém-nascido que não sabe brincar;
Uma marionete sem saber para onde voltar.
O povo tem o supérfluo;
E só eu sou como esquecido.
Eu, com um coração idiota;
Confuso e obscuro.
As pessoas são brilhantes;
E só eu sou ofuscado e tolo.
As pessoas são vibrantes;
E só eu sou melancólico.
Irrequieto como o mar
Rodopiando como o vento sem lugar.
O povo tem suas metas
E só eu sou teimoso e tosco.
Mas só eu sou diferente dos outros
Pois honro a Mãe nutriente.

bIHaD 'e' Damevchugh vaj bISotbe'.
pIm'a' "HIja'" "ghobe'" je?
nIb'a' QaQwI' mIghwI' je?
vay'e' luHajbogh latlh vIHajnIS'a'?
taH mIS; not mevchoHba'.
Dat Quch nuvpu'; Quchqu'.
yupma' lopwI' Da, DorDI' poH bIr.
lopno' jeSwI' Da, taghDI' 'uQ'a'.
jIvangbe' jIH neH 'ej pagh vI'ang
'ej wej monlaHbogh ghu vIrur.
mutlhej pagh'e'; jItatlh'eghlaHbe'.
vay' 'Iq lughaj latlh nuv,
pagh vIghaj jIH neH.
qoHna' jIHlaw'; jImISchu'.
wov latlh nuv; wovqu'.
jIHurgh jIH neH, jIHurghqu'.
val latlh nuv; valqu'.
jIqetlh jIH neH; jIqetlhqu'.
ngojtaHbogh bIQ'a' vIDa.
mevbe'bogh SuS'a' vIDa.
ngoQmeychaj buS latlh nuv.
ngoQ vIHutlhlaw', jIDoghlaw' jIH neH.
jInov jIH neH; latlhpu' vIrurbe'.
SoS Soj vISop; muje' SoS neH.

Capítulo XXI

21

O conteúdo da grande virtude
Provém inteiramente do Tao.
O Tao gera todas as coisas
De modo tão ofuscante que obscurece.
Obscuras e ofuscantes são suas imagens.
Ofuscantes e obscuras, nele estão as coisas.
Tenebrosa e insondável, nele está a semente.
E esta semente é a verdade
E no seu interior está a autenticidade.

Da antiguidade até hoje
Temos de usar nomes
Para examinar todas as coisas.
Mas como sei como surgem todas as coisas?
Justamente por sua semente.

mIw'a' neH pablu'DI' ghob'a' toblu'.
mIw'a' Dellu'meH nuq jatlhlu'?
QIb rur mIw'a'; jonlu'meH DuHbe'.
SeS rur; Hotlu'meH DuHbe'.
QIb rur; jonlu'meH DuHbe' 'ach qech ngaS.
SeS rur; Hotlu'meH DuHbe' 'ach Dol ngaS.
pegh 'ej HuvHa' 'ach qa' ngaS.
qaStaHvIS 'u' poH
pongDaj lojbe'moH.
vaj Hoch Dolmey mung wInuDlaH.
chay' Hoch Dolmey mung vISov?
*jISummo' vISov.
*{jISummo'}: A reference to the idiomatic philosophical sense of {jISum}, which can be used to indicate
"I'm in touch with my inner self." (Cf. interview with Marc Okrand, HolQeD 7/4; p.11)

Capítulo XXII

22

Ao curvar-se, fica-se inteiro;
ao torcer-se, fica-se reto;
ao esvaziar-se, fica-se cheio;
ao envelhecer, fica-se novo.
Quando se tem pouco, obtêm-se;
quando se tem demais, perturba-se.
Desta forma:
O homem santo abraça a unidade
e torna-se modelo debaixo do céu.
Não se exibindo, brilha;
não se afirmando, aparece;
não se vangloriando, obra;
não se enaltecendo, perdura.
Não disputa;
logo ninguém sob o céu pode com ele disputar.
A palavra antiga: ao curvar-se, fica-se inteiro;
não é uma palavra vazia,
em verdade, está nela a unidade.

bIDuy'chugh vaj bInaQchoH.
bISaSchugh vaj bIchongchoH
bIchImchugh vaj bIbuy'choH.
bIQopchugh vaj bIchu'choH
vay' puS Daghajchugh vaj bISuqchoH.
vay' law' Daghajchugh vaj bImISchoH.
vaj wa'na' buS jIvHa'wI'
'ej qo' HochvaD DevwI' Da.
'ang'eghbe'mo' boch.
lugh 'e' qapbe'mo' noy.
mIybe'mo' Qap.
naD'eghbe'mo' taH.
pagh'e' qaDmo' ghaH,
ghaH'e' qaDlaH pagh.
jatlhpu' tIQwI':
"bIDuy'chugh vaj bInaQchoH".
lo'laHbe''a' mu'meyvam?
bInaQchu'chugh DughoSchoH Hoch.

