LI

51

Tao je rodí, tek (ctnost Taa) je vydržuje;
hmota je vytváří, síla je dokonává.
Proto není jedné z tisíců bytostí, jež by nectila Tao a neměla ve vážnosti ctnost.
O úctě k Tau a vážnosti ke ctnosti (platí): nikdo jich neporoučí, a přece trvají věčně samy od sebe. Nebo nTao je rodí, udržuje je, vychovává je, podporuje je, dokonává je, přivodí je ke zralosti, živí je, ochraňuje je.
Dáti život a nemíti, udělati a nezakládati si na tom, vychovati a neovládati — to zove se hlubokou ctností.

Dao rada būtnes, De tās uztur,
Esme dod tām spēku, spēks tās pilnveido.
Tādēļ tādu būtņu nav’a,
Kas negodātu Dao un necienītu De.
Ja Dao tura godā un ciena arī De,
Tad likumi un rīkojumi lieki,
Jo viss no sevis labi risinās.
Tādēļ lai Dao un De rada, lai uztur, vairo, attīsta un pilnveido,
Lai izaudzē un briedina un sargā,
Radīt, nepiesaistot sev,
Nepakļaujot veidot,
Vairot nepaverdzinot,
Tāds ir pats dziļākais De.

LII

52

Podnebesí počátek považují za podnebesí matku.
Pozná-li kdo svou matku, zná i své dětství (= ví, čím sám jako dítě je povinen).
Pozná-li své dětství, uchová svou matku.
V době, kdy tělo odumírá, je bez nebezpečí.
(Kdo) uzavírá své průchody a uzamyká své brány, je až do konce života prost nepokoje;
kdo otvírá své průchody a hledí si svých záležitostí (světských), není do konce života volný.
VIděti drobné, znamená jasně viděti,
zachovati slabost, znamená silným býtI
Používati svého lesku, navrátiti se zpět k svému světli, aniž zůstaviti těla pohromu, tomu se říká podšíti věčnost, tj. zabezpečiti si trvání.

Pasaules sākumu dēvē par pasaules māti.
Kas māti atradis, lai bērnus apzinātu,
Kas bērnus atzinis, lai māti apliecinātu,
Tas arī, mūžam izbeidzoties, briesmās nenonāks.
Kas muti tura slēgtu, vārtus aizdarītus,
Tam mūžu iespējams bez briesmām nodzīvot.
Kas runā daudz un nemitīgi rosās,
To arī palīdzība nespēj glābt.
Kas nenozīmīgo ņem vērā, tas ir tālredzīgs;
Un tas, kurš vājo aizsargā, ir stiprs.
Kas Dao mirdzējumu spējīgs sasniegt,
Lai iemantotu atgriešanos skaidrībā,
Tam nepaliek nekas, ko apdraudētu briesmas.
Un viņš var pastāvību iemantot.

LIII

53

Dejme tomu, že bych měl vědění po způsobu pomocného úředníka (kiai-žin): bera se po velké cestě (jednaje dle velkého Taa), měl
bych jen obavu jak je vyvinout.
Velká cesta je nejvýš rovná, ale lid miluje poboční cesty.
Knížecí dvůr má nádherné schodiště, co role mají přílišné býlí a sýpky jsou příliš vyprázdněny.
(Lidé) nosí pestré barvy, opásávají ostré zbraně, plní se pitím a jídlem, statků je nadbytek. Tomu říkám: stavěti na odiv lupičství. Jak postrádá to Taa!

Ja zināšanas man par ārējo vien būtu
Un es tās gribētu ar Dao saskaņot,
Tad ņemtu vērā to, kas ir jau izpaudies.
Kur līdzeni un plati lielie ceļi,
Tur tauta cenšas apkārtceļus iet.
Kur ceļas krāšņas valdītāju pilis,
Tur nezāles aug laukos, tukšums apcirkņos.
Kur [dižie] staigā izrotātos tērpos
Un katrs nēsā asu ieroci,
Kur liela izvēlība ēšanā un dzeršanā,
Kur mantu sakrāts pārmērīgi daudz,
Tur valda laupītāju likums, nevis Dao.

LIV

54

Kdo umí se usaditi, nebývá vytržen,
kdo umí uchopiti, neztrácí.
Synů a vnuků dary a oběti neustanou.
Pěstuje-li (Tao) ve své osobě, stává se jeho ctnost pravou;
pěstuje-li je v rodině, stává se její ctnost bohatou;
pěstuje-li je v dědině, stává se její ctnost rozsáhlou;
pěstuje-li je v území, stává se jeho ctnost překypující;
pěstuje-li je v říši, stává se její ctnost všeobecnou.
Proto posuzujeme podle osoby osobu,
posuzujeme podle rodiny rodinu,
posuzujeme podle dědiny dědinu,
posuzujeme podle území území,
posuzujeme podle říše říšI

Kas labi iedēstīts, tas neizgāzīsies,
Kas labi iežogots, tas neaizklīdīs.
Kas nākamajām audzēm atstāj piemiņu par sevi,
Tas nemirstīgs.
Kas šādi (saskaņā ar Dao) ievirza pats sevi, tā uzvedības De var izpausties.
Kas šādi (saskaņā ar Dao) virza ģimeni, tā uzvedības De var pārpilnībā izpausties.
Kas šādi (saskaņā ar Dao) virza savu ciemu, tā uzvedības De var plaši izpausties.
Kas šādi (saskaņā ar Dao) virza savu valsti, tā uzvedības De var bagātīgi izpausties.
Kas šādi (saskaņā ar Dao) virza pasauli , tā uzvedības De var vispārēji izpausties.
Un tātad:
Pēc sevis iespējams par citiem spriest,
Pēc savas ģimenes par citām zināt,
Pēc sava ciema var par citiem secināt,
Pēc savas valsts var izprast citas valstis,
Pēc savas pasaules var iztēloties citas pasaules.
Bet kā lai zin, ka pasaulē ir tāda sakarība?
Vien šādi secinot.

