Překlad: Rudolf Dvořák.

I

1

Tao, po němž lze kráčeti, není věčné Tao
jméno, jež lze jmenovati, není věčné jméno.
Bezejmenné jest počátkem nebes a země
mající jméno jest matkou deseti tisíc (=všech) věcí.
Proto: Tím, že jsme věčně bez přání postřehujeme svoji duchovost,
tím, že máme věčné přání postřehujeme svoji obmezenost.
Tato obě, jsouce stejného původu, jsou rozličného jména.
Společně zveme je hlubokým, hlubším než hluboké, vší duchovosti branou.

Tao, o katerem je možno govoriti,
ni večni Tao.
Ime, ki je lahko poimenovano,
ni večno ime.
Neimenovano je večno resnično.
Poimenovanje je izvor
vseh posebnih reči.
Osvobojen poželenja spoznaš skrivnost.
Ujet v poželenju, vidiš le manifestirano.
Vendar skrivnostno in manifestirano
nastane iz istega vira.
Temu viru se reče tema.
Tema znotraj teme.
Vrata v vso razumevanje.

II

2

Vědí-li všichni pod nebem, že krásné jest krásné, pak je ošklivé v koncích.
Vědí-li všichni pod nebem, že dobré jest dobré, pak jest nedobré v koncích.
Proto: Bytí a nebytí rodí se vzájemně (jedno povstává z druhého),
těžké a lehké vzájemně se doplňuje,
dlouhé a krátké se vzájemně vytvořuje,
vysoké a nízké vzájemně se přikloňuje,
hlas a zvuk vzájemně se shoduje,
před a po vzájemně se následuje.
Proto: Svatý člověk trvá v zaměstnání: nedělati nic, koná nauku nemluvení.
Deset tisíc bytostí povstává, aniž jsou odmítány.
Rodí se aniž jsou v držení,
povstávají, aniž jsou předmětem nároků;
když je zásluha úplná netrvá při ní.
Jen právě proto, že při ní netrvá, neuchází mu.

Ko ljudje vidijo nekatere stvari kot lepe,
ostale stvari postanejo grde.
Ko ljudje vidijo nekatere stvari kot dobre,
ostale stvari postanejo slabe.
Manifestirano in ne-manifestirano ustvarjata drug drugega.
Težko in lahko podpira drug drugega.
Dolgo in kratko definira drug drugega.
Visoko in nizko je odvisno drugo od drugega.
Prej in kasneje sledi drug drugemu.
Zaradi tega Mojster deluje
brez da bi karkoli počel,
in uči, brez da bi karkoli rekel.
Stvari nastanejo in on jim pusti priti;
stvari izginejo in on jih pusti oditi.
Ima, vendar nima v lasti,
deluje, vendar ne pričakuje.
Ko je njegovo delo storjeno, ga pozabi.
Zaradi tega traja večno.

III

3

Nevážiti si moudrých, působí, že lid se nesváří.
Neceniti těžce dosažitelných statků, působí, že lid není zlodějský.
Nedívati se na věci, po nichž se touží, působí, že srdce lidu není znepokojeno.
Proto: Svatého člověka vláda vyprazdňuje jeho (lidu) srdce a plní jeho břicho, zeslabuje jeho vůli a zesiluje jeho kostI
Věčně působí, aby byl lid bez vědění a neměl přání. Působí, by ti, již mají vědění, netroufali si je i skutkem provádětI
Dělá-li nedělání (wei-wu-wei), není to potom nevláda.

Če preceniš pomembne ljudi,
ljudstvo postane nemočno.
Če preceniš lastnino,
ljudje začno krasti.
Mojster vodi s tem,
da prazni um ljudi,
in polni njihova jedra
z rahljanjem njihovih ambicij
in utrjevanjem njihovih namer.
Pomaga ljudem pozabiti vse kar vedo,
vse kar si želijo,
in ustvari zmešnjavo
v tistih, ki mislijo, da vedo.
Vadite ne-početje
in vse bo padlo na svoje mesto.