Capítulo XXIII

23

Falar pouco é o natural.
Um ciclone não dura uma manhã inteira;
Um temporal não dura um dia inteiro.
Quem os produz?
Céu e terra.
Mas se as coisas do céu e da terra não duram;
Quanto mais devem durar as coisas humanas.
Portanto:
Quem segue o Tao é um com o Tao;
Quem segue a Virtude é um com a Virtude;
Quem segue a Perdição é um com a Perdição.
Quem se une ao Tao
O Tao o acolhe alegremente.
Quem se une à virtude
A virtude o acolhe alegremente.
Quem se une à perdição
A perdição o acolhe alegremente.
Onde há pouca fé
Não se encontra fé.

jatlhbej 'u' 'ach pIjHa' jatlh:
qaStaHvIS po Hoch taHbe' SuS'a'.
qaStaHvIS pem Hoch taHbe' SIS'a'.
bIH qaSmoH nuq?
chal tera' je.
ta'meychaj taHmoHlaHbe'chugh chal tera' je
chay' ta'meychaj taHmoHlaH nuv?
vaj mIw'a' Dapabchugh mIw'a' DarurchoH.
ghob Dapabchugh ghob DarurchoH.
mIw'a' Dalonchugh DalonchoHlu'.
mIw'a' rurbogh vay''e'
lajqang mIw'a'.
ghob rurbogh vay''e'
lajqang ghob.
vay''e' lonlu'pu'bogh
lajqang lonpu'ghach.
voqbe'bogh vay' voqbe'lu'.

Capítulo XXIV

24

Colocar-se na ponta dos pés
Não se obtém firmeza.
Com as pernas abertas
Não se pode andar.
Quem aparece
Não pode brilhar.
Quem se afirma
Não pode figurar.
Quem se gloria
Não terá méritos.
Quem se enaltece
Não pode perdurar.
Para o Tao ele soará:
Supérfluo.
Parasita.
Coisas que todos abominam.
Por isto, quem está no Tao
Nelas não cai.

yaDDu'Daq Qamchugh vay' Qamchu'be'.
pe'vIl yItchugh vay' yItchu'be'.
'ang'eghchugh vay' bochbe'.
lugh 'e' qapchugh vay' noybe'.
mIychugh vay' Qapbe'.
naD'eghchugh vay' taHbe'.
mIw'a' pabwI'vaD 'up.
Soj chuv, Qu' lo'laHbe' joq rur.
vay'vam DoH mIw'a' nuv.

Capítulo XXV

25

Há uma coisa indefinida, mas perfeita,
Que existe antes do Céu e da Terra.
Silenciosa e separada
Fica sozinha e imutável
Tudo permeia, mas nada põe em risco.
Pode ser chamada de Mãe sob o céu.
Não sei seu nome:
Escrevo Tao.
Forçado a nomear:
Chamo de Grande.
Grande significa além;
Além significa longe;
Longe significa retorno.
Por isto:
O Tao é grande;
O Céu é grande;
A Terra é grande;
O Homem é grande.
No Universo há quatro grandes:
O Homem é um dos quatro.
O Homem segue a terra;
A Terra segue o céu;
O Céu segue o Tao;
O Tao segue a si mesmo.

Hoch ngaSbogh vay' naQ'e' tu'lu'.
chenpa' chal tera' je boghpu'.
chuSHa' 'ej chIm.
mob, choHbe'.
ghoS, mevbe'.
'u' SoS 'oHlaw'.
pongDaj vISovbe'mo' mIw'a' vIpong.
vIpong 'e' raDchugh vay' nIvwI' vIpong.
nIvmo' Dat SIch.
Dat SIchmo' Dat ghoS.
Dat ghoSmo' tatlh'egh.
nIvbej mIw'a'.
nIv 'u'.
nIv tera'.
nIv je nuv Segh.
'u'Daq nIv loSvam'e'.
nIv je nuv Segh'e'.
tera' chut pab nuv.
'u' chut pab tera'.
mIw'a' chut pab 'u'.
mIw'a' chut pab je mIw'a'.

Capítulo XXVI

26

O pesado é a raiz do que é leve;
O repouso é o senhor da agitação.
Por isto o homem santo:
Em viagem não larga o peso de sua bagagem;
É solitário e calmo mesmo com visões gloriosas.
Mas o senhor de dez mil carros
Por eles desprezará seu Império?
Pela pressa perde-se a raiz;
Pela agitação perde-se a soberania.

'ughHa'ghach QutlhwI' 'oH tISHa'ghach'e'.
Do che'wI' 'oH jottaHghach'e'.
vaj pem Hoch lengtaHvIS
not tepDaj lon jIvHa'wI'.
Daqmey 'IH leghtaHvIS
SaHbe' 'ej jottaH.
SaghHa''eghmoH'a'
wa'netlh Duj che'wI'?
SaghHa'chugh QutlhwI' ghajtaHbe'.
tlhoy moDchugh che'wI' ghaHtaHbe'.

