I

一章

Tao, po němž lze kráčeti, není věčné Tao
jméno, jež lze jmenovati, není věčné jméno.
Bezejmenné jest počátkem nebes a země
mající jméno jest matkou deseti tisíc (=všech) věcí.
Proto: Tím, že jsme věčně bez přání postřehujeme svoji duchovost,
tím, že máme věčné přání postřehujeme svoji obmezenost.
Tato obě, jsouce stejného původu, jsou rozličného jména.
Společně zveme je hlubokým, hlubším než hluboké, vší duchovosti branou.

道，可道，非常道；名，可名，非常名。无名，天地始；有名，万物母。常无，欲观其妙；常有，欲观其徼。此两者同出而异名，同谓之玄，玄之又玄，众妙之门。

II

二章

Vědí-li všichni pod nebem, že krásné jest krásné, pak je ošklivé v koncích.
Vědí-li všichni pod nebem, že dobré jest dobré, pak jest nedobré v koncích.
Proto: Bytí a nebytí rodí se vzájemně (jedno povstává z druhého),
těžké a lehké vzájemně se doplňuje,
dlouhé a krátké se vzájemně vytvořuje,
vysoké a nízké vzájemně se přikloňuje,
hlas a zvuk vzájemně se shoduje,
před a po vzájemně se následuje.
Proto: Svatý člověk trvá v zaměstnání: nedělati nic, koná nauku nemluvení.
Deset tisíc bytostí povstává, aniž jsou odmítány.
Rodí se aniž jsou v držení,
povstávají, aniž jsou předmětem nároků;
když je zásluha úplná netrvá při ní.
Jen právě proto, že při ní netrvá, neuchází mu.

天下皆知美之为美，斯恶已；皆知善之为善，斯不善已。故有无相生，难易相成，长短相形，高下相倾，音声相和，前后相随。是以圣人处无为之事，行不言之教。万物作而不辞，生而不有，为而不恃，成功不居。夫唯不居，是以不去。

III

三章

Nevážiti si moudrých, působí, že lid se nesváří.
Neceniti těžce dosažitelných statků, působí, že lid není zlodějský.
Nedívati se na věci, po nichž se touží, působí, že srdce lidu není znepokojeno.
Proto: Svatého člověka vláda vyprazdňuje jeho (lidu) srdce a plní jeho břicho, zeslabuje jeho vůli a zesiluje jeho kostI
Věčně působí, aby byl lid bez vědění a neměl přání. Působí, by ti, již mají vědění, netroufali si je i skutkem provádětI
Dělá-li nedělání (wei-wu-wei), není to potom nevláda.

不上贤，使民不争；不贵难得之货，使民不盗；不见可欲，使心不乱。圣人治：虚其心，实其腹，弱其志，强其骨。常使民无知无欲，使知者不敢为，则无不治。

IV

四章

Tao jest prázdné, při tom ten, kdo ho používá, nesmí býti plným.
Jak je hluboké! Podobá se deseti tisíc věcí předkovI
Láme svoje hroty,
rozmotává své závazky,
slaďuje (mírní) svůj lesk,
vyrovnává se svému prášku.
Jak je klidné! Podobá se jen, jako by tu (něco) bylo.
Nevím, čí jest synem. Zdá se, že bylo před (nejvyšším) pánem (ti).

道冲，而用之久不盈。深乎！万物宗。挫其锐，解其忿，和其光，同其尘。湛常存。吾不知谁子？象帝之先。

V

五章

Nebe a země nejsou humánní; deset tisíc bytostí považují ze slaměného psa (tshu-keu).
Svatý člověk není humánní; sto rodin (pek-sing) považuje za slaměného psa.
Prostor mezi nebem a zemí — není-liž jako dmuchadlo (tho-yok).
Prázdný, neohýbá se, v pohybu vychází z něho tím více.
Mnoho mluvení, časté vyčerpání. Není to jako podržeti to u sebe.

天地不仁，以万物为刍狗；圣人不仁，以百姓为刍狗。天地之间，其犹橐蘥。虚而不屈，动而俞出。多言数穷，不如守中。

VI

六章

Údolí duch neumírá. Tomu se říká hluboká ženskost (hiuen-pin).
Hluboké ženskosti brána — tomu se říká nebes a země kořen.
Všude se šíříc, jest, jako by tu jen (něco) bylo. Použiješ-li ho, nenamáhej se.

谷神不死，是谓玄牝。玄牝门，天地根。绵绵若存，用之不勤。

VII

七章

Nebe jest dlouhého věku (čhang), země trvá dlouho (kieu).
Čím mohou nebe a země býti dlouhého věku a trvání, jest, že nežijí samy sobě. Proto mohou býti dlouhého věku a trvání.
Proto svatý člověk činí zadnější svoji osobu a jeho osoba je přední,
činí zevnější (vedlejší) svoji osobu a jeho osoba jest uchována.
Není-liž to, že nemá soukromého zájmu? Proto jest s to, aby uplatnil svůj soukromý zájem.

天长地久。天地所以能长久者，以其不自生，故能长久。是以圣人后其身而身先，外其身而身存。以其无私，故能成其私。

VIII

八章

Nejvýš dobrý jest jako voda. Voda umí prospívati desedti tisícům bytostí, aniž se sváří.
Trvá na místech, jichž lidé nenávidí. Proto blíží se Tau.
(Nejvýš dobrý) pro bydlení shledává dobrou zemi, pro srdce shledává dobrými hlubiny,
pro styk (s lidmi) shledává dobrou humánnost (správné chování se po lidsku),
pro mluvení shledává dobrou věrnost,
pro vládu shledává dobrou schopnost,
pro službu shledává dobrou způsobilost,
pro pohyb shledává dobrým (pravý) čas.
Jsa takový nemá jen sporů. Proto nemá hany.