IV

4

Tao jest prázdné, při tom ten, kdo ho používá, nesmí býti plným.
Jak je hluboké! Podobá se deseti tisíc věcí předkovI
Láme svoje hroty,
rozmotává své závazky,
slaďuje (mírní) svůj lesk,
vyrovnává se svému prášku.
Jak je klidné! Podobá se jen, jako by tu (něco) bylo.
Nevím, čí jest synem. Zdá se, že bylo před (nejvyšším) pánem (ti).

Tao je kot vodnjak;
uporabljen, vendar nikoli izrabljen.
Je kot večna praznina;
zapolnjen z neskončnimi možnostmi.
Je skrit, vendar vedno prisoten.
Ne vem, kdo mu je dal rojstvo.
Je starejši od Boga.

V

5

Nebe a země nejsou humánní; deset tisíc bytostí považují ze slaměného psa (tshu-keu).
Svatý člověk není humánní; sto rodin (pek-sing) považuje za slaměného psa.
Prostor mezi nebem a zemí — není-liž jako dmuchadlo (tho-yok).
Prázdný, neohýbá se, v pohybu vychází z něho tím více.
Mnoho mluvení, časté vyčerpání. Není to jako podržeti to u sebe.

Tao ne izbira strani;
daje rojstvo dobremu in slabemu.
Mojster ne zavzema strani;
on prisrčno sprejme tako svetnike kot grešnike.
Tao je kot meh,
prazen vendar neskončno zmožen.
Več kot ga uporabljaš, več proizvede;
več kot govoriš o njem, manj razumeš.
Imej ga v svojem centru.

VI

6

Údolí duch neumírá. Tomu se říká hluboká ženskost (hiuen-pin).
Hluboké ženskosti brána — tomu se říká nebes a země kořen.
Všude se šíříc, jest, jako by tu jen (něco) bylo. Použiješ-li ho, nenamáhej se.

Tau se reče Velika Mati;
prazen, vendar neizčrpen,
daje rojstvo neskončnim svetovom.
Vedno je prisoten znotraj tebe.
Lahko ga uporabiš kakorkoli hočeš.

VII

7

Nebe jest dlouhého věku (čhang), země trvá dlouho (kieu).
Čím mohou nebe a země býti dlouhého věku a trvání, jest, že nežijí samy sobě. Proto mohou býti dlouhého věku a trvání.
Proto svatý člověk činí zadnější svoji osobu a jeho osoba je přední,
činí zevnější (vedlejší) svoji osobu a jeho osoba jest uchována.
Není-liž to, že nemá soukromého zájmu? Proto jest s to, aby uplatnil svůj soukromý zájem.

Tao je neskončen, večen.
Zakaj je večen?
Nikoli ni bil rojen;
zaradi tega ne more nikoli umreti.
Zakaj je neskončen?
Nima poželenj zase;
zato je na razpolago vsem bitjem.
Mojster ostane zadaj;
zaradi tega je pred drugimi.
Je neodvisen od vseh stvari;
zaradi tega je eno z njimi.
Ker je zapustil svoj jaz,
je popolnoma izpolnjen.

VIII

8

Nejvýš dobrý jest jako voda. Voda umí prospívati desedti tisícům bytostí, aniž se sváří.
Trvá na místech, jichž lidé nenávidí. Proto blíží se Tau.
(Nejvýš dobrý) pro bydlení shledává dobrou zemi, pro srdce shledává dobrými hlubiny,
pro styk (s lidmi) shledává dobrou humánnost (správné chování se po lidsku),
pro mluvení shledává dobrou věrnost,
pro vládu shledává dobrou schopnost,
pro službu shledává dobrou způsobilost,
pro pohyb shledává dobrým (pravý) čas.
Jsa takový nemá jen sporů. Proto nemá hany.

Višje dobro je kot voda,
ki oskrbuje vse stvari, brez da bi si to prizadevala.
Zadovoljna je z nizkimi mesti, katere ljudje zaničujejo.
V tem je podobna Tau.
Pri bivanju, živi blizu tlom.
Pri razmišljanju, se drži enostavnega.
Pri sporu, bodi pošten in plemenit.
Pri vodenju, ne poizkušaj nadzorovati.
Pri delu, počni kar imaš rad.
V družinskem življenju, bodi popolnoma prisoten.
Ko si zadovoljen s tem, da enostavno si, kar si,
brez da bi se primerjal ali tekmoval,
te bodo vsi spoštovali.