LV

55

Chovaje v sobě solidní (heu, vlastně tlustou) ctnost, je roven (člověk) červenému (= novorozenému) dítětI
Jedovatý hmyz nebodá, dravá zvěř neuchvacuje, dravci neunášejí ve svých drápech.
Kosti jsou slabé, svaly jsou chabé a přece drží pevně v ruce.
Neví ještě nic o samičky a samečka spojení a přece jsou pohlavní údy v činnosti. To je opravdu vrchol životní síly.
Celý den křičí a hrdlo se nemění (= neochraptí), to je opravdu vrchol harmonie.
Znáti harmonii, tomu se říká věčnost,
znáti věčnost, tomu se říká osvícenost.
Více života, tomu se říká štěstí,
srdce-li určuje dech životní, tomu se říká síla.
Bytosti vyrostše počínají stárnouti:
to nazýváme ne-Tao, ne-Tao brzy končí.

Kas lielisko De spējīgs sevī glabāt,
Tas var būt līdzīgs tikko dzimušajam.
To nedzeļ kukaiņi un nekož čūskas,
Nedz zvēri plosa to, nedz putni knābj.
Kaut viņa kauli smalki, cīpslas mīkstas,
Viņš tomēr spējīgs cieši turēties.
Par vienību starp vīrišķo un sievišķo tam nav ne jausmas,
Bet viņš ir jaunradošu spēju pilns un spējīgs smalki just.
Pat augu dienu brēcot, balss tam neaizsmok,
Jo tā pauž dziļu saskaņu un mieru.
Kas atzīst saskaņu, var ilgstošs būt,
Kas ilgstamību atzīst, ver būt gudrs.
Kas spējīgs vairot dzīvību, ir laimīgs.
Ka gara spēkus lieto, dziņām sekojot, ir varmācīgs.
Kas kļuvis varmācīgs, tas noveco,
Jo tas ir pretrunā ar Dao.
Un kas ir pretrunā ar Dao, tas iet bojā.

LVI

56

Kdo ví, nemluví,
kdo mluví, neví.
Uzavírati své průchody,
uzamykati své brány,
lámati své hroty,
rozmotávati své závity,
tlumiti svůj lesk,
rovnati se svému prášku:
to zove se hluboká jednota.
Proto: Je (takový) nepřístupný lásce, nepřístupný odscizení,
nepřístupný zisku, nepřístupný ztrátě,
nepřístupný poctě, nepřístupný ponížení.
Proto je v podnebesí ctěn (nejctěnější).

Kas zina daudz, tas gari nerunā,
Kas runā daudz, tam zināšanu nav.
Kas savu muti tura slēgtu, vārtus aizdarītus,
Var sava prāta caurspiedību mīkstināt
Un savu tieksmju saspringtību remdināt,
Un sava gara mirdzējumu apvaldīt.
Kas paliek vienībā ar veidojumu pīšļiem,
Tas spējīgs veikt visdziļāko un apslēptāko savienošanos.
To nevar pievilkt klāt, lai ar to saradotos,
To nevar atstumt nost, lai ar to sanaidotos,
Tam nevar pieiet, lai to izmantotu,
Tam nevar pieiet, lai to apkarotu,
Tam nevar pieiet, lai to godinātu,
Tam nevar pieiet, lai to pazemotu,
Tādēļ, ka tas ir cēlākais virs zemes.

LVII

57

S přímostí vládne se státu,
se lstí užívá se zbraní,
nezaměstnaností nabývá se podnebesí (říše),
Jak pak vím já, že má se to tak?
Skrze toto!
Čím více je v podnebesí toho, čeho jest se vystříhati a čemu jest se vyhýbati, tím chudší je lid. Má-li lid hodně ostrých nástrojů, panuje v říši rodině tím větší zmatek.
Jsou-li lidé velmi dovední a obratní, povstává tím více zvláštních (podivných) věcí.
Čím více zákonů a rozkazů se stanoví, tím více je zlodějů a lupičů.
Proto praví svatý člověk:
Já nedělám nic, a lid mění se sám od sebe,
já miluji pokoj, a lid je sám od sebe spořádaný,
já jsem bez zaměstnání, a lid je sám od sebe bohat,
já nemám přání, a lid je sám od sebe samorostlý.

Valsts vadītājam jāprot taisni spriest.
Un spēja pievilt noder karalietās.
Bet pasauli var iemantot vien tas,
Kas spējīgs palikt brīvs no rosīšanās.
No kā man zināms, ka tā notiek pasaulē?
Jo vairāk kādā zemē aizliegumu,
Jo dziļāk tauta nabadzībā grimst.
Kur ļaudis sakrājuši dārgas mantas.
Tur nerimst ķildas ģimenē un valstī.
Jo augstāk ļaudis izkopuši savas mākas,
Jo vairāk nederīgu lietu gatavo.
Kur vairāk likumu un rīkojumu,
Tur zagļi nežēlīgāk aupa tautu.
Un tādēļ gudrais teicis:
Es atturos no rīcības un tauta pati visu labi veic;
Es neuzbudinos un tauta pati panāk taisnīgumu;
Es necenšos daudz veikt un tauta pati labklājību rada;
Es atraisos no iekārēm un tauta pati tikumīga kļūst.