上善若水。水善利万物，又不争。处众人之所恶，故几于道。居善地，心善渊，与善人，言善信，政善治，事善能，动善时。夫唯不争，故无尤。

IX

九章

Držeti (něco) a plniti to není jako nechati toho; ohmatávat (něco) a ostříti to, nemůže dlouho býti uchováno.
Zlato a drahokamy plní síň; nikdo nemůže jich uchránitI
Bohat a ctěn, při tom pyšný, sám vyvolává svoji pohromu.
Je-li záslužné dílo dokonáno a následovala-li pověst, ve své osobě ustoupiti v ústraní, jest nebes cesta.

持而盈之，不若其以。揣而锐之，不可长保。金玉满堂，莫之能守。富贵而骄，自遗其咎。功成、名遂、身退，天之道。

X

十章

Způsobíme-li, aby duch (ying) objímal duši (pek) a obsahovali jednotu, můžeme být nerozdělení.
Povolujeme-li co nejvíce ve vyvíjení sil životních, můžeme být jako novorozené děcko.
Jestliže, očišťujíce se, odstraňujeme hluboký názor, můžeme býti bez nedostatků.
Milujeme-li lid a spravujeme říši, můžeme býti bez činnostI
Nebes brány se otvírají a zavírají (= vše béře se přirozeným během), my můžeme dělati samičku ptačí (= seděti klidně).
Světlo a jas-li pronikají čtyřmi směry (= všude), můžeme býti bez vědění.
Dává jim život, živí je.
Zrozeny nejsou v držení,
sdělány nejsou (předmětem) zakládání si,
(Jejich) starší není (jejich) pán.
To zove se hlubokou ctností.

载营魄抱一，能无离？专气致柔，能婴儿？涤除玄览，能无疵？爱人治国，能无为？天门开阖，能为雌？明白四达，能无知？生之畜之，生而不有，为而不恃，长而不宰，是谓玄德。

XI

十一章

Třicet špicí spojuje se na jednom písti; následkem jeho (pístu) dutosti (prázdnoty) je upotřebitelnost vozu.
Užívajíce rozměkčené hlíny, děláme nádoby; následkem prázdnoty (dutosti) jest upotřebitelnost nádoby.
Prolamováním dveří a oken (ve zdech) děláme dům; následkem jejich prázdnoty je upotřebitelnost domu.
Proto tím co jest, děláme užitečnost, tím co není, děláme upotřebení.

三十辐共一毂，当其无有，车之用。埏埴以为器，当其无有，器之用。凿户牖以为室，当其无有，室之用。有之以为利，无之以为用。

XII

十二章

Patero barev činí člověka oko slepým,
patero zvuků činí člověka ucho hluchým,
paterá chuť působí, že člověka ústa mýlí se (v chuti).
Koňské dostihy a hony po polích, schvacujíce,
přivádějí srdce člověka z rovnováhy,
těžce dosažitelné statky činí člověka cestu zkázonosnou.
Proto svatý člověk pro břicho, není pro oko.
Proto opouští ono a chápe se tohoto.

五色令人目盲；五音令人耳聋；五味令人口爽；驰骋田猎，令人心发狂；难得之货，令人行妨。是以圣人为腹不为目。故去彼取此。

XIII

十三章

Přízeň a nemilost jsou jako bázeň,
hodnosti jsou veliké zlo jako tělo.
Co znamená: Přízeň a nemilost jsou jako bázeň.
Přízeň ponižuje. Dosáhnouti jí, jest jako bázeň, ztratiti ji, jest jako bázeň.
Proto praví se: Přízeň a nemilost jsou jako bázeň.
Co znamená: Hodnosti jsou velké zlo jako tělo?
To, čím my máme velké zlo, jest, že máme tělo.
Kdybychom dospěli toho, nemíti těla, jaké pak měli bychom zlo?
Proto: Tomu, kdo váží si podnebesí jako těla, možno potom svěřiti podnebesí,
tomu, kdo miluje podnebesí jako tělo, možno potom odevzdati podnebesí.

宠辱若惊，贵大患若身。何谓宠辱？辱为下。得之若惊，失之若惊，是谓宠辱若惊。何谓贵大患若身？吾所以有大患，为我有身。及我无身，吾有何患！故贵身于天下，若可托天下；爱以身为天下者，若可寄天下。

XIV

十四章

Díváme se na to, nevidíme (nic); jménem zove se to i, tj. rovné (nad povrch nevynikající);
nasloucháme tomu, neslyšíme (nic); jménem zove se to hi, tj. rozplývající se, řídké;
saháme po tom, nenahmatáme nic; jménem zove se to wei, jemné, subtilní.
Toto trojí je nevyzpytatelné, proto směšuje se a stává se jedním.
Jeho hořejšek není jasný, jeho spodek není skryt.
Jak je nepřetržité (bez možnosti rozeznat jednotlivé součástky)! Nemůže býti jménem označeno. Vrací se zase v nebytostnost (bezmaterielnost, neexistenci). To zove se beztvárného tvárnost, bezpodobného podoba, to zove se nevysvětlitelným, neurčitelným.
Jdeme-li ptori němu, nevidíme jeho hlavy,
jdeme-li za ním nevidíme jeho zadku.
Držeti se Taa starověku a tím jednak ovládati poměry nynějšku, jednak naučiti se, znáti počátky starověku: to zove se osnovou Taa.