IX

9

Držeti (něco) a plniti to není jako nechati toho; ohmatávat (něco) a ostříti to, nemůže dlouho býti uchováno.
Zlato a drahokamy plní síň; nikdo nemůže jich uchránitI
Bohat a ctěn, při tom pyšný, sám vyvolává svoji pohromu.
Je-li záslužné dílo dokonáno a následovala-li pověst, ve své osobě ustoupiti v ústraní, jest nebes cesta.

Napolni čašo do roba
in se bo polila.
Neprestano brusi nož,
in postal bo skrhan.
Ženi se za denarjem in varnostjo,
in tvoje srce ne bo nikoli odprto.
Skrbi, kaj si drugi mislijo o tebi,
in postal boš njihov ujetnik.
Naredi svoje delo, potem se umakni.
Edina pot k jasnosti.

X

10

Způsobíme-li, aby duch (ying) objímal duši (pek) a obsahovali jednotu, můžeme být nerozdělení.
Povolujeme-li co nejvíce ve vyvíjení sil životních, můžeme být jako novorozené děcko.
Jestliže, očišťujíce se, odstraňujeme hluboký názor, můžeme býti bez nedostatků.
Milujeme-li lid a spravujeme říši, můžeme býti bez činnostI
Nebes brány se otvírají a zavírají (= vše béře se přirozeným během), my můžeme dělati samičku ptačí (= seděti klidně).
Světlo a jas-li pronikají čtyřmi směry (= všude), můžeme býti bez vědění.
Dává jim život, živí je.
Zrozeny nejsou v držení,
sdělány nejsou (předmětem) zakládání si,
(Jejich) starší není (jejich) pán.
To zove se hlubokou ctností.

Ali lahko svojemu umu preprečiš tavanje,
in ga obdržiš v začetni enosti?
Ali lahko svojemu telesu dopustiš,
da postane prožen kot dojenčkovo telo?
Ali lahko očistiš svoj notranji vid,
dokler ne vidi ničesar drugega kot luč?
Ali lahko ljubiš ljudi in jih vodiš,
brez da bi uveljavljal svoj prav?
Ali lahko opraviš z najbolj pomembnimi stvarmi
tako, da pustiš dogodkom svojo pot?
Ali se lahko umakneš iz svojega uma
in tako razumeš vse stvari?
Dati rojstvo in oskrbovati,
imeti, brez da bi imel v lasti,
delovati brez pričakovanj,
voditi, brez da bi poizkušal nadzorovati:
to so najvišje vrline.

XI

11

Třicet špicí spojuje se na jednom písti; následkem jeho (pístu) dutosti (prázdnoty) je upotřebitelnost vozu.
Užívajíce rozměkčené hlíny, děláme nádoby; následkem prázdnoty (dutosti) jest upotřebitelnost nádoby.
Prolamováním dveří a oken (ve zdech) děláme dům; následkem jejich prázdnoty je upotřebitelnost domu.
Proto tím co jest, děláme užitečnost, tím co není, děláme upotřebení.

V kolesu špice združimo,
ampak luknja v sredini
vozu omogoči premikanje.
Glino oblikujemo v posodo,
ampak praznina znotraj je tista,
ki drži karkoli hočemo.
Iz lesa naredimo hišo,
vendar notranji prostor je tisti,
ki nam omogoči bivanje.
Delamo z eksistenco,
vendar je ne-eksistenca tista,
ki jo uporabljamo.

XII

12

Patero barev činí člověka oko slepým,
patero zvuků činí člověka ucho hluchým,
paterá chuť působí, že člověka ústa mýlí se (v chuti).
Koňské dostihy a hony po polích, schvacujíce,
přivádějí srdce člověka z rovnováhy,
těžce dosažitelné statky činí člověka cestu zkázonosnou.
Proto svatý člověk pro břicho, není pro oko.
Proto opouští ono a chápe se tohoto.