LVIII

58

Je-li něčí vláda hodně smutná, je její lid hodně osvícen (čhun-čhun = samá osvěta),
je-li něčí vláda hodně osvědčená, je její lid pln trhlin (khiuet, obraz vzat od rozbité nádoby),
Neštěstí, hle! je, u čeho číhá neštěstí.
Kdo zná toho vyvrcholení?
Nemá to stání!
Řádní stávají se obratem výstředními,
dobří stávají se obratem nevypočitatelnýmI
Lidi zaslepení — jeho den trvá hodně dlouho!
Proto: Svatý člověk má rohy, ale neubližuje,
má hrany, ale neraní,
je přímý, ale nepřehání,
leskne se, ale neoslňuje.

Ja valdītāji mierīgi un apdomīgi,
Tad tauta godīga un patiesīga kļūst.
Kur valdītāji jaucas tautas dzīvē,
Tur viltība un divkosība zeļ.
Ai, nelaime! No tevis izaug laime.
Ai, laime! Tevī slēpjas nelaime.
Bet kam gan zināms, ka tās abas ir tik augstas,
Ka nāk vien tad, kad pašām labpatīk?
Jo taisnīgums var vērsties varmācībā
Un labvēlība var par nežēlību kļūt,
Bet tauta – ilgi dzīvot neziņā.
Un tādēļ apskaidrotais:
Ir paraugs, taču netop varmācīgs,
Daudz zina, tomēr netop uzbāzīgs,
Ir patiesīgs, bet viņa patiesība nenomāc,
Ir gaismojošs, bet netop žilbinošs.

LIX

59

U vlády nad lidmi, ve službě nebi není nic jako (= nic nerovná se) šetrnost(i).
Jen taková šetrnost zove se staráním se v čas.
Starání se v čas zove se těžkým hromaděním ctnostI
Nahromadí-li se ctnost těžce, pak není nic nepřekonatelného.
Není-li (někomu) nic nepřekonatelné, nezná nikdo jeho mezí.
Nezná-li nikdo jeho mezí, takový může míti říšI
Maje říši matku, může dlouho potrvatI
To zove se hluboký kořen a pevný základ,
tj. cesta dlouho žíti a trvale hledětI

Valdot ļaudis vai kalpojot debesīm,
Savaldība ir vērtīgākā māka.
Apvaldot sevi, var piekāpties īstā laikā.
Laikus izlīgstot, gūstamas balvas, ko sniedz De.
Gūstot balvas no De, viss labi veicas.
Labi veicoties, spēks kļūst neizsīkstošs.
Neizsmeļams spēks nes līdzi valdīšanu.
Valdīšanā, ko sniedz neizsīkstošs spēks, iemīt ilgstamība.
Tieši tad tā dziļi sakņojusies
Dao nebeidzamā ritējumā.

LX

60

Spravovati velký stát, jest jako vařiti malou rybu.
Dozírá-li kdo po Tau na podnebesí, nestávají se její manové (duše zemřelých) duchy (šin, tj. nevyvíjejí svoji působnost po způsobu duchů). I když však není tomu tak, že její manové nestanou se duchy (tj. stanou-li se přece duchy), tu neubližují její duchové lidem (tj. ubližují jim), svatý člověk také neubližuje lidem (i jest proto i sám jimi ušetřen). Tito dva neubližují jeden druhému, proto ctností spojeni se vracejí.

Lielu valstu valdītājiem jābūt apveltītiem
Ar tik smalku izjūtu un prasmi,
It kā nāktos sīkas zivis cept uz iesma.
Tad, kad zemi valda saskaņā ar Dao,
Nomirušo gari nenāk atpakaļ.
Ne jau tādēļ, ka šiem gariem spēka trūktu,
Bet to vara ļaudīm nekaitē.
Un, ja nomirušo gari ļaudīm neparādās,
Viedo gari pret tiem necīnās.
Bet, ja abu veidu gari nenaidojas,
Spēki apvienojas darbībā, kas ved pie De.

LXI

61

Co je velký stát, zaujímá blahosklonně nižší postavení. Tím stává se pojítkem všeho pod nebem, samičkou podnebesí.
Samička vítězí vždy klidem nad samečkem. Klid jest její ponižování.
Proto i velký stát, ponižuje se před malými státy, získává malé státy;
malý stát, ponižuje se před velkým státem, získává (pro sebe), velký stát.
Proto: Jedni se ponižují, aby přijali, druzí ponížujíce se přijímají.
Velký stát nemějž jiného přání, než spojovati a vydržovati lidi;
malý stát nemějž jiného přání, než býti přijatu a sloužiti lidem.
Tak dosahují oba dva, každý, čeho si přeje.
Co je velké, tomu se sluší dělati nižšího (ponižovati se).

Lielajai valstij jāturas apakšpusē,
Kļūstot par vienojošo pasaules lejasteci.
Tā ir pasaules sieviešu kārtas puse.
Sievišķais, uzturot mieru, pārveic vīrišķo,
Tomēr, glabājot mieru, paliek apakšā.
Liela valsts, ja tā spēj būt lēnprātīga,
Iemanto mazas valsts mīlestību.
Maza valsts, ja tā cenšas būt pazemīga,
Iemanto lielas valsts atzinību.
Viens spēj iemantot mīlestību, būdams apakšpusē,
Otrs var iemantot atzinību, tiekdamies apakšpusē nākt.
Ja vien lielā valsts grib tuvoties, lai pabarotu,
Ja vien mazā valsts grib vienoties, lai palīdzētu,
Tad tās abas ieņem iecerēto vietu.
Taču lielajam ir jāuzturas apakšpusē.