视之不见，名曰夷；听之不闻，名曰希；抟之不得，名曰微。此三者不可致诘，故混而为一。其上不曒，在下不昧。绳绳不可名，复归于无物。是谓无状之状，无物之象，是谓忽恍。迎不见其首，随不见其后。执古之道，以语今之有。以知古始，是谓道已。

XV

十五章

Ve starověku byli ti, kdož uměli býti mistry, jemní, duchoví, hlubocí, pronikaví. Ve své neproniknutelnosti nemohou býti poznánI
Právě, že nemohou býti poznáni, jsme proto nuceni (pokoušíme se), udělati si jejich obraz.
Jak byli obezřelí! Jako když v zimě přecházíme řeku.
Jak byli nedůvěřilí! Jako když máme strach před čtyřmi sousedy.
Jak byli vážní! Jako host.
Jak byli sdílní! Jako led jenž počíná tátI
Jak byli prostí! Jako přirozené (netesané) dřevo.
Jak byli prázdní! Jakom údolí.
Jak byli chaotičtí! Jako kalisko.
Co může (zůstati) kalným? Tím, že necháme je v klidu, ponenáhlu se vyčistí.
Co může zůstati v klidu? Tím, že uvedeme je v pohyb, ponenáhlu se oživí.
Kdo chová toto Tao, nepřeje si býti plným.
Právě, že není pln, proto může (jeviti se) ošumělý a nikoli z brusu nový a přece býti dokonalý.

古之善为士者，微妙玄通，深不可识。夫唯不可识，故强为之容：豫若冬涉川，犹若畏四邻，俨若客，涣若冰将释，敦若朴，混若浊，旷若谷。熟能浊以静之？徐清。安以动之？徐生。保此道者，不欲盈。夫唯不盈，能弊复成。

XVI

十六章

Dospěti vrcholu prázdnoty, jest obdržeti klidu zabezpečení.
Deset tisíc bytostí je rovnoměrně uděláno. Tím znamenáme jejich vracení se.
Jsou-li (totiž bytosti) v plném květu (tj. dosáhly-li plného vývoje), vrací se každá z nich k svému kořeni (= původu).
Ke kořeni se vrátiti, zove se spočinouti;
spočinouti znamená vrátiti určení (= život),
vrátiti určení, zove se býti věčným (čhang),
znáti věčné, zove se býti osvíceným,
neznati věčné, působíc nedbání povinností, činí nešťastným.
Kdo dovede býti věčným, obsahuje (vše);
(vše) obsahující, tedy všeobecný,
všeobecný, tedy král,
král, tedy z nebe,
z nebe, tedy z Taa,
z Taa, tedy trvalý.
Při odumírajícím těle jest mimo nebezpečí.

致虚极，守静笃。万物并作，吾以观其复。夫物云云，各归其根。归根曰静，静曰复命，复命曰常，知常曰明。不知常，忘作，凶。知常容，容能公，公能王，王能天，天能道，道能久，没身不殆。

XVII

十七章

Za dávného starověku (thai-šang) nižší (=poddaní) nevěděli, že mají vladaře,
Kdož byli jim nejbližší, (lid) miloval je, velebil je;
kdož těmto byli nejbližší, (lid) bál se jich;
kdož těmto (druhým) byli nejbližší, (lid) nevážil si jich (opovrhoval jimi).
Proto: nestačí-li víra (důvěra), dostavuje se zpronevěra,
Jak opatrná byla jejich (prvých císařů) vzácná slova!
Když bylo záslužné dílo dokonáno a (všecky) záležitosti zdárně vyřízeny, říkalo sto rodin (=lid):
My jsme sami od sebe tak.

太上，下知有之；其次，亲之豫之；其次，畏之侮之。信不足，有不信！由其贵言。成功事遂，百姓谓我自然。

XVIII

十八章

Ocitla-li se velkaá Cesta (Tao) v úpadku, dostavuje se humánnost a spravedlnost.
Jestliže vědění a ostrovtip vychází (=se ukazuje), jest (panuje veliká neupřímnost.
Není-li šesti příbuzných (luk-shin) v souladu, dostavuje se pieta (hiao) a láska otecká (tsz).
Je-li říše a rodina ve zmatku a nepořádku, dostavuje se loyalita a věrnost.

大道废，有人义。智惠出，有大伪。六亲不和，有孝慈。国家昏乱，有忠臣。

XIX

十九章

Necháme-li svatosti a opustíme-li moudrost (vědění světské), jest lidu prospěch stonásobný.
Necháme-li humánnosti a opustíme-li spravedlnost vrací se lid k lásce otecké.
Necháme-li dovednosti a opustíme-li zisk, není vůbec zlodějů a lupičů.
Tyto tři vzíti a udělati kulturou (zevnějším nátěrem), nestačí.
Proto: mít, k čemu přimknouti se, dej:
ukazuj čistotu,
uchovej prostotu,
prost zájmů osobních,
málo jen přání měj.

绝圣弃智，民利百倍；绝民弃义，民复孝慈；绝巧弃利，盗贼无有。此三者，为文不足，故令有所属：见素抱朴，少私寡欲。

XX

二十章

Necháme-li učení jsme bez zármutku.
Wei s ngo liší se od sebe, jak málo,
šen s ngo liší se od sebe, jak velice!
Čeho se lid bojí, toho nemožno se nebátI
Jaká spousta, ač nedosáhlo to posud vrcholu!
Množství lidu je samá veselost, jako když obětují býka, anebo když vystupují z jara na rozhlednu.
Já jediný jak jsem klidný, nemaje posud známky toho, jako se novorozeně ještě neusmívá.
Kterak potácím se semo tamo, jako bych neměl kam se obrátiti!
Lidé mají vesměs nadbytek, co já jediný jsem, jako bych byl vše za sebou zanechal.
Kterak jest hloupého člověka srdce mým, věru!
Jak popleten jsem já!
Obyčejní lidé jsou samá osvěta, jen já jsem jako ve tmách,
obyčejní lidé jsou vyzkoušení, jen já jsem těžkopádný.
Jak jsem zmítán jako moře, jak jsem těkavý, jako bych neměl kde stanouti!
Lidé mají vesměs, k čemu jsou, jen já jediný jsem zabedněný, jak (bych byl) venkovan.
Já jediný liším se od ostatních a tak ctím živící matku (šik-mu).