Barve zaslepijo oči.
Zvoki oglušijo ušesa.
Začimbe otopijo okus.
Misli oslabijo um.
Poželenje izsuši srce.
Mojster opazuje svet,
vendar zaupa svoji notranji viziji.
Dovoli, da stvari pridejo in gredo.
Njegovo srce je odprto kot nebo.

XIII

13

Přízeň a nemilost jsou jako bázeň,
hodnosti jsou veliké zlo jako tělo.
Co znamená: Přízeň a nemilost jsou jako bázeň.
Přízeň ponižuje. Dosáhnouti jí, jest jako bázeň, ztratiti ji, jest jako bázeň.
Proto praví se: Přízeň a nemilost jsou jako bázeň.
Co znamená: Hodnosti jsou velké zlo jako tělo?
To, čím my máme velké zlo, jest, že máme tělo.
Kdybychom dospěli toho, nemíti těla, jaké pak měli bychom zlo?
Proto: Tomu, kdo váží si podnebesí jako těla, možno potom svěřiti podnebesí,
tomu, kdo miluje podnebesí jako tělo, možno potom odevzdati podnebesí.

Uspeh je tako nevaren kot poraz.
Upanje je tako prazno kot strah.
Kaj pomeni, da je uspeh tako nevaren kot poraz?
Če greš gor ali dol po lestvi,
je tvoje mesto majavo.
Ko boš s svojima dvema stopaloma stal na tleh,
boš vedno ohranil ravnotežje.
Kaj pomeni, da je upanje tako prazno kot strah?
Upanje in strah sta prikazni,
ki nastaneta iz mišljenja jaza.
Ko jaza ne vidimo kot jaz,
česa se imamo bati?
Vidi svet kot del sebe.
Imej zaupanje kakor stvari pač so.
Ljubi svet kot samega sebe,
tedaj boš lahko skrbel za vse stvari.

XIV

14

Díváme se na to, nevidíme (nic); jménem zove se to i, tj. rovné (nad povrch nevynikající);
nasloucháme tomu, neslyšíme (nic); jménem zove se to hi, tj. rozplývající se, řídké;
saháme po tom, nenahmatáme nic; jménem zove se to wei, jemné, subtilní.
Toto trojí je nevyzpytatelné, proto směšuje se a stává se jedním.
Jeho hořejšek není jasný, jeho spodek není skryt.
Jak je nepřetržité (bez možnosti rozeznat jednotlivé součástky)! Nemůže býti jménem označeno. Vrací se zase v nebytostnost (bezmaterielnost, neexistenci). To zove se beztvárného tvárnost, bezpodobného podoba, to zove se nevysvětlitelným, neurčitelným.
Jdeme-li ptori němu, nevidíme jeho hlavy,
jdeme-li za ním nevidíme jeho zadku.
Držeti se Taa starověku a tím jednak ovládati poměry nynějšku, jednak naučiti se, znáti počátky starověku: to zove se osnovou Taa.

Glej, in ne boš videl.
Poslušaj, in ne boš slišal.
Posezi, in ne boš mogel zagrabiti.
Odzgoraj ni svetlo.
Spodaj ni temno.
Neobrabljen, nepojmljiv,
se vrača v domeno niča.
Iz tam vsebuje vse oblike,
sliko brez slike,
tanko, preko vseh pojmovanj.
Približaj se mu in ni začetka,
sledi mu in ni konca.
Ne moreš ga spoznati, vendar to lahko si,
v miru, v svojem lastnem življenju.
Samo zavedaj se od kod prihajaš;
to je vir vse modrosti.