LXII

62

Pravé Tao jest deseti tisíců bytostí jihozápadní kout (ngao), dobrého člověka klenot, nedobrého člověka útočiště.
S krásnými slovy možno jíti na trh,
čestné skutky mohou povznésti lidI
Nedobří z lidí — k čemu zapuzovati je?
Proto dosazen jest nebes syn a ustanoveni samkungové (tři nejvyšší rádcové).
Třeba měl ty, kdož drží drahokamové odznaky v rukou na prsa uctivě skřížených, a jezdil čtyřspřežně, není to, jako když sedě (klidně) v Tao proniká.
Proč vážil si starověk tohoto Taa?
Nepraví se. Hledáním dosahuje se ho,
VIník jím bývá zachráněn?
Proto je v podnebesí cenným (nejcennějším).

Dao ikvienam ir lielākā bagātība.
Labajiem ļaudīm Dao ir krāšņākā rota.
Ļaunajiem ļaudīm Dao ir patvērums.
Skaistus vārdus viegli teikt, visiem dzirdot.
Krietnus darbu viegli veikt, visiem redzot.
Bet vai sliktos ļaudis vajadzētu pamest?
Kāda gan jēga tad būtu no valdītāja,
Kāda no valdītāja trejiem padomniekiem?
Kaut dārgakmeņiem rotāts varas zizlis
Un ugunīgus zirgus iejūdz valdītāja ratos,
Nekas nav vērtīgāks par sekošanu Dao.
Kādēļ gan Dao senatnē tik ļoti bija cienīts?
– Tad lūdzējam daudz biežāk tika dots,
Bet tam, kas kļūdījies, daudz vieglāk tika piedots.
Un tādēļ Dao toreiz katram bija dārgs.

LXIII

63

Konání jest nedělání,
zaměstnání je nezaměstnanost,
chuť jest bezchutnost,
velké jest malé,
mnoho jest málo.
Zlobu splácí ctností.
Uvažuje těžké, dokud je to lehké,
dělá velké, dokud je to malé.
Podnebesí těžké záležitosti povstávají nutně z lehkých,
podnebesí velké záležitosti povstávají nutně z nepatrných.
Proto svatý člověk nekoná po celý život (nic) velkého,
proto jest s to, aby dokonal svou velikost.
Tyhle lehkovážné sliby (jak jsou obvyklé ve světě) mají nutně málo věrnostI
Mnoho lehkého stává se nutně mnohou obtíží.
Proto i svatý člověk považuje to za těžké,
proto je po celý život bez obtíží.

Tas, kurš atļaujas nerīkoties,
Nodarbojas ar bezdarbību,
Spējīgs izgaršot bezgaršīgo,
Sīkajā saredz dižo un nedaudzajā daudzo,
Ļaunu cenšas atmaksāt ar labu,
Darot vieglo, iespēj paveikt grūto,
Pievērsdamies niecīgajam, veido lielisko.
Viss grūtais pasaulē kā vieglais sācies,
Viss dižais pasaulē no sīkā veidojies.
Un arī apskaidrotais:
Viņš negrib dižens kļūt, tādēļ veic dižus darbus.
Kas viegli apsola, tam grūti ticēt.
Kas visu domā vieglu, tas drīz nonāk grūtībās.
Bet apskaidrotais katrā darbā saredz grūto,
Tādēļ viņš spējīgs visu viegli veikt.

LXIV

64

Pokud (něco) odpočívá, je lehko toho se zmocniti,
pokud není známky po něčem, je lehko uvažovati o tom,
pokud je něco útlé, je lehko to zlomiti,
pokud je to jemné, je lehko to rozprášitI
Dělati to, dokud to ještě není,
ovládati to, dokud to ještě není v nepořádku.
Strom, který obejmouti spojujeme obě ruce, povstává z ratolesti tenké (jako vlas),
věž o devíti patrech zdvíhá se z hromady země,
cesta tisíci li (čínských mil) počíná se pod nohama.
Kdo dělá, zkazí to,
kdo se chápe, mine se toho.
Svatý člověk nedělá, proto nic nepokazí,
nechápe se, proto se ničeho nemíjí.
Lidu způsob sledování záležitostí (jest te, že) vždy, blízcí dokonání, pokazí to;
(je-li kdo) pečlivý ke konci jako na počátku, pak nepokazí záležitost (= nic).
Proto: Svatý člověk přeje si, nemíti přání,
neváží si těžko dosažitelných statků;
učí se, neučiti se,
obrací tam, kde lidé jdou dále.
Aby podporoval deset tisíc bytostí v jejich samobytnosti, neodvažuje se dělatI

To, kas vēl mierīgs, viegli pārvaldīt.
To, kas vēl neattīstīts, viegli ietekmēt.
To, kas vēl nenostiprinājies, viegli liekt.
To, kas vēl niecīgs, viegli izkliedēt.
Uz to der iedarboties, kā vēl nav.
Un kārtot vajag to, kur vēl nav juku.
No dīgsta mata resnumā var izaugt milzu koks.
Un deviņstāvu torni ceļ ar pirmo zemes piku.
Ar pirmo soli sākas tūkstošjūdžu ceļojums.
Kas cenšas rīkoties, tas pazudina,
Kas cenšas piesaistīt, tas pazaudē.
Un arī apskaidrotais:
Neko viņš nepazudina, jo nerīkojas.
Neko viņš nepiesaista, tādēļ nezaudē.
Visbiežāk ļaudīm neveiksme nāk tad, kad darbs gandrīz jau pabeigts
Un tādēļ darba pabeigšana prasa
Ne mazāk rūpju kā tā iesākums.
Tad nebūs velti iztērētu pūļu.
Un tādēļ apskaidrotais
Visvairāk vēlas negribēt neko.
Viņš nealkst grūti iegūstamu lietu
Un cenšas apgūt nemācīšanos.
Viņš atgriežas pie tā, kam pūlis paiet garām,
Lai veicinātu lietu dabiskumu,
Viņš iedrošinās nedarīt neko.