Capítulo XXVII

27

Quem bem caminha não deixa rastros.
Quem bem fala não necessita desmentir.
Quem bem calcula não usa ábaco.
Quem bem fecha não precisa de trancas;
E ninguém abre o fechado.
Quem bem liga não usa cordas;
E nada se solta.
Por isto o homem santo:
Sabe bem como salvar homens:
Não há homens rejeitados.
Sabe bem como salvar coisas:
Não há coisas rejeitadas.
Isto é chamado: entrar na lucidez.
Portanto:
O homem bom é modelo para o não-bom.
O homem não-bom é o incentivo para o bom.
Mas se não reconhecemos o modelo;
Nem cuidamos do incentivo;
Haverá erro mesmo que com acúmulo de conhecimento.
Isto é chamado: grande segredo.

yItmeH po'chugh nuv
yav ghItlhbe'.
jatlhmeH po'chugh nuv
jatlhHa'be'.
toghmeH po'chugh nuv
pe''eghnISbe'.
SoQmeH po'chugh nuv
ngaQmoHwI' lo'be'
'ach vay''e' SoQmoHbogh ghaH
poSmoHlaH pagh.
baghmeH po'chugh nuv
tlhegh lo'be'
'ach vay''e' baghbogh ghaH
baghHa'moHlaH pagh.
vaj reH nuv QorghmeH po' jIvHa'wI'
'ej pagh nuv lon.
reH Doch QorghmeH po'.
'ej pagh Doch lon.
mIwvamvaD ponglu':
wovwI' pabtaHlu'.
nuv QaQbe' ghojmoHwI' ghaH nuv QaQ'e'.
nuv QaQ jo ghaH nuv QaQbe''e'.
ghojmoHwI'Daj vuvbe'chugh vay'
'ej joDaj SaHbe'chugh,
chaq val ghaH 'ach mISqu'.
potlhvamvaD pegh potlhna' ponglu'.

Capítulo XXVIII

28

Quem conhece o masculino;
E preserva o feminino;
É o abismo do mundo.
Sendo o abismo do mundo;
A virtude eterna não escorre para fora;
E ele volta a ser um recém-nascido.
Quem conhece o claro;
E preserva o escuro;
É o modelo do mundo.
Sendo o modelo do mundo;
A virtude eterna não escorre para fora;
E ele retorna à unidade.
Quem conhece a honra;
E preserva a vergonha;
É o vale do mundo.
Sendo o vale do mundo;
A virtude eterna é o bastante;
E ele retorna à simplicidade.
Se a simplicidade é decomposta
Compõem-se as funções.
O homem santo usa-a;
E torna-se mestre dos funcionários.
Portanto:
O grande governo não necessita de Cortes.

loD DujlIj yIghov
'ach be' DujlIj yIchoq,
'ej qo'vaD 'och yIDa.
qo'vaD 'och DaDaDI'
not loj ghobna'lIj,
'ej ghu Dotlh Dachavqa'.
DujlIj wov yIghov
'ach DujlIj Hurgh yIchoq,
'ej qo'vaD DevwI' yIDa.
qo'vaD DevwI' DaDaDI'
not QapHa' ghobna'lIj,
'ej Dotlh vuSbe'lu'bogh Dachavqa'.
DujlIj quv yIghov
'ach DujlIj quvHa' yIchoq,
'ej qo'vaD ngech yIDa.
qo'vaD ngech DaDaDI'
yapchoH ghobna'lIj,
'ej Sor Hap pe'be'lu'pu'bogh Dotlh nap Dachavqa'.
Sor Hap wavlu'chugh naQ moj Sor Hap.
naQ lo'chugh jIvHa'wI' che'wI' 'aH moj naQ.
naQmoH che'wI''a'; wavbe' ghaH.

Capítulo XXIX

29

Querer abarcar e manipular o mundo:
Eu vejo que não é possível.
O mundo é uma coisa espiritual;
É impossível manipular.
O manipulador iria arruiná-lo;
O abarcador iria perdê-lo.
Pois as coisas:
Ora precedem, ora seguem;
Ora se acalmam , ora se enfurecem;
Ora se fortalecem, ora fraquejam;
Ora ascendem, ora descendem.
Por isto o homem santo evita:
O excessivo.
O desmedido.
O desqualificado.

qo' chargh 'ej SIgh neHchugh vay'
ngoQvam chavbe' 'e' vItu'.
Dol pup 'oH qo''e'.
'oH SIghmeH DuHbe'.
qo' SIghchugh vay' qo' Qaw'.
qo' 'uchchugh vay' qo' chIl.
toH, Dolmey'e':
Dev 'op 'ej tlha' 'op,
tujmoH 'op 'ej bIrmoH 'op,
HoSchoH 'op 'ej pujchoH 'op,
Sach 'op 'ej Dej 'op.
vaj 'IqwI' lajQo' jIvHa'wI',
napHa'wI' lajQo',
'utHa'wI' lajQo'.