XV

15

Ve starověku byli ti, kdož uměli býti mistry, jemní, duchoví, hlubocí, pronikaví. Ve své neproniknutelnosti nemohou býti poznánI
Právě, že nemohou býti poznáni, jsme proto nuceni (pokoušíme se), udělati si jejich obraz.
Jak byli obezřelí! Jako když v zimě přecházíme řeku.
Jak byli nedůvěřilí! Jako když máme strach před čtyřmi sousedy.
Jak byli vážní! Jako host.
Jak byli sdílní! Jako led jenž počíná tátI
Jak byli prostí! Jako přirozené (netesané) dřevo.
Jak byli prázdní! Jakom údolí.
Jak byli chaotičtí! Jako kalisko.
Co může (zůstati) kalným? Tím, že necháme je v klidu, ponenáhlu se vyčistí.
Co může zůstati v klidu? Tím, že uvedeme je v pohyb, ponenáhlu se oživí.
Kdo chová toto Tao, nepřeje si býti plným.
Právě, že není pln, proto může (jeviti se) ošumělý a nikoli z brusu nový a přece býti dokonalý.

Starodavni Mojstri so bili globoki in vešči.
Njihova modrost je bila nedoumljiva.
Tega ni moč opisati,
vse kar lahko opišemo je njihova zunanjost.
Bili so pazljivi kot nekdo, ki prečka zaledeneli potok.
Čuječi kot bojevniki na sovražnikovem ozemlju.
Vljudni kot gostje.
Tekoči kot topljiv led.
Lahki za oblikovanje kot kos lesa.
Sprejemljivi kot dolina.
Čisti kot kozarec vode.
Imaš potrpljenje, da počakaš dokler se
blato ne usede in voda postane čista?
Ali lahko ostaneš nepremičen,
dokler se prava akcija ne pojavi sama od sebe?
Mojster ne išče izpolnitve.
Ne išče, ne pričakuje,
je prisoten in lahko sprejme vse stvari.

XVI

16

Dospěti vrcholu prázdnoty, jest obdržeti klidu zabezpečení.
Deset tisíc bytostí je rovnoměrně uděláno. Tím znamenáme jejich vracení se.
Jsou-li (totiž bytosti) v plném květu (tj. dosáhly-li plného vývoje), vrací se každá z nich k svému kořeni (= původu).
Ke kořeni se vrátiti, zove se spočinouti;
spočinouti znamená vrátiti určení (= život),
vrátiti určení, zove se býti věčným (čhang),
znáti věčné, zove se býti osvíceným,
neznati věčné, působíc nedbání povinností, činí nešťastným.
Kdo dovede býti věčným, obsahuje (vše);
(vše) obsahující, tedy všeobecný,
všeobecný, tedy král,
král, tedy z nebe,
z nebe, tedy z Taa,
z Taa, tedy trvalý.
Při odumírajícím těle jest mimo nebezpečí.

Sprazni svoj um vseh misli.
Naj bo tvoje srce v miru.
Opazuj nemir bitij,
vendar pričakuj njihovo vrnitev.
Vsako ločeno bitje v vesolju
se vrne k istemu viru.
Vrnitev k viru je vedrina.
Če ne spoznaš vira,
tavaš v zmedi in žalosti.
Ko spoznaš od kje prihajaš,
naravno postaneš strpen,
nesebičen, začuden,
dobrosrčen kot stara mati,
dostojanstven kot kralj.
Pogreznjen v čudežen Tao,
se lahko soočiš s čimerkoli
ti življenje prinese,
in ko smrt pride, si pripravljen.

XVII

17

Za dávného starověku (thai-šang) nižší (=poddaní) nevěděli, že mají vladaře,
Kdož byli jim nejbližší, (lid) miloval je, velebil je;
kdož těmto byli nejbližší, (lid) bál se jich;
kdož těmto (druhým) byli nejbližší, (lid) nevážil si jich (opovrhoval jimi).
Proto: nestačí-li víra (důvěra), dostavuje se zpronevěra,
Jak opatrná byla jejich (prvých císařů) vzácná slova!
Když bylo záslužné dílo dokonáno a (všecky) záležitosti zdárně vyřízeny, říkalo sto rodin (=lid):
My jsme sami od sebe tak.

Ko Mojster vodi,
se ljudje komaj zavedajo, da obstaja.
Malo slabši je voditelj, ki je ljubljen.
Naslednji je voditelj, ki se ga bojijo.
Najslabši je tisti, ki je preziran.
Če ne zaupaš ljudem,
jih narediš nezaupljive.
Mojster ne govori, on deluje.
Ko je njegovo delo storjeno,
ljudje rečejo: “Neverjetno,
vse to smo sami naredili!”