LXV

65

Ti, kdož ve starověku uměli konat Tao, nedělali to, aby osvěcovali lid,
přáli si míti jej hloupým (=prostým a jednoduchým).
Lidu se vládne těžko, ví-li příliš mnoho.
Vlásti lidu věděním, jest lupičství na říšI
Nevlásti říši věděním, jest štěstím říše.
Ten kdo zná tyto dvě věci, jest také vzorem.
Uměti vždy, býti vzorem, tomu se říká hluboká ctnost.
Hluboká ctnost je nevystižitelná, jest vzdálena, jest v protivě k bytostem; potom však dosahuje velkého přimknutí.

Tie, kas senos laikos ievēroja Dao,
Nepūlējās tautu izglītot,
Cenzdamies to turēt vientiesībā.
Valdīšanu ļoti apgrūtina
Tas, ka ļaudis zina pārāk daudz.
Tādēļ tas, kurš valda, izmantojot zināšanas,
Savas zemes sabrukumu gatavo.
Tas, kurš valda, nelietojot zināšanas,
Ir šīs zemes labklājības veidotājs.
Bet, kurš spējīgs vērā ņemt tās abas,
Ir vispilnīgākais valdītājs.
Šāda noslēpuma zināšana ir vispilnīgākais De.
Apslēptākais De ir dziļš un sniedzas tālu,
Lietām atgriežoties, atgriežas tām līdzi,
Novedot tās īstā saskanībā.

LXVI

66

To, čím toky a moře mohou býti králi sta údolí, jest, že dovedou se před nimi ponížiti. Proto mohou býti sta údolí králI
Proto: Svatý člověk, přeje si býti nad lidem, nutně podřizuje se mu ve slovech,
přeje si býti před lidem, nutně staví se zaň ve své osobě.
Proto svatý člověk: Dlí nahoře (= zaujímá své vysoké postavení) a lid nenese to těžce,
dlí vpředu a lid neuráží se tím.
Proto podporuje jej vše pod nebem s radostí a bez únavy.
Že se nesváří, proto není nikdo pod nebem s to, aby s ním nevešel ve spor.

Upes un jūras visās ielejās valda
Tādēļ, ka tiecas viszemākās būt,
Tādēļ tās ir valdnieki visās lejās.
Un arī apskaidrotais:
Ja viņš ilgojas pacelties ļaudīm pāri,
Viņam jākļūst vispazemīgākajam.
Ja viņš ļaužu vidū grib izvirzīties,
Viņam jākļūst visapvaldītākajam.
Un tātad:
Lai gan viņš paceļas pāri, ļaudīm nekļūst smagi.
Lai gan viņš izvirzās priekšā, ļaudis nav atstumti.
Un arī:
Ļaudis labprāt izvirza viņu un no tā nenovēršas.
Tādēļ, ka viņš nesacenšas,
Neviens virs zemes nespēj sacensties ar viņu.

LXVII

67

Všichni pod nebem zovou mne velkým, pokud týče se mojí podobnosti s nepodařeným.
Pouze proto, že jsem velkým, podobám se (na venek) nepodařenci. Pokud se týče těch, kteří (po názoru světa) jsou podaření, je jich maličkost ode dávna, trvám.
Co se mne týče, mám já tři skvosty a jako skvosty je chovám: jeden zove se milosrdenství, druhý zove se šetrnost, třetí zove se netroufání si býti v podnebesí předním.
Že jsem milosrdný, proto mohu si vésti mužně;
že jsem šetrný, mohu býti štědrý;
že si netroufám být přední v říši, proto mohu býti starším nad dokonalými nádobami (= nad nejlepšími).
Nynější opuštějí slitování, při tom jsou udatní, opouštějí šetrnost, při tom rozhazují, opouštějí zadní postavení, při tom jsou vpředu. To je smrt, ach!
A přece: bojuje-li se se slitováním, tu vítězí se, a dosáhne-li se tím něčeho, je to pevné.
Chce-li nebe někoho zachrániti, dá mu slitování za průvodce.

Visi mēdz teikt, ka dižs gan ir mans Dao,
Tomēr ikdienas dzīvē tas nevar būt noderīgs.
Taču tieši tādēļ Dao tik dižens,
Ka tas ikdienas dzīvē nevar būt noderīgs.
Ikdienišķs derīgums drīz ved sīkumainībā.
Treji lielākie dārgumi man doti:
Pirmais to vidū ir mīla pret cilvēkiem,
Otrais no tiem ir mana pieticība,
Trešais dārgums man pazemība ir.
Kam ir cilvēkmīlestība, tas var drosmīgs kļūt,
Kam ir pieticība, tas var atļauties būt devīgs,
Kam ir pazemība, tas var valdnieks būt.
Drosmīgais bez cilvēkmīlestības,
Devīgais bez pieticības,
Valdnieks, kam nav pazemības,
Virzās pretī savai bojāejai.
Tas, kurš cīnīdamies seko cilvēkmīlai, uzvar kaujās
Un ir nepārvarams tad, kad aizsargājas.
Debesis to allaž cenšas paglābt,
Cilvēkmīla viņu apsargā.