Capítulo XXX

30

Quem ajuda o soberano através do Tao
Nâo viola o mundo com armas:
Porque tal ação sempre leva a uma reação.
Onde acampam exércitos crescem espinhos;
Sempre após combates seguem anos de miséria.
Boa é apenas a decisão e nada mais que isto!
Não há ousadia de conquistar pela violência!
Decisão sem auto-glorificação;
Decisão sem repressão;
Decisão sem orgulho;
Decisão devido a ser único modo de atuação;
Decisão sem violência.
Coisas que necessitam de reforço constante;
Logo envelhecem;
Isto é chamado: sem Tao.
Sem Tao logo não há Tao atuante.

che'wI' boQDI' mIw'a' pabwI'
qo' charghmeH QI' lo'be' che'wI'
'e' qeS.
ngochvammo' QIH'eghlu'bej.
mangghom raQDaq law'choH naHjej.
Harghlu'pu'DI' yobHa'choHlu'.
ngoQ DachavDI' yImev.
'ej HoSlIj yIghongQo'.
ngoQlIj yIchav 'ach yInaD'eghQo'.
ngoQlIj yIchav 'ach yImIychoHQo'.
ngoQlIj yIchav 'ach yIHemchoHQo'.
ngoQlIj yIchav 'ach yISuqchoHQo'.
ngoQlIj yIchav 'ach yIralchoHQo'.
tlhoy Sachchugh vay' Dejbej.
mIw'a' 'oHbe' mIwvam'e'.
mIw'a' pabHa'chugh vay' tugh Sab.

Capítulo XXXI

31

Armas não são instrumentos de boa-sorte
São coisas que todos odeiam.
Portanto:
Quem está no Tao não se ocupam delas.
Quando em casa, o nobre honra seu lado esquerdo;
Quando usa armas, honra seu lado direito.
Armas não são instrumentos de boa-sorte
Não são instrumentos para nobres.
Mas se é impossível deixar de usá-las;
Utilize-as com calma e ponderação.
Ao vencer não louve a vitória.
Quem o faz alegra-se em assassinar;
E não pode alcançar seus objetivos no mundo.
Nos dias felizes prefere-se o lado esquerdo;
Nos dias infelizes prefere-se o lado direito.
O vice-comandante fica à esquerda;
O comandante fica a direita;
Do mesmo modo que o serviço fúnebre.
Massacres devem ser chorados com ais e lamentos;
Na vitória militar deve-se agir como em um serviço fúnebre.

maQmIgh bIH nuH vaQ'e'.
bIH muSlaw' Dochmey.
vaj bIH jun mIw'a' nuv.
qaStaHvIS roj poS maS valwI'.
qaStaHvIS veS nIH maS.
maQmIgh bIH nuH'e'.
valwI' jan bIHbe'.
nuH lo' valwI' lo'nISchugh neH
'ach nongchoHbe'.
yay chavchugh ghaH
yayDaj tIvbe'.
yay tIvchugh vay'
ghot HoH tIv je.
HoH tIv chugh vay'
ngoQ chavlaHbe'.
tay Quch loplu'DI' Daq quv Da poS.
tay 'IQ loplu'DI' Daq quv Da nIH.
veS tay loplu'DI' nol tay rur 'oH:
poSDaq Qam Sa';
nIHDaq Qam la'quv.
nuv law' luHoHlu'DI' SaQnIS 'IQwI'pu'.
veS yay loplu'DI' nol rurnIS lopno'.

Capítulo XXXII

32

Tao… Intocável e Inominável;
Embora muito pequeno;
O mundo inteiro não o pode controlar.
Se reis e príncipes o preservarem;
As dez-mil-coisas por si mesmas se controlam.
Céus e terra se unem para destilar doce orvalho;
E o povo sem governo por si mesmo se coordena.
Mas quando ocorre a limitação
Logo surgem os nomes.
Quando os nomes surgem
Deve-se então saber parar.
Sabendo-se parar
Não se corre perigo.
Uma similaridade do Tao no mundo:
Os riachos da montanhas e águas do vales;
Indo para o rio e mar.

reH pong Hutlh mIw'a'.
nap; Sor Hap pe'be'lu'pu'bogh rur vaj ramlaw'
'ach qo' HochDaq 'oH ra'laH pagh.
lupablaHchugh ta' joH je
chaH vanchoH wa'netlh Dol.
tay'choH chal tera' je
'ej SISchoH bIQHom tun.
jIjchoH nuvpu'
'ej chut lupoQbe'.
bIpe'choHchugh, bIche'choHchugh
vaj narghchoH pongmey.
law'qu'chugh pongmey bIwavtaH 'e' yImev.
bIQ'a' lughoSbogh bIQtIq'e' rur qo' mIw'a'.

Capítulo XXXIII

33

Quem conhece os outros é inteligente;
Quem conhece a si mesmo é sábio.
Quem vence os outros é forte;
Quem vence a si mesmo é poderoso.
Quem é auto-suficiente é rico;
Quem persevera tem aspiração.
Quem não perde seu lugar é estável;
Quem na morte não morre é vivo.

val latlh Sovbogh nuv'e'.
jIvHa' Sov'eghbogh nuv'e'.
HoS lughaj latlh charghbogh nuv'e'.
HoSghaj chargh'eghbogh nuv'e'.
mIp yonbogh nuv'e'.
ngoQ lughaj pe'vIl Duvbogh nuv'e'.
taH yaH choSbe'bogh nuv'e'.
yIntaH Heghbogh 'ach lojbe'bogh nuv'e'.