XVIII

18

Ocitla-li se velkaá Cesta (Tao) v úpadku, dostavuje se humánnost a spravedlnost.
Jestliže vědění a ostrovtip vychází (=se ukazuje), jest (panuje veliká neupřímnost.
Není-li šesti příbuzných (luk-shin) v souladu, dostavuje se pieta (hiao) a láska otecká (tsz).
Je-li říše a rodina ve zmatku a nepořádku, dostavuje se loyalita a věrnost.

Ko je Tao pozabljen,
se pojavita dobrota in spoštovanje.
Ko telesna inteligenca upada,
prebrisanost in znanje stopi v ospredje.
Ko ni miru v družini,
se začne otročje spoštovanje.
Ko država zapade v kaos,
se rodi domoljubje.

XIX

19

Necháme-li svatosti a opustíme-li moudrost (vědění světské), jest lidu prospěch stonásobný.
Necháme-li humánnosti a opustíme-li spravedlnost vrací se lid k lásce otecké.
Necháme-li dovednosti a opustíme-li zisk, není vůbec zlodějů a lupičů.
Tyto tři vzíti a udělati kulturou (zevnějším nátěrem), nestačí.
Proto: mít, k čemu přimknouti se, dej:
ukazuj čistotu,
uchovej prostotu,
prost zájmů osobních,
málo jen přání měj.

Odvrzite svetost in modrost
in ljudje bodo stokrat srečnejši.
Odvrzite moralo in zakonitost,
in ljudje bodo naredili pravo stvar.
Odvrzite industrijo in dobiček,
in ne bo nobenih tatov.
Če to troje ni zadosti,
ostanite v centru kroga
in pustite stvarem, da gredo svojo pot.

XX

20

Necháme-li učení jsme bez zármutku.
Wei s ngo liší se od sebe, jak málo,
šen s ngo liší se od sebe, jak velice!
Čeho se lid bojí, toho nemožno se nebátI
Jaká spousta, ač nedosáhlo to posud vrcholu!
Množství lidu je samá veselost, jako když obětují býka, anebo když vystupují z jara na rozhlednu.
Já jediný jak jsem klidný, nemaje posud známky toho, jako se novorozeně ještě neusmívá.
Kterak potácím se semo tamo, jako bych neměl kam se obrátiti!
Lidé mají vesměs nadbytek, co já jediný jsem, jako bych byl vše za sebou zanechal.
Kterak jest hloupého člověka srdce mým, věru!
Jak popleten jsem já!
Obyčejní lidé jsou samá osvěta, jen já jsem jako ve tmách,
obyčejní lidé jsou vyzkoušení, jen já jsem těžkopádný.
Jak jsem zmítán jako moře, jak jsem těkavý, jako bych neměl kde stanouti!
Lidé mají vesměs, k čemu jsou, jen já jediný jsem zabedněný, jak (bych byl) venkovan.
Já jediný liším se od ostatních a tak ctím živící matku (šik-mu).

Prenehaj razmišljati in končaj svoje probleme.
Kakšna je razlika med da in ne?
Kakšna je razlika med uspehom in porazom?
Ali moraš ceniti kar drugi cenijo,
izogibati, čemur se drugi izogibajo?
Kako nesmiselno!
Ostali ljudje so vzburjeni,
kakor da bi bili na paradi.
Meni ni mar,
jaz sem brezizrazen,
kot dojenček preden se začne smejati.
Ostali ljudje imajo kar hočejo;
Jaz nimam v lasti ničesar.
Mene nese kot nekoga brez doma.
Sem kot bebec, moj um je tako prazen.
Ostali ljudje ljubijo svetlobo;
jaz sem temen.
Ostali ljudje so postavni,
jaz sem omejen.
Ostali ljudje imajo namen;
jaz ne vem.
Mene nese kot val na oceanu,
piham tako brezciljno kot veter.
Sem drugačen od običajnih ljudi.
Jaz pijem iz prsi Velike Matere.