LXVIII

68

Kdo umí vévoditi, není bojovný,
kdo umí zápasiti, nezuří,
kdo umí překonávati protivníka, nezápasí.
Kdo umí používati lidu, dělá podřízeného.
To zove se ctností nesváření, to zove se silou používání lidu, to zove se býti rovným nebi (phei-thien) — starověku vrchol.

Prasmīgs virspavēlnieks nemīl karu,
Prasmīgs karavīrs nav saniknots.
Tas, kurš spējīgs uzveikt, nesāk ķildu.
Tas, kurš vadīt spēj, nav augstprātīgs.
Šāds ir īstās miermīlības De.
Šāds ir ļaužu vadīšanas pamatlikums.
Tikai tā var nonākt saskaņā ar dabu
Līdz par senākajam pirmsākumam.

LXIX

69

Starý bojovník má výrok:
Já si netroufám dělati pána, ale dělám hosta,
netroufám si pokročiti o palec vpřed, ale ustupuji o stopu do zadu.
Tomu se říká:
choditi bez chůze,
strkati bez napřažení ruky,
proniknouti vpřed bez odporu,
uchvacovati beze zbraní.
Není většího neštěstí, než bráti odpor na lehkou váhu (= zahrávati si s odporem, lehkovážně na odpor se stavěti). Bráti odpor na lehkou váhu blíží se ztrátě našich klenotů.
Proto, jestliže protivné zbraně proti sobě postupují, zvítězí asi ti, kdož mají slitování (ngai-če; var. šuai-če, kdož jsou na tom hůře).

Karotājiem pamācība teikta:
Labāk kautram viesim, nekā lepnam kungam būt.
Labāk pēdas tiesu atiet nekā sprīdi uzmākties.
Veiksmi var gūt arī neuzbrūkot.
Pārveikt pretinieku var bez ieročiem,
Padzīt pretinieku necīnoties,
Spēku nelietojot, uzvarēt.
Visbīstamāk ir zemu vērtēt pretinieku.
Kas vieglprātīgi uzbrūk, zaudē Dao balvas.
Un tādēļ, diviem karaspēkiem sastopoties kaujā,
Gūst panākumus tas, kurš vairāk par to skumst.

LXX

70

Mým slovům je velmi lehko rozuměti,
je velmi lehko (je) provádětI
Pod nebem není nikoho, kdo by mohl jim rozuměti,
nikoho, kdo by mohl (je) provádětI
Slova mají předka (tsung = odkud pocházejí),
záležitosti mají svého knížete (kiün).
Jen že se tomu nerozumí, proto mne neznají.
Kdyby bylo těch, kdož mi rozumějí, (jen) málo,
vážili by si mne.
Proto svatý člověk obléká hrubou houni
a v srdci skrývá drahokamy.

Manus vārdus viegli saprast, viegli īstenot,
Taču nav neviena, kas tos saprastu un īstenotu.
Vārdiem, ko es saku, ir savs pamats,
Darbiem, ko es ierosinu veikt, ir sava jēga.
Tomēr ļaudis nezin to un nespēj mani saprast.
Tas, ko saprot tikai daži, ir pats dārgākais.
Tātad apskaidrotais rupjā tērpā glabā dārgakmeņus.

LXXI

71

Uměti neuměti jest (nej)vyšší,
neuměti uměti jest nemoc.
Právě jen, považujeme-li nemo za nemoc, nejsme proto nemocnI
Svatý člověk není nemocen, poněvadž považuje nemoc za nemoc; proto není nemocen.

Zinātājam zināt sevi nezinošu ir pats augstākais.
Nožēlojami ir nezinošam tēlot zinātāju.
Tikai tas, kas šādi neizliekas,
Var no tādas ligas palikt brīvs.
Viedais paliek brīvs no šādas kaites,
Izlikšanās viņam nepiemīt.
Tādēļ viņš no nožēlojamības paliek brīvs.
———
(variants:)
Iepazīt neapzināmo ir pats augstākais veikums.
Nožēlojami ir zināmo neiepazīt.
Tas, kurš zina, ka neko nav iepazinis,
Ir no šādas likstas palicis brīvs.
Gudrais palicis brīvs no šādas vainas,
Jo viņš zina, ka zināmo neiepazīst.
Tieši tādēļ no minētās kaites viņš palicis brīvs.

LXXII

72

Nebojí-li se lid hrozného, přijde velmi hrozné, trvám.
Nemíti těsným místo, v němž se zdržujeme,
nemíti obmezeným místo, v němž žijeme.
Jen tím, že nepovažujeme je za obmezené, není obmezené.
Proto svatý člověk zná se, ale nedívá se na sebe (nebo neukazuje se), miluje se, ale nepřeceňuje se.
Proto nechává onoho a přidržuje se tohoto.

Kad zūd bijība pret to, kas drausmīgs,
Īstie šausmu laiki iestājas.
Labāk, ja ikviens ir drošs par savu māju
Un var mierā būt ar likteni.
Tas, kas nevārdzina tautu, netiks nīsts.
Un apskaidrotais:
Savu gaismu zin, bet paliek ēnā,
Savu spēku zin, bet paliek bikls,
Gūdams īsto, atmet šķietamo.

LXXIII

73

Je-li kdo smělý v odvaživání se, bývá usmrcen,
je-li kdo smělý v neodvažování se, žije.
Z těchto dvou jest toto užitečné, ono škodlivé.
Co nebe nenávidí, kdo zná toho příčinu?
Proto i svatý člověk shledává to (= rozhodování) těžkým.
Nebes cesta jest:
nesváří se a přece umí vítěziti,
nemluví a přece umí obdržet odpověď,
nevolá a (vše) přichází samo od sebe.
Shovívavé. dovede přece prováděti své záměry.
Nebes síť jest velmi velká a volných ok, přesto nechybí (nikoho).