绝学无忧。唯之与阿，相去几何？善之与恶，相去何若？人之所畏，不可不畏。忙兮其未央！众人熙熙，若享太牢，若春登台。我魄未兆，若婴儿未孩。乘乘无所归！众人皆有余，我独若遗。我愚人之心，纯纯。俗人昭昭，我独若昏。俗人察察，我独闷闷。淡若海，漂无所止。众人皆有已，我独顽似鄙。我独异于人，而贵食母。

XXI

二十一章

Prázdné ctnosti projev vyplývá jenom z Taa. Taa dělání věcí jest neurčitelné, jest nevysvětlitelné.
Jak nevysvětlitelné, jak neurčitelné!
V jeho středu jsou obrazy, jak neurčité, jak nevysvětlené!
V jeho středu jsou bytosti, jak záhadné, jak temné!
V jeho středu jsou esence; jeho esence jsou nejvýš pravé,
V jeho středu jest věrnost.
Ježto od pradávna podnes nezašlo jeho jméno, přehlíží všeho počátek.
Čím vím, že se to tak má s počátkem všeho?
Skrze tohle!

孔得之容，唯道是从。道之为物，唯恍唯忽。忽恍中有象，恍忽中有物。真冥中有精，其精甚真，其中有信。自古及今，其名不去，以阅众甫。吾何以知众甫之然？以此。

XXII

二十二章

Vyhloubené, potom celé,
křivé, potom rovné.
Duté, potom plné,
odřené, potom nové.
Málo, potom dosažení,
mnoho, potom ztráta.
Proto svatý člověk obsahuje jedno, stává se podnebesí vzorem.
Že se nedívá sám na sebe (= není samolibý), proto září,
že sám sebe neschvaluje, proto vyniká,
že sám sebe nevynáší, proto má zásluhu,
že se nevyvyšuje nad ostatní, proto jest jejich starším.
Právě že se nesváří, proto nemůže nikdo s ním se svářiti (= jest nepřekonatelný).
Co děl starověk: Vyhloubené, potom celé, je to snad prázdné slovo? Jako v pravdě celému vracíme se k němu.

曲则全，枉则正；洼则盈，弊则新；少则得，多则或。是以圣人抱一为天下式。不自见，故明；不自是，故彰；不自伐，故有功；不自矜，故长。夫惟不争，故天下莫能与之争。古之所谓‘曲则全’，岂虚语？故成全而归之。

XXIII

二十三章

Málo mluviti je samo od sebe (tsi-žan, samozřejmé, přirozené). Vichřice netrvá celé ráno, příval deště netrvá celý den. Kdo jest ten, jež to působí? Nebe a země. Ani nebe a země nemohou déle, tím méně je to u člověka.
Proto: kdo sleduje záležitosti po Tau, stává se za jedno s Taem (právě tak jako) ctnostný je za jedno s ctností a viník za jedno s vinou.
Kdo je za jedno s Taem, takého obdržeti těší se i Tao, (právě tak jako) těší se ctnost obdržeti toho, kdo je za jedno s ctností, a vina těší se obdržeti toho, kdo je za jedno s vinou.
Nestačí-li důvěra, dostavuje se zpronevěra.

希言自然。飘风不终朝，骤雨不终日。熟为此？天地。天地上不能久，而况于人？故从事而道者，道德之；同于德者，德德之；同于失者，道失之。信不足，有不信。

XXIV

二十四章

Kdo stojí na špičkách nestojí zpříma,
kdo je rozkročen nejde,
kdo se dívá sám na sebeb (= je samolibý), nezáří,
kdo sebe schvaluje nevyniká,
kdo se sám chválí, nemá zásluhy,
kdo se vynáší nepřekoná (jiné).
O jeho skutečném poměru k Tau řekne se:
Zbytky jídla a výstřední život — z bytostí každá si je oškliví.
Proto, kdo má Tao netrvá v tom.

企者不久，跨者不行，自见不明，自是不彰，自伐无功，自矜不长。其在道，曰余食赘行，物或有恶之，故有道不处。

XXV

二十五章

Je bytost smíšená a (přece) dokonalá. Před nebem a zemí povstala.
Jak bez pohybu, jak netělesná!
Samojediná stojí a nemění se.
Všude prochází, aniž ocitá se v nebezpečí.
Možno považovati ji za matku podnebesí.
Já neznám jejího jména; označiti ji značkou, pravím Tao.
Musím-li však dáti mu jméno, pravím: velký (ta).
Velký, tj. Vycházející,
vycházející, tj. vzdalující se,
vzdalující se, tj. vracející se.
(Proto) jest Tao velké, nebe jest velké, země jest velká, i král jest velký.
Vnitř říšských hranic (=ve světě) jsou čtyři velcí, při tom zůstává král jedním z nich.
Člověk má svým pravidlem zemi, země má svým pravidlem nebe, nebe má svým pravidlem Tao.
Tao má svým pravidlem: samo sebe.

有物混成，先天地生。寂漠！独立不改，周行不殆，可以为天下母。吾不知其名，强字之曰道，强为之名曰大。大曰逝，逝曰远，远曰返。道大，天大，地大，王大。域中有四大，而王处一。人法地，地法天，天法道，道法自然。

XXVI

二十六章

Těžké jest kořen lehkého,
klid jest pohybu kníže.
Proto svatý člověk, celý den v chůzi, neodchází od spížního vozu (tsi-čung).
I když má skvostné výhledy, sedí jako vlaštovka (gen = klidně), nad ně povznesen.
Ale jak pak, jestliže někdo, jsa pánem deseti tisíc vozů válečných (= nejvyšší vojevůdce = císař), ve své osobě béře na lehkou váhu podnebesí (= říší)?
Jeli lehkovážný, tu ztratí čhin (vasaly, ministry, neb i všeobecně úřednictvo), je-li ukvapený, ztratí kiün (knížectví, hodnost v říší).