XXI

21

Prázdné ctnosti projev vyplývá jenom z Taa. Taa dělání věcí jest neurčitelné, jest nevysvětlitelné.
Jak nevysvětlitelné, jak neurčitelné!
V jeho středu jsou obrazy, jak neurčité, jak nevysvětlené!
V jeho středu jsou bytosti, jak záhadné, jak temné!
V jeho středu jsou esence; jeho esence jsou nejvýš pravé,
V jeho středu jest věrnost.
Ježto od pradávna podnes nezašlo jeho jméno, přehlíží všeho počátek.
Čím vím, že se to tak má s počátkem všeho?
Skrze tohle!

Mojstrov um je vedno
eno s Tao-m;
to je tisto, kar mu daje njegov sijaj.
Tao je nedojemljiv.
Kako je lahko njen um eno z njim?
Ker se ne oprijema idej.
Tao je temen in brez dna.
Kako ga lahko naredi sijočega?
Ker mu pusti.
Preden sta bila prostor in čas, je bil Tao.
Je preko tega, kar je,
in preko tega, kar ni.
Kako vem, da je to res?
Pogledam vase in vidim.

XXII

22

Vyhloubené, potom celé,
křivé, potom rovné.
Duté, potom plné,
odřené, potom nové.
Málo, potom dosažení,
mnoho, potom ztráta.
Proto svatý člověk obsahuje jedno, stává se podnebesí vzorem.
Že se nedívá sám na sebe (= není samolibý), proto září,
že sám sebe neschvaluje, proto vyniká,
že sám sebe nevynáší, proto má zásluhu,
že se nevyvyšuje nad ostatní, proto jest jejich starším.
Právě že se nesváří, proto nemůže nikdo s ním se svářiti (= jest nepřekonatelný).
Co děl starověk: Vyhloubené, potom celé, je to snad prázdné slovo? Jako v pravdě celému vracíme se k němu.

Če hočeš postati cel,
si dovoli biti razdeljen.
Če hočeš postati raven,
si dovoli biti upognjen.
Če hočeš postati poln,
si dopusti biti prazen.
Če se hočeš preroditi,
si dopusti umreti.
Če hočeš, da ti je vse dano,
se odreči vsemu.
Mojster, s prebivanjem v Tau
postavi zgled vsem bitjem.
Ker sebe ne izpostavlja,
lahko ljudje vidijo njegovo luč.
Ker nima ničesar za dokazati,
lahko ljudje zaupajo njegovim besedam.
Ker ne ve kdo je,
se ljudje prepoznajo v njem.
Ker nima pobude v glavi,
uspe, ne glede na to, kaj naredi.
Ko so starodavni Mojstri rekli,
“če hočeš, da ti je vse dano,
se odreči vsemu”,
niso uporabljali praznih fraz.
Le če živiš v Tau,
si lahko, kdor resnično si.

XXIII

23

Málo mluviti je samo od sebe (tsi-žan, samozřejmé, přirozené). Vichřice netrvá celé ráno, příval deště netrvá celý den. Kdo jest ten, jež to působí? Nebe a země. Ani nebe a země nemohou déle, tím méně je to u člověka.
Proto: kdo sleduje záležitosti po Tau, stává se za jedno s Taem (právě tak jako) ctnostný je za jedno s ctností a viník za jedno s vinou.
Kdo je za jedno s Taem, takého obdržeti těší se i Tao, (právě tak jako) těší se ctnost obdržeti toho, kdo je za jedno s ctností, a vina těší se obdržeti toho, kdo je za jedno s vinou.
Nestačí-li důvěra, dostavuje se zpronevěra.

Izrazi se popolnoma,
potem bodi tiho.
Bodi kot sile narave:
ko piha, je samo veter;
ko dežuje, je samo dež;
ko gredo oblaki mimo, Sonce sije skozi.
Če se odpreš Tau,
si eno s Tao-m,
in lahko ga popolnoma utelesiš.
Če se odpreš uvidom,
si eno z uvidi,
in lahko jih v celoti uporabljaš.
Če se odpreš izgubi,
si eno z izgubo,
in lahko jo popolnoma sprejmeš.
Odpri se Tau,
potem zaupaj svojim naravnim odzivom;
in vse bo padlo na svoje mesto.

XXIV

24

Kdo stojí na špičkách nestojí zpříma,
kdo je rozkročen nejde,
kdo se dívá sám na sebeb (= je samolibý), nezáří,
kdo sebe schvaluje nevyniká,
kdo se sám chválí, nemá zásluhy,
kdo se vynáší nepřekoná (jiné).
O jeho skutečném poměru k Tau řekne se:
Zbytky jídla a výstřední život — z bytostí každá si je oškliví.
Proto, kdo má Tao netrvá v tom.

Tisti, ki stoji na prstih,
ne stoji trdno.
Tisti, ki hiti naprej,
ne pride daleč.
Tisti, ki hoče žareti,
zatemni lastno luč.
Tisti, ki sebe definira,
ne more vedeti, kdo v resnici je.
Tisti, ki ima moč nad drugimi,
nima moči zase.
Tisti, ki se oklepa svojega dela,
ne bo naredil ničesar trajnega.
Če hočeš biti v harmoniji s Tao-m,
naredi svoje delo, potem pa ga pozabi.

XXV

25

Je bytost smíšená a (přece) dokonalá. Před nebem a zemí povstala.
Jak bez pohybu, jak netělesná!
Samojediná stojí a nemění se.
Všude prochází, aniž ocitá se v nebezpečí.
Možno považovati ji za matku podnebesí.
Já neznám jejího jména; označiti ji značkou, pravím Tao.
Musím-li však dáti mu jméno, pravím: velký (ta).
Velký, tj. Vycházející,
vycházející, tj. vzdalující se,
vzdalující se, tj. vracející se.
(Proto) jest Tao velké, nebe jest velké, země jest velká, i král jest velký.
Vnitř říšských hranic (=ve světě) jsou čtyři velcí, při tom zůstává král jedním z nich.
Člověk má svým pravidlem zemi, země má svým pravidlem nebe, nebe má svým pravidlem Tao.
Tao má svým pravidlem: samo sebe.

Preden se je rodilo vesolje,
je bilo nekaj brezoblično in popolno.
Je vesel. Prazen.
Samoten. Nespremenljiv.
Neskončen. Večno prisoten.
Je mati vesolja.
Ker nima boljšega imena,
se mu reče Tao.
Pretaka se skozi vse stvari,
znotraj in zunaj,
in se vrača v izvir vseh stvari.
Tao je veličasten.
Vesolje je veličastno.
Zemlja je veličastna.
Človek je veličasten.
To so štiri veličastne moči.
Človek sledi Zemlji.
Zemlja sledi vesolju.
Vesolje sledi Tau.
Tao sledi le samemu sebi.

XXVI

26

Těžké jest kořen lehkého,
klid jest pohybu kníže.
Proto svatý člověk, celý den v chůzi, neodchází od spížního vozu (tsi-čung).
I když má skvostné výhledy, sedí jako vlaštovka (gen = klidně), nad ně povznesen.
Ale jak pak, jestliže někdo, jsa pánem deseti tisíc vozů válečných (= nejvyšší vojevůdce = císař), ve své osobě béře na lehkou váhu podnebesí (= říší)?
Jeli lehkovážný, tu ztratí čhin (vasaly, ministry, neb i všeobecně úřednictvo), je-li ukvapený, ztratí kiün (knížectví, hodnost v říší).

Težavno je izvor lahkotnega.
Nepremično je izvor vsega gibanja.
Zaradi tega Mojster potuje ves dan,
brez da bi zapustil dom.
Ne glede na lepoto pogleda,
ostane mirno v sebi.
Čemu bi se gospodar dežele
potikal naokoli kot tepec?
Če si dopustiš, da te premetava sem ter tja,
izgubiš stik s svojo korenino.
Če dovoliš nemiru, da te premika,
izgubiš stik s tem, kdor v resnici si.

XXVII

27

Umí-li kdo choditi, nezanechává kolejí ni stop,
umí-li mluviti, nemáchyb ni hany,
umí-li počítati, nemá počítadla,
umí-li zavříti nemá závor aa zámků a přece se nemůže otevříti,