Kas, drosmīgs būdams, kļuvis pārgalvīgs, tas mirst.
Kas, drosmīgs būdams, nekļūst pārgalvīgs, tas dzīvo.
Viens drosmes veids nes labumu, bet otrs – postu.
Bet kam ir zināms,
Kādēļ viens no tiem gan debesīm nav tīkams?
Pat tam, kas apskaidrots, to grūti izprast.
Jo debess Dao necīnās, bet allaž uzvar.
Tas nerunādams visu noskaidro.
Tas nesauc, tomēr visi pie tā tiecas.
Tas nepūloties visu nokārto.
Kaut rets un lielacains ir debess tīkls,
Nekas tam nespēj cauri izslīdēt.

LXXIV

74

Nebojí-li se lid smrti, jak chceme jej smrtí strašiti?
Kdybychom přivedli lid k tomu, by se bál vždy smrti, a já dosáhl toho, ty, již dopustili by se něčeho nehorázného, chytiti a usmrtiti je, kdo troufal by si to?
Je stále jeden, jenž je pánem usrcování a usmrcuje (totiž nebe).
Jestliže někdo zastupuje pána usmrcování, usmrcuje, možno říci, že jest to tesání v zastoupení velkého tesaře. Při takovémto tesání v zastoupení velkého tesaře jen zřídka se stane, že si neporaníme ruky.

Ja ļaudis nāves priekšā nejūt baiļu,
Vai viņus var ar nāvi iebiedēt?
Bet vai gan tos, kas nāves bailēs rīkojušies neparasti,
Man vajadzētu ķert un nonāvēt?
Kam gan var ienākt prātā šādi rīkoties?
Ir tikai viens, kas mirstīgajiem nāvi nes.
Un, kurš to tīko aizstāt,
Tas ir kā nejēga ar asiem amatrīkiem.
Kas asus rīkus lieto, darbu neprazdams,
Tas drīz pats sevi ievaino.

LXXV

75

Lid hladoví, protože jeho vrchnost spotřebuje příliš mnoho dávek; proto hladoví.
Lidu je těžko vládnouti, má-li jeho vrchnost co dělati; proto jest mu těžko vládnoutI
Lid béře smrt na lekou váhu, protože hledá plnost života; proto béře smrt na lehkou váhu.
I takové nevážení si života jest lepší, než přílišnou váhu naň klástI

Ļaudis badu cieš,
Jo valdītāji prasa pārmērīgus meslus.
Lūk, kādēļ ļaudis badu cieš.
Tautu grūti vadīt,
Jo valdītāji cenšas paveikt pārāk daudz.
Lūk, kādēļ tautu grūti vadīt.
Ļaudis nāvi neņem vērā,
Jo valdītāji dzīves baudu alkst.
Lūk, kādēļ ļaudis nāvi neņem vērā.
Bet tas, kurš strādā ne jau savas dzīves labā,
Ir labāks nekā tas, kurš dreb par dzīvību.

LXXVI

76

Člověk rodě se jest útlý a slabý,
umíraje jest pevný a silný.
Trávy a stromy, povstávajíce, jsou útlé a pružné,
odumírajíce, jsou vyprahlé a suché.
Proto: Pevnost a síla jsou průvodci smrti,
útlost a slabost jsou průvodci života.
Proto: Je-li moc válečná silná, nevítězí,
strom, když byl zasílil, je v koncích.
Silné a velké trvá dole,
útlé a slabé trvá nahoře.

Maigs un nevarīgs ir tikko piedzimušais.
Ciets un stings kļūst cilvēks, kad viņš mirst.
Zāle un koki dīgstot ir maigi un sulas pilni.
Cieti un sīksti tie kļūst, kad bojā iet.
Jo cietība un stiprums pieder nāvei.
Maigums un vājums piemīt dzīvībai.
Un tātad:
Smagi ieroči nenes uzvaru,
Augsti koki viegli izgāžas,
Lielajiem un spēcīgajiem nav tās veiksmes,
Kāda mēdz būt vājajiem un mazajiem.

LXXVII

77

Nebes cesta — není-liž jako napínání luku?
Vysoké stlačuje, nízké povznáší;
co má nadbytek, to umenšuje, co nedostačuje, (to rozšiřuje, var. tomu přidává).
Nebes cesta jest umenšovati, co má nadbytek,
a rozšiřovati, co nestačí.
Člověkova cesta není taková. On umenšuje, co nedostačuje, by sloužil tomu, co má nadbytek.
Kdo jest s to, aby svým přebytkem sloužil podnebesí? Jen ten kdo má Tao.
Proto: Svatý člověk dělá, ale nezakládá si na tom.
Když je zásluha dokonalá, netrvá při ní.
Jak nepřeje si ukazovat svou moudrost!

Kā loka uzvilcējs mēdz darīt debess Dao.
Kas bija augstu, nonāk apakšpusē,
Kas bija zemu, nonāk virspusē.
Kur pārpilnība mīt, tur Dao paņem,
Un tur, kur trūkums mājo, Dao dod,
Bet šādi dara tikai debess Dao;
Tas remdē pārmērības, postu mazinot.
Un šādi nerīkojas ļaužu Dao:
Kur jau ir pārāk maz, tur tas vēl atņem,
Kur jau ir pārāk daudz, tur iedod klāt.
Bet kurš gan spējīgs citiem atdot to, kā pašam gana?
– Vien tas, kurš seko Dao.
Un tādēļ gudrais darinādams nepiesaista,
Kad darbs ir veikts, viņš nepaliek pie tā,
Viņš savu nozīmību citiem neuzspiež.