重为轻根，静为躁君。是以君子终日行，不离辎重，虽有荣观，燕处超然。如何万乘之主，以身轻天下？轻则失臣，躁则失君。

XXVII

二十七章

Umí-li kdo choditi, nezanechává kolejí ni stop,
umí-li mluviti, nemáchyb ni hany,
umí-li počítati, nemá počítadla,
umí-li zavříti nemá závor aa zámků a přece se nemůže otevříti,
umí-li vázati, nemá vláken a vázání a přece se to nemůže rozvázatI
Proto: Svatý člověk umí vždy pomáhati lidem, proto nepovrhuje lidmi,
Umí vždy pomáhati bytostem, proto nepovrhuje bytostmI
Tomu se říká dělání se podšívkou slávy (tj. míti zásluhu, ale neukazovati ji).
Proto: Dobrý člověk jest nedobrého člověka učitel, nedobrý člověk jest dobrého člověka potřeba.
Nevážiti si svého učitele, nemilovati svoji potřebu, (takový), třeba byl moudrý, jest velmi zaslepený.
Tomu se říká důležité a významné.

善行，无辙迹；善言，无瘕谪；善计，不用筹策；善闭，无关键不可开；善结，无绳约不可解。是以圣人常善救人，而无弃人；常善救物，而无弃物。是谓袭明。善人，不善人之师；不善人，善人之资。不贵其师，不爱其资，虽知大迷，此谓要妙。

XXVIII

二十八章

Znáti svoji mužskost a podržeti svou ženskost,(takový) je říše údolem, (k němuž jako vše v přírodě směřuje).
Je-li kdo podnebesí údolem, nevzdaluje se od něho věčná ctnost a on se vrací k prvnímu dětství.
Znáti své bílé a podržeti své černé, takový jest podnebesí vzor.
Je-li kdo podnebesí vzor, neuchyluje se (od něho) věčná ctnost a on vrací se zpět k bezvrcholkovitosti (wu-kit).
Znáti svou slávu a podržeti svou hanu, takový jest podnebesí údolím.
Je-li kdo podnebesí údolím, jest věčná ctnost dostatečná a on se vrací k prvotní samorostlosti (phuk, sukovatosti).
Spadla-li sukovatost, máme potom nádobu.
Užije-li svatý člověk jí (své samorostlosti), tu stává se starším (čang) nad úředníky (kuan).
Proto velký ve správě neraní.

知其雄，守其雌，为天下蹊。为天下蹊，常德不离，复归于婴儿。知其白，守其黑，为天下式。常得不忒，复归于无极。知其荣，守其辱，为天下谷。为天下谷，常得乃足，复归于朴。朴散为器，圣人用为官长。是以大制无割。

XXIX

二十九章

Přál-li by si něškdo, vzíti podnebesí (říši) a udělati je, viděli bychom na konec, že nedosáhl toho.
Podnebesí jest duchovní nádoba (šin-khi) a nemůže věru uděláno býtI
Kdo je dělá, ničí je, kdo po něm sahá, tomu uniká.
Z bytostí jedny jdou, jiné ustupují,
jedny vyzařují teplo, druhé vydechují zimu,
jedny sílí, jiné hubení,
jedny se plní (jako naložený vůz), jené se kácejí.
Proto: Svytý člověk nechává přílišného, nechává výstředního, nechává vyvyšování.

将欲取天下而为之，吾见其不得已。天下神器，不可为。为者败之，执者失之。夫物或行或随，或嘘或吹，或强或赢，或接或隳。是以圣人去甚，去奢，去泰。

XXX

三十章

Ten, kdo po Tau stojí po levici pána lidí, zbraněmi neznásilňuje podnebesí; takové konání rádo se vrací.
Kde táboří vojska, rodí se hlooží a trní; po velkých armádách nutně jsou neštěšstí léta.
Dobrý je rozhodný a dosti, netroufá si užívati násilí.
Jsa rozhodný, nevynáší se,
jsa rozhodný, nevychloubá se,
jsa rozhodný, není pyšný,
jsa rozhodný, (chápe se zbraní je) nemůže-li jinak,
jsa rozhodný, není násilný.
Bytosti vyrostše (čuang, var. Kiang, zesílivše) stárnou; tomu se říká ne-Tao.
Ne-Tao je brzy v koncích.

以道作人主者，不以兵强天下，其事好还：师之所处，荆棘生。故善者果而已，不以取强。果而勿骄，果而勿矜，果而勿伐，果而不得以，是果而勿强。物牡则老，谓之非道，非道早已。

XXXI

三十一章

Nejlepší zbraně nejsou nástroje štěstí; z bytostí každá jich nenávidí. Proto ten, kdo má Tao, při nich netrvá.
Je-li šlechetný doma, tu váží si levice; používá-li zbraní, tu váží si pravice. Tak zvané zbraně nejsou nástroje štěstí, nejsou nástroje šlechetného.
Použije-li jich, že nemůže jinak, považuje mírumilovnost a pokoj za vyšší. Vítězí-li neshledává to pěkným, nebo shledávati to pěkným, znamená radovati se z usmrcování lidí. Ten však, kdo by se radoval z usmrcování lidí, bude stěží asi s to, aby dosáhl svého úmyslu v podnebesí.
Při šťastných zaměstnáních, dává se přednost levici, při nešťastných zaměstnáních dává se přednost pravici. Kdo stojí po straně toho, jenž velí vojsku (=podvelitel), stojí vlevo. To znamená: zaujímá vyšší místo, a tak postavují jej po smutečním obřadu.
Kdo usmrtil velké masy lidu, oplakávej jej tiše se soucitem a lítostí. Že je vítězem v boji, postavují jej po smutečním obřadu (sang-li).