Capítulo XXXIV

34

O grande Tao é transbordante:
Está à direita,
Está à esquerda.
As dez-mil-coisas provêm dele;
E ele não as rejeita.
Realiza a obra;
E não as chama de propriedade.
Ele veste e alimenta as dez-mil-coisas
E não se assenhora delas.
Não tem desejos
E por isto é pequeno.
Mas como tudo depende dele
Chamamos grande.
Assim o homem santo:
Não se engrandece
Por isto executa a grande obra.

SoD Da mIw'a'.
poS nIH je ghoSlaH.
yInmeH luwuv wa'netlh Dol
'ej bIH lonbe'.
Qu'Daj ta' 'ach naD DoQbe'.
wa'netlh Dol yoD 'ej je'
'ej pIn'a'chaj Dabe'.
reH vangqangbe' vaj ramlaHlaw'.
'ach 'oHDaq chegh wa'netlh Dol
'ej pIn'a'chaj Dabe',
vaj nIvlaHlaw'.
nIv 'e' nIDbe' je jIvHa'wI'
vaj Dotlh nIv chavlaH.

Capítulo XXXV

35

Quem é fiel ao Princípio
O mundo submete-se a ele.
Submete-se e não é prejudicado
E há grande paz.
Música e iguarias
Fazem o peregrino estagnar.
Mas o Tao surge da boca
Sem som e sem sabor.
Olha-se e nada se vê;
Ouve-se e nada se escuta;
Usa-se e nunca se esgota.

qech'a' Dalajchugh
vaj DughoS qo' Hoch.
DughoS 'ej QIH SIQbe'.
yonchoH, jotchoH 'ej Qob tu'be'.
QoQmo' Sojmo' je yev lengwI'pu'
'ach mIw'a' DelmeH jatlhlu':
tlhorghHa', 'oH mummeH DuHbe'.
DabejDI' DaleghmeH yapbe'.
Da'IjDI' DaQoymeH yapbe'.
'a Dalo'DI' DanatlhmeH DuHbe'.

Capítulo XXXVI

36

Para comprimir
Deve-se, primeiro, deixar expandir.
Para enfraquecer
Deve-se, primeiro, deixar fortalecer.
Para destruir
Deve-se, primeiro, deixar desabrochar.
Para retirar
Deve, primeiro, dar.
Isto é chamado:
Conhecer o invisível.
A leveza é maior que a dureza.
A fraqueza maior do que a fortaleza.
Não se tira o peixe das profundezas.
Não se mostra ao povo
Os mecanismos pela qual age o reino.

vay' DanupmoH DaneHchugh
DaghurnIS.
vay' DapujmoH DaneHchugh
DarachnIS.
vay' DalumoH DaneHchugh
DanumnIS.
vay' DayaHmoH DaneHchugh
DanobnIS.
mIwvam Dellu'meH jatlhlu':
wovwI' HurghmoHlu'.
letwI' HoSwI' je jey tunwI' pujwI' je.
bIQ'a'vo' ghotI' lunge'be'nISlu'.
nuvvaD wo' nuH jej
lu'angbe'nISlu'.

Capítulo XXXVII

37

O Tao é eterno não-fazer:
E nada fica por fazer.
Se reis e príncipes o preservarem;
As dez-mil-coisas por si mesmas se transformam.
Se tudo se faz provocando desejo
Eu o evito através da simplicidade.
A simplicidade inominável não gera desejos;
A ausência de desejos cria a paz;
E o mundo se endireita por si mesmo.

reH vangbe' mIw'a'
'ach rInbe' pagh'e'.
lupablaHchugh ta' joH je
nIteb choH wa'netlh Dol.
'ej vangqangqa'chugh bIH
vIjotmoHmeH
pong Hutlhbogh napwI' vIlo'.
Sor Hap pe'be'lu'pu'bogh rur
pong Hutlhbogh napwI'vam'e':
vay' neHbe'.
vay' neHbe'lu'chugh ngojHa'lu'.
'ej nIteb ngaDchoH chal tera' je.

Capítulo XXXVIII

38

A virtude superior não se ostenta virtude
Por isto tem virtude.
A virtude inferior não larga a virtude
Por isto não tem virtude.
A virtude superior não age
E por isto não deixa de agir.
A virtude inferior não age
E por isto deixa de agir.
Quando a moralidade atua e ninguém reage
Ela então atua com grande provocação.
Portanto:
Perdendo-se o Tao, eis a virtude;
Perdendo-se a virtude, eis o amor humano;
Perdendo-se o amor humano, eis a justiça;
Perdendo-se a justiça, eis a moralidade.
A moralidade reduz a fé e a fidelidade;
Sendo a origem de toda desordem.
O saber prematuro é mera aparência do Tao
E o começo de toda loucura.
Por isto o homem maduro:
Atem-se ao real e não à aparência;
Atem-se ao palpável e não ao impalpável;
Afasta o ali e agarra o aqui.