LXXVIII

78

Z toho, co je pod nebem měkké a slabé, nic nepřevyšuje vodu, při tom není nic mezi tím, co na tvrdé útočí, co by ji mohlo překonatI
Není nic, čím ji zaměnitI
Že slabé vítězí nad silným, měkké vítězí nad tvrdým, pod nebem není, kdo by toho nevěděl, ale není s to, aby (tak) jednal.
Proto praví svatý člověk:
Vzíti na sebe říše špínu, to znamená státi v čele še-tsik,
vzíti na sdebe říše neštěstí, to znamená býti podnebesí králem,.
Správná slova jsou jakoby zvrácená.

Nekas nav pasaulē tik mīksts un maigs kā ūdens.
Un tieši tas visvairāk spējīgs cieto graut.
Bet pašu ūdeni nekas nav spējīgs mainīt.
Kā vājais uzveic stipro,
Un maigais pārvar cieto,
Ikkatrs zina,
Bet ne ikviens to spējīgs īstenot.
Un arī gudrais teicis:
“Kas savas zemes kaunu uzņemas,
Tas kļūst par vadītāju upurrituālam.
Kas savas zemes postu uzņemas,
Tas kļūst pat valdītāju pasaulei.”
Vispatiesākie vārdi skan kā blēņas.

LXXIX

79

Srovnáme-li velkou nenávist, nutně máme zbývající nenávist. Jak považovati to za dobré?
Proto svatý člověk chápe se levé (části) smlouvy (která podle výkladu obsahovala za stara závazky), sám ničeho nežádaje od lidí (tj. sám nemaje na své straně požadavků, jež psaly se po pravé straně).
Kdo má ctnost, stará se o smlouvu, (by jí vyhověl), kdo nemá ctnosti, stará se o desátek.
Nebes cesta jest bez lásky příbuzenské, vždycky jest s dobrým člověkem.

Ja, labojot lielu netaisnību, savukārt pieļauj netaisnību,
Vai to gan var par labu darbu saukt?
Bet gudrais attiecina uz sevi vissmagākos pārmetumus,
Nevienu nepeļot.
Krietnie visu paveic, pildot pienākumu,
Bet nekrietnie visur alkst uzstiept savu gribu.
Neviens nav sākotnēji Dao izredzēts,
Bet izrādās, ka Dao vienmēr bijis krietno pusē.

LXXX

80

Malý stát, málo lidu. Nechať mají úředníky nad desítkami a stovkami lidí, ale nepoužívá se jich. Ať shledává lid smrt těžkou a přece neputuje do dálky. I když jsou tu lodi a vozy, nechť nemá, proč na ně vstupovati, i když jsou tu brnění a zbraně, nechť nemá, proč stavěti se s nimi v bitevní šik. Nechť vrátí se lid k vázání uzlů a používá ho. Budou shledávati svůj pokrm sladkým, svůj šat krásným, své obydlí pohodlným, budou se těšiti ze své lidovostI
Státy sousedící dívají se na sebe, hlas kohoutů a psů slyšán je vzájemně. (Ale) lid dospívá smrti stár, aniž vzájemně odchází a přichází (= bez vzájemných styků).

Kaut valstis būtu mazas, tajās nedaudz ļaužu,
Lai arī cik daudz būtu sarežģītu rīku, tos labāk mierā likt.
Kaut ļaudis dzīves laikā neilgotos nāves
Un neaizklīstu tālu svešumā.
Ja arī būtu laivu, ratu pietiekami,
Nevienam nevajag’a ar tiem projām braukt.
Lai arī cik daudz būtu ieroču un bruņu,
Tos mūžam nevajag’a kaujā laist.
Lai ļaudis atkal auklās mezglus sien
Un mezglu rakstu lieto rakstu zīmju vietā.
Kaut garda šķistu pārtika un drēbes – košas,
Kaut ērti šķistu mājokļi un dzīve – jautra.
Ja arī kaimiņzemes atrastos tik tuvu,
Ka vienā sadzirdētu otras suņu rejas, gaiļu dziedāšanu,
Kaut ļaudis mirtu sirmā vecumā,
Ne reizes nebijuši kaimiņzemē.

LXXXI

81

Věrná slova nejsou pěkná,
pěkná slova nebývají věrná.
Dobrý (šen-če) nebývá obratného jazyka,
člověk obratného jazyka nebývá dobrý.
Kdo ví, není učený,
kdo je učený, neví.
Svatý člověk neshromažďuje.
Vezme-li a dá lidem, má sám tím více,
vezme-li a dá lidem, jest jeho nadbytek tím větší.
Nebes cesta jest prospívati a neškoditi,
svatého člověka cesta jest dávati a nesvářiti se.

Dzirdēt patiesus vārdus nav patīkami.
Vārdos, kas tīkami, patiesības nav.
Krietnais nemēdz sacīt skaistas runas.
Gudrais ar zināšanām nelepojas.
Kas ar ziniībām plātās, tam gudrības nav.
Apskaidrotais nekrāj īpašumu.
Viņš tiecas iespējami vairāk iedot citiem.
Bet, jo viņš vairāk atdod,
Jo vairāk viņam atkal ir ko dot.
Debesu Dao visiem nes svētību, nedarot pāri nevienam.
Cildenā valdnieka Dao veic nesacenšoties.