夫佳兵者，不祥之器，物或恶之，故有道不处。君子居则贵左，用兵则贵右。兵者不祥之器，非君子之器，不得已而用之，恬惔为上，故不美，若美之，是乐杀人。夫乐杀者，不可得意于天下。故吉事尚左，凶事尚右。是以偏将军居左，上将军居右。杀人众多，以悲哀泣之；战胜，以哀礼处之。

XXXII

三十二章

Tao jako věčné jest beze jména; jakkoli jeví se ve své samorostlosti malým, není celé podnebesí (= vše pod nebem) s to (put-neng; var. put-kam, netroufá si), dělati mu ministra (čchin = sloužiti mu). Kdyby lenních knížat král (heu-wang) mohl přidržeti se (ho), přišlo by deset tisíc bytostí (vše ve světě) samo do sebe vstříc, nebe a země by se navzájem spojily, by seslaly sladkou rosu, a lid, aniž by jim to kdo poroučel, sám do sebe byl by správný.
Počne tvořiti a má jméno.
Je-li jméno již zde, tu také naučíme se státI
Uměti státi jest to, čím jsme bez nebezpečí.
Srovnáme-li Taa trvání v podnebesí, podobá se zajisté poměru potoků a údolí k zokům a mořím.

道常无名。朴虽小，天下不敢臣。王侯若能守，万物将自宾。天地相合，以降甘露，人莫之令而自均。始制有名。名亦既有，天将知止。知止不殆。譬道在天下，犹川谷与江海。

XXXIII

三十三章

Kdo zná lidi, je moudrý,
kdo zná sebe sama, je osvícený.
Kdo přemáhá lidi, je silný,
kdo přemáhá sebe, jest pevný.
Kdo dovede býti spokojen jest bohat.
Kdo statně postupuje, má svoji vůli,
kdo nepozbude svého místa, má trvání.
Kdo zemře a nezajde, jest dlouhého věku (nesmrtelný).

知人者智，自知者明。胜人有力，自胜者强。知足者富，强行有志。不失其所者久，死而不亡者寿。

XXXIV

三十四章

Jak proudí velké Tao všude! Může býti v levo, v pravo. Deset tisíc bytostí vzhlíží k němu s důvěrou, by zrodily se, a nejsou odmítány.
Když jest zásluha úplná (záslužné dílo dokonáno), nezve je majetkem. Miluje a živí deset tisíc bytostí, aniž dělá (jejich) pána. Jak je věčně bez žádosti, může býti jmenováno mezi malými. Že však, když deset tisíc bytostí k němu se vrací, nedělá (jejich) pána, může býti jmenováno mezi velkýmI
Proto: Světec nedělá až do konce (= po celý život) nic velkého (po názoru světa), ale právě proto může naplnit svoji velikost.

大道汜，其可左右。万物恃之以生而不辞，成功不名有。爱养万物不为主，可名于大。是以圣人终不为大，故能成其大。

XXXV

三十五章

Drží-li se kdo velkého obrazu (ta-siang = Tao), dostaví se podnebesí (celá říše). Dostaví se, aniž dozná újmy. Má naopak klid a zdar.
Při hudbě a rýžovém koláči cizinec jsoucí kolem zůstane státI
Tao, jak vychází z úst, je jak fádní (čínský znak = vřelá voda) ve své bezchutnosti!
Díváme-li se na ně, nestojí za podívání,
Posloucháme-li je, nestojí za slyšení,
užívá-li se ho, nemůže se s ním přijít ke konci (= je nevyčerpatelné).

执大象，天下往。往而不害，安平太。乐与饵，过客止。道出言，淡无味，视不足见，听不足闻，用不可既。

XXXVI

三十六章

Má-li něco chtíti se stahovati, musilo se zajisté (dříve) roztáhnouti,
má-li něco chtíti se zeslabiti, musilo se zajisté (dříve) posíliti,
má-li něco chtíti se káceti, musilo se zajisté (dříve) povznésti,
má-li něco chtíti se odstraniti, musilo se zajisté (dříve) sdělitI
Tomu se říká: skryté stává se zjevným.
Měkké a slabé vítězí nad tvrdým a silným.
Ryba nesmí opustiti hlubinu,
říše ostré nástroje nemohou (= nesmějí) se ukázati lidem.

将欲翕之，必故张之；将欲弱之，必故强之；将欲废之，必固兴之；将欲夺之，必固与之。是谓微明。柔胜刚，弱胜强。鱼不可脱于渊，国有利器，不可示人。

XXXVII

三十七章

Tao je věčně bez činnosti, při tom není co by dělalo.
Kdyby králové a lenní knížata (wang-heu) byli s to, aby se přidrželi (Taa), změnilo (= napravilo) by se deset tisíc bytostí samo do sebe (bez rozkazů i trestů).
Jestliže změněny zatoužily by se hnouti, já držel bych je na uzdě bezejmennou samorostlostí.
Nebo: Je-li tu bezejmenná samorostlost, jsme as i bez přání.
Dospějeme-li tím, že nemáme přání (wu-yuk), klidu, je podnebesí (říše) samo od sebe spořádáno (čing; var. ting = klidno).