ghob pabbe' ghob nIv;
vaj ghob ghaj.
ghob bIvbe' ghob QIv;
vaj ghob Hutlh.
vangbe' ghob nIv
'ach vangmeH meq Hutlh.
vang ghob QIv
'ach vangmeH meq ghaj.
vang pung nIv
'ach vangmeH meq Hutlh.
vang ruv nIv
'ach vangmeH meq ghaj.
vang tay nIv
'ach jangbe'chugh vay'
ghaHvaD ro' 'ang 'ej HeQ ghaH 'e' raD.
vaj mIw'a' lonlu'DI' ghob tu'lu'.
ghob lonlu'DI' pung tu'lu'.
pung lonlu'DI' ruv tu'lu'.
ruv lonlu'DI' tay tu'lu'.
'Ijchu'ghach QIb neH 'oH tay'e'.
mISchoHmoH 'oH.
mIw'a' yub neH 'oH leSSov'e'.
jIvchoHmoH 'oH.
vaj botlh SubDaq ratlh nuv nIv
QIbDaq ratlhbe'.
naHDaq ratlh ghaH, yubDaq ratlhbe'.
naH'e' wIv ghaH; yub tlhapbe'.

Capítulo XXXIX

39

Esta é a unificação dos príncipios:
O céu uno ficou limpo
A terra una ficou sólida
O espírito uno ficou avivado
O vale uno ficou cheio
As dez-mil-coisas unas ficaram geradoras
Os reis e príncipes unos ficaram dignos
Isto pela unificação.
O céu não limpo talvez rachasse
A terra não sólida talvez vacilasse
O espírito não avivado talvez sucumbisse
O vale não cheio talvez se esgotasse
As dez-mil-coisas não geradoras talvez se extinguissem
Os reis e príncipes não dignos talvez se destronariam.
Por isto:
O nobre tem suas raízes no humilde
O alto tem seu fundamento no baixo.
Por isto
Reis e príncipes devem ser intitulados:
Orfãos, viúvos e sem mérito
Porque suas raízes está na humildade. Ou não?
Portanto:
A glória verdadeira não se gloria.
Não deve-se buscar o esplendor do jade
Mas sim a rudeza da pedra.

tIQDI' bov naQchoH Dochmeyvam'e':
naQchoHDI' chal HuvchoH.
naQchoHDI' tera' ngaDmoH.
naQchoHDI' qa' vaQchoH.
naQchoHDI' ngech buy'choH.
naQchoHDI' wa'netlh Dol yInchoH.
naQchoHDI' chuQun wo' lughmoH.
Dotlhvam luchav naQchoHpu'mo'.
HuvchoHpu'be'chugh chal
ghaytan ghor'eghchoH.
ngaDchoHpu'be'chugh tera'
ghaytan DejchoH.
vaQchoHpu'be'chugh qa'
ghaytan taHbe'choH.
buy'choHpu'be'chugh ngech
ghaytan lunatlhchoHlu'.
yInchoHpu'be'chugh wa'netlh Dol
ghaytan Hegh.
quvchoHpu'be'chugh chuQun
ghaytan lu.
chuQun Hal chaH rewbe' motlh'e'
'ej patlh nIv mung 'oH patlh QIv'e'.
vaj "tuq HutlhwI'", "mobwI'", "tu'HomI'raH" je:
per'eghmeH pongmeyvam lo' ta' joH je.
Halchaj chaHbe''a' rewbe' motlh'e'?
batlh 'oHbe' batlh 'Iq'e'.
naghboch rur chaH neHbe'.
nagh chuS rur 'e' lumaS.

Capítulo XL

40

O retorno é o movimento do Tao;
Suavidade é a operação do Tao.
Sob o céu:
As dez-mil-coisas nascem do ser
E o ser nasce do não-ser.

vangtaHvIS mIw'a' chegh.
QaptaHvIS mIw'a' jegh.
vay'mo' tu'lu'bogh chen wa'netlh Dol.
vay'mo' tu'be'lu'bogh chen vay' tu'lu'bogh.

Capítulo XLI

41

Quando uma pessoa superior escuta o Tao;
Ele o pratica zelosamente.
Quando uma pessoa mediana escuta o Tao;
Ela o segue alguns momentos;
Mas não o segue em outros.
Quando uma pessoa inferior escuta o Tao;
Ela ri dele às gargalhadas:
Se não rir alto,
Então não ouviu sobre o Tao.
Por isto existem as sentenças:
O Tao é claro, mas parece escuro;
O Tao é progressivo, mas parece retrógrado;
O Tao é plano, mas parece escabroso.
A Virtude é suprema, mas parece um vale;
A Virtude é firme, mas parece vazia;
A Virtude é sólida, mas parece vacilante.
O grande quadrado não tem cantos;
O grande talento não termina cedo;
A grande música não se ouve;
A grande imagem não tem definição.
O Tao oculta-se no sem-nome
E só o Tao pode bem atuar
Dando a si mesmo.

mIw'a' QoyDI' nIvbogh HaDwI'
pe'vIl 'oH pab.
mIw'a' QoyDI' motlhbogh HaDwI'
rut 'oH qIm; rut 'oH qImHa'.
mIw'a' QoyDI' QIvbogh HaDwI'
pe'vIl 'oH nuS.
'oH nuSbe'lu'chugh
mIw'a'na' 'oHbe' mIw'a''e'.
vaj jatlhlu':
Hurghlaw' wovbogh He.
HeDlaw' Duvbogh He.
gheghlaw' Habbogh He.
chImlaw' ghob nIvqu'.
nItHa'law' Dol chISqu'.
yapbe'law' ghob law'qu'.
ngaDHa'law' ghob ngaDqu'.
choHlaw' ghob teHqu'.
veH Hutlh yer tInqu'.
QIt 'ItlhchoH laH nIvqu'.
chuSbe' QoQ 'eyqu'.
Subbe' Dol pupqu'.
So' mIw'a' 'ej pong ghajbe'.
'ach Hoch taHmoH 'oH'e',
Hoch naQchoHmoH je.

Capítulo XLII

42

O Tao gera o Um;
O Um gera o Dois;
O Dois gera o Três;
O Três gera as dez-mil-coisas.
As dez-mil-coisas tem atrás de si escuridão;
A sua frente elas abraçam a luz;
E o vazio lhes dá a harmonia.
O que os homens mais detestam;
É serem orfãos, viúvos ou sem méritos;
Títulos de reis e príncipes.
Portanto:
As coisas se perdem quando se ganham;
E se ganham quando se perdem.
Eu também ensino conforme a tradição dos homens:
Os violentos não alcançam morte natural
Isto eu considero o fundamento do ensino.

wa' Dol boghmoH mIw'a'.
cha' Dol boghmoH wa'vam.
wej Dol boghmoH cha'vam.
wa'netlh Dol boghmoH wej.
Hurgh wa'netlh Dol 'o'
wovtaHvIS 'etchaj.
yIn HoS tay'moHmo' 'eychoH.
"tuq HutlhwI'", "mobwI'", "tu'HomI'raH" je:
Dotlhmeyvam muS ghotpu'
'ach Del'eghmeH permeyvam lo' chuQun.
vaj rut malujpu'mo' maQap.
'ej rut maQappu'mo' maluj.
rap paQDI'norghwIj, latlh paQDI'norgh je:
"Heghchaj bajpu' ralwI'pu'".
paQDI'norghwIj Hal 'oH vItvam'e'.

Capítulo XLIII

43

Sob o céu:
O mais suave
Vence aquilo que é mais firme.
O não-manifesto
Penetra naquilo que é impenetrável.
Nisto reconheço o valor da não-ação.
O ensino sem palavras;
O valor da não-ação;
Sob o céu poucos conseguem.

qo' Dol let jeylaH qo' Dolmey tun'e'.
Subbogh Dol 'ellaH Hap Hutlhbogh Dol'e'.
vaj Qap vangbe'ghach 'e' vISov.
ghojmoH jatlhbe'taHvIS,
Qap vangbe'taHvIS
'e' luta' ghot puSqu'.

Capítulo XLIV

44

O nome ou sua pessoa:
O que deveremos privilegiar?
A pessoa ou suas posses:
O que deveremos valorizar?
O ganho ou a perda:
O que é pior?
Por isto:
Acumular coisas traz grande gasto.
Juntar coisas traz enorme desperdício.
Tendo-se o suficiente não se passa vergonha;
Sabendo controlar-se não se corre perigo;
E por isto pode-se durar permanentemente.

ponglIj yInlIj ghap: potlhlIjna' yIngu'!
yInlIj mIplIj ghap: lo'laHwI'na' yIngu'!
Qaplu' pagh lujlu': 'oy'moHwI'na' yIngu'!
tlhoy DaSaHchugh bIbechbej.
mIp DavI'qu'chugh DachIlbej.
bIyontaHchugh bIwebbe'.
DamevlaHchugh Qob DaSIQbe'.
vaj bItaHlaHtaH

Capítulo XLV

45

A Grande Realização parece insuficiente;
Mas seu efeito é permanente.
A Grande Abundância parece vazia;
Mas seu efeito é inesgotável.
A Grande Retidão parece tortuosa;
A Grande Habilidade parece tolice;
A Grande eloquência parece balbuciante.
O movimento vence o frio;
O repouso vence o calor;
Pureza e repouso são os padrões do mundo.

Duy'law' pupchu'ghach nIv
'ach lI'taH, not QIHlu'.
chImlaw' buy'qu'ghach nIv
'ach lI'taH, not natlhlu'.
yuDlaw' yuDHa'ghach nIv.
tlhIblaw' po'qu'ghach nIv.
jatlhHa'law' jatlhlaHchu'ghach nIv.
bIrHa'choHmeH vay' vIHnIS
tujHa'choHmeH vay' jotnIS.
jottaHchugh vay' 'ej nIttaHchugh
qo' Dotlh lughmoHlaH.

Capítulo XLVI

46

Quando o Tao reina sob o céu
Usamos corcéis para carregar esterco.
Quando o Tao não reina sob o céu
Cavalos de batalha procriam nos pastos verdes.
O maior erro é submeter-se ao desejo;
A maior violação é ser insaciável;
A maior falta é querer possuir.
Por isto:
Saber bastar-se no que basta é o bastante.

mIw'a' pabDI' qo'
Du' yotlhDaq lengmeH Sargh luvummoHlu'.
mIw'a' HutlhDI' qo'
yergho HurDaq QojmeH Sargh luSeplu'.
vay' DaneHbogh DaSuqchugh
pIchvam nIv law' Hoch nIv puS,
yap vay' Daghajbogh 'e' Datlhojbe'chugh
Duy'vam nIv law' Hoch nIv puS,
bISuq DaneHchugh
lotvam nIv law' Hoch nIv puS.
vaj yap vay' Daghajbogh 'e' Datlhojchugh
reH vay' yap Daghaj.

Capítulo XLVII

47

Sem sair de casa
Pode-se conhecer o mundo.
Sem olhar pela janela
Pode-se ver o Tao do céu.
Quanto mais longe se vai
Menos se conhece.
Por isto:
O homem santo
Não viaja e conhece;
Não olha e sabe;
Não age e realiza.

qo' Hoch DaSovchoHmeH
lojmIt DaveghnISbe'.
'u' mIw DaleghmeH
Qorwaghvo' bIbejnISbe'.
Daq Hop DalengtaHvIS nuptaH SovlIj.
vaj Sov jIvHa'wI' lengbe'taHvIS,
yaj leghbe'taHvIS,
chav vangbe'taHvIS.

Capítulo XLVIII

48

No estudo a cada dia se cresce mais
No Tao a cada dia se decresce mais
E decresce, decresce
Até chegar-se à não-ação.
Na não-ação nada deixa de agir.
Conquista-se o mundo
Quando não se tem o que fazer.
Quando se tem o que fazer
Não se conquista o mundo.

Hoch jaj vay' Suq Sov pabwI'.
Hoch jaj vay' chIl mIw'a' pabwI'.
vay' chIl ghaH 'ej chIltaH, tagha' vangbe'choH.
'ach vangbe'taHvIS ghaH rInbe' pagh.
qo' DacharghmeH yInISo'.
bInISchugh qo' DacharghlaHbe'.

Capítulo XLIX

49

O homem santo não tem coração:
Ele faz seu o coração das cem-famílias.
«Para os bons, sou bom;
Para os não-bons também sou bom;
Esta é a bondade da virtude.»
«Com o fiel, sou fiel;
Com o infiel também sou fiel;
Esta é a fidelidade da virtude.»
Sob o céu, o homem santo é pacífico
E faz com que os corações se unam.
As cem-famílias lhe dão olhos e ouvidos
E o homem santo as recebe como suas crianças.

ru'Ha'choHbe' jIvHa'wI' qech.
qechDaj moj latlh nuv qech 'e' chaw' ghaH.
QaQwI'vaD QaQ
'ej QaQbe'wI'vaD QaQ.
QaQ ghob.
matlhwI'vaD matlh
'ej matlhHa'wI'vaD matlh.
matlh ghob.
yIntaHvIS ghaH, tay' qo' ghaH je
'ej Hoch lungaS qechmeyDaj 'e' chaw' ghaH.
lubuS nuvpu' mIn teS je:
puqna' Dalaw' ghaH.

Capítulo L

50

Expôr vida é impôr morte.
Três em dez são companheiros na vida;
Três em dez são companheiros na morte;
Três em dez são companheiros que caminham para o campo de morte.
E qual é a razão?
Por viverem intensamente a vida.
Ouve-se do que bem cultiva a vida:
Por terra não encontra rinocerontes ou tigres
Entre um exército não sofre com armas e escudos.
O rinoceronte não encontra onde cravar o chifre;
O tigre não tem onde cravar as garras;
As armas não encontram onde cravar a lâmina.
E qual é a razão?
O homem santo não tem campo de morte.

yIn wInejtaHvIS Hegh wItu'.
wa'maH wej yIn 'och lutu'lu'.
wa'maH wej Hegh 'och lutu'lu'.
wa'maH wej Hegh 'ochvam wIv nuv
vaj yIntaHvIS Hegh lughoSlI'.
qatlh? tlhoy yIn luSaH nuvpu'.
Qoylu'pu':
yIntaHmeH po'chugh nuv
DebDaq tangqa' vIghro''a' je ghombe'.
che'ronDaq may'luch poQbe'.
chaHDaq ghItlhmeH Daq SamlaHbe' tangqa'.
pachDaj lo'meH Daq SamlaHbe' vIghro''a'.
pe'meH Daq SamlaHbe' nuH.
qatlh? ghaHDaq HeghvaD pagh Daq tu'lu'.