道常无为而无不为。侯王若能守，万物将自化。化而欲作，吾将镇之以无名之朴。无名之朴，亦将不欲。不欲以静，天下将自正。

XXXVIII

三十八章

Vysoká ctnost nejeví se (navenek) ctností, ale právě proto je ctností;
nízká ctnost neopomene ukázati se ctností,
ale právě proto není ctností.
Vysoká ctnost nedělá (nic) a nemá, proč by dělala;
nízká ctnost dělá to a má proč dělatI
Vysoká humanita dělá to, ač nemá proč dělati;
vysoká spravedlnost dělá to, ač nemá proč dělati;
vysoká obřadnost (li) dělá to, a nikdo-li jí neodpovídá, tu obnaží rámě (po způsobu bojovníkově) a vynutí to.
Proto: Ztratili-li jsme Tao, jsme potom ctnostní (tek);
ztratili-li jsme ctnost, jsme potom humánní (žin),
ztratili-li jsme humánnost, jsme potom spravedliví (ngi),
ztratili-li jsme spravedlnost, jsme potom obřadní (li).
Tato ta zvaná obřadnost jest však jen loyality a věrnosti tenká slupka a počátek zmatku.
Starých moudrost jest Taa květ (= zevnějšek) a hlouposti počátek.
Proto velký stařec (ta-čang-fu, pojem vynikající schopnosti) trvá při jeho jádru, nezůstává při jeho slupce, trvá při jeho ovoci, nezůstává při jeho květu. Proto opouští ono a drží se tohoto.

上德不德，是以有德。下德不失德，是以无德。上德无为而无以为，下德无为而有以为。上仁为之而无以为，上义为之而有以为。上礼为之而莫之应，则攘臂而仍之。故失道而后德，失德而后仁，失仁而后义，失义而后礼。夫礼者，忠信之薄，而乱之首。前识者，道之华，而愚之始。是以大丈夫处其厚不处其薄，居其实不居其华。故去彼取此。

XXXIX

三十九章

Co obdrželo od pradávna jednotu:
Nebe obdrželo jednotu, by bylo jasné.
Země obdržela jednotu, by spočívala.
Duchové obdrželi jednotu, by měli názor.
Údolí obdržela jednotu, by se naplnila.
Deset tisíc bytostí obdrželo jednotu, by povstalo.
Král (wang) nad vasaly obdržel jednotu, by byl podnebesí pravidlem.
Co působí to u nich, je v pravdě jednota.
Kdyby nebe nemělo, čím býti jasným, obávalo by se, že se rozpadne.
Kdyby země neměla, čím býti pevnou (spočívat), obávala by se, že vyrazí do výše.
Kdyby neměli duchové, čím míti názor (inteligenci), obávali by se že vydechnou (= zajdou).
Kdyby neměla údolí, čím se naplniti, obávala by se, že přestanou (téci).
Kdyby nemělo deset tisíc bytostí, čím povstati, obávaly by se zkázy.
Kdyby neměl král nad vasaly, čím býti podnebesí pravidlem, třeba ctěn a vznešený, obával by se, že klopýtne.
Proto: Urozené považuje za svůj kořen bídné, vysoké považuje za svůj kořen nízké.
Proto: Když králové nad vasaly zovou sami sebe sirotami, maličkostí a nehodnými, není to jejich dělání nízkého svým kořenem? není tomu tak?
Proto: Rozeber vůz — není to vůz.
Nepřej si býti ceněn jako drahokam, budiž znevážen jako (obyčejný) kámen.

昔之得一者：天得一以清，地得一以宁，神得一以灵，谷得一以盈，万物得一以生，侯王得一以为天下正。天无以清，将恐裂；地无以宁，将恐发；神无以灵，将恐歇；谷无以盈，将恐竭；万物无以生，将恐灭；侯王无以贞，将恐蹶。故贵以贱为本，高以下为基。是以侯王自谓孤、寡、不毂，此其以贱为本耶非？故致数车无车。不欲琭琭如玉，落落如石。

XL

四十章

Obrácení jest pohybem Taa,
slabost je projevem Taa.
Nebe a země deset tisíc bytostí povstává v bytí (v existenci),
bytí rodí se z nebytí.

反者道之动，弱者道之用。天下万物生于有，有生于无。

XLII

四十一章

Slyší-li lidé s vyšším vzděláním o Tau, horlivě je konají (hing-či);
slyší-li lidé s prostředním vzděláním o Tau, tu brzy se zachovává, brzy se ztrácí;
slyší-li lidé s nízkým vzděláním o Tau, posmívají se mu svrchovaně.
Kdyby nedoznávalo posměchu, ani by nezasluhovalo, aby se považovalo za Tao.
Proto má jeden tvůrce slov následující výrok:
Jasný názor v Tao jest jakoby tmářství,
pokrok v Tao jest jako zpátečnictví,
přímost v Tao jest jako zvrácenost.
Vysoká ctnost jest jako údolí (tj. ponížená, všem k službám),
velká bělost jako poskvrněnost,
rozsáhlá ctnost jako nedostatečnost,
pevná cnost jako chabost,
opravdová neporušenost jako zkáza;
velký čtverhran — bez úhlů,
velká nádoba — pozdní dokonámí,
velký hlas — málo zvuku,
velká postava bez tvaru.
Tao umí propůjčovati a činiti dokonalým.
Tao je skryté a beze jména, ale právě proto umí Tao propůjčovati a dokonávatI

上士闻道，勤而行之；中士闻道，若存若亡；下士闻道，大笑之。不笑不足以为道。故建言有之：明道若昧，进道若退，夷道若类，上德若谷，大白若辱，广德若不足，建德若偷，质真若渝，大方无隅，大器晚成，大音希声，大象无形。道隐无名。夫唯道，善贷且善。

XLII

四十二章

Tao zplodil 1 (či 1.),
1 zplodilo 2 (či 2.),
2 zplodilo 3 (či 3.),
3 zplodilo deset tisíc bytostí (= vše).
Deset tisíc bytostí nese na zádech Yin a objímá Yang.
Vystupující dech (khi) považují za harmonii (tj. živel, tvořící soulad mezi oběma, spojující oba předešlé prvky).
Co lidé nenávidí, jest siroba, maličkost a nehodnost;
ale králové a knížata používají jich jako svého titulu.
Proto: něco, když zmenšuješ, získává,
něco, když je rozmnožuješ, ztrácí.
Čemu lidé učí, já také učím tomu:
Silák a násilník nedochází (přirozené) smrtI
Já chci použití toho jako oteckého naučení (slovněji kiao-fu, poučujícího orce).

道生一，一生二，二生三，三生万物。万物负阴而抱阳，冲气以为和。人之所恶，唯孤、寡、不毂，而王公以为称。故物或损之而益，或益之而损。人之所教，我亦教之：强梁者不得其死，吾将以为教父。

XLIII

四十三章

Pod nebem to, co je nejpovolnější, pohání to, co je nejvýš pevné pod nebem.
Neexistující (nehmotné) vniká v to, co nemá prostředí (wu-kien = masivní).
Já vím podle toho, že i nedělání (wu-wei) má svůj užitek.
Učiti beze slov, prospívati bez konání — pod nebem málokdo (nebo zřídka) dosahuje (se) toho.

天下之至柔，驰骋天下之至坚。无有入于无闻。是以知无为有益。不言之教，无为之益，天下希及之。

XLIV

四十四章

Jméno nebo tělo, co je bližší?
Tělo nebo statky — co je více?
Nabýti nebo ztratiti — co je horší?
Přílišné milování, nutně velký výdaj,
mnohé hromadění, nutně těžká ztráta.
Dovedeme-li vystačiti (s málem), jsme bez mrzutosti,
umíme-li státi, nejsme ohroženI
Tím lze dospěti dlouhého trvání.

名与身熟亲？身与货熟多？得与亡熟病？是故甚爱必大费，多藏必厚亡。故知足不辱，知止不殆，可以长久。

XLV

四十五章

Velmi dokonalý jest jako rozbitá nádoba (khiuet, tj. pln nedostatků); použije-li se ho však, není k nepotřebě.
Velmi plný jest jakoby prázdný; používá-li se ho jest nevyčerpatelný.
Velmi přímý jest jakoby křivý,
velmi dovedný jest jakoby neohrabaný,
velmi obratný v mluvě, jest jakoby koktal.
Pohyb vítězí nad studenem,
klid vítězí nad horkem.
Čistota a klid jsou podnebesí pravidlo.

大成若缺，其用不弊。大盈若冲，其用不穷。大直若屈，大巧若拙，大辩若讷。躁胜塞，静胜热，清静以为天下正。

XLVI

四十六章

Má-li podnebesí Tao, odesílají závodní koně hnojitI
Je-li podnebesí bez Taa, rodí se váleční koně v pohraničním území.
Z vin není větší nad žádostivost (kho-yuk) z neštěstí není větší nad to, neuměti stačiti (spokojiti se s málem),
z chyb není větší nad ziskuchtivost (yuk-tek).
Proto: Víme-li jak spokojenost s málem činí spokojeným, spokojíme se vždy s málem.

天下有道，却走马以粪；天下无道，戎马生于郊。罪莫大于可欲，祸莫大于不知足，罪莫大于欲得。故知足之足，常足。

XLVII

四十七章

Nevyjde ze dveří a zvá podnebesí,
nevyhlédne oknem a vidí nebes cestu.
Čím dále kdo vyjde se vzdaluje,
tím nepatrnější jest jeho vědění.
Proto svatý člověk:
Nejde a zná,
nevidí a pojmenuje,
nedělá a dokonává.

不出户，知天下；不窥牖，见天道。其出弥远，其知弥近。是以圣人不行而知，不见而名，不为而成。

XLVIII

四十八章

Konajíce učení nabýváme denně,
konajíce Tao denně ztrácíme.
Tím, že stále a stále ztrácíme, dospíváme konečně k nečinnostI
Jsme bez činnosti a přece není co bychom nedělalI
Obdrží-li kdo podnebesí (= říši), stává se tak vždy jen bez zaměstnání (wu-ssi).
Něčí zaměstnanost (yeu-ssi) nestačí, obdržeti podnebesí.

为学日益，为道日损，损之又损之，以至于无为。无为无不为。取天下常以无事，及其有事，不足以取天下。

XLIX

四十九章

Svatý člověk nemá stálého srdce, srdce sta rodin (= lidu, národa) považuje za své.
S dobrými jedná dobře, s nedobrými jedná taky dobře; ctnost jest dobrá.
S věrnými já jednám věrně, s nevěrnými já jednám také věrně, ctnost je věrná.
Svatý člověk trvaje ve světě, je ve stálém strachu, poněvadž svět srdce jeho poskvrňuje.
Sto rodin šmahem upírá k němu své uši a oči, co světec šmahem shledává v nich dětI

圣人无心，以百姓心为心。善者吾善之，不善者吾亦善之，得善。信者吾信之，不信者吾亦信之，得信。圣人在天下，怵怵；为天下，浑其心。百姓皆注其耳目，圣人皆孩之。

L

五十章

Vystoupiti jest naroditi se,
vejíti jest zemřítI
(Vystoupení v život jest vstoupiti ve smrt.)?
Třinácte jest průvodčích života.
Třináct jest průvodčích smrtI
Ti, již žití člověka ženou v místa smrti, Těch je také třináct. Proč to? Poněvadž, dokud je kdo živ, užívá život plnými doušky.
Já však jsem slyšel: Ten, kdo dovede dobře zaříditi (své) žití, jda horami, nesetkává se s nosorožcem a tygrem, vstupuje v tábor, neleká se štítů a zbraní. Nosorožec nemá kam vraziti svůj roh, tygr nemá, kam zatknouti své drápy, zbraně nemají, kam zapustiti ostří.
Proč to? Poněvadž nemá smrtelného místa.

出生入死。生之徒十有三，死之徒十有三，人之生，动之死地，十有三。夫何故？以其生生之厚。盖闻善摄生者，陆行不遇虎兕，入军不被甲兵。兕无所投其角，虎无所措其爪，兵无所容其刃。夫何故？以其无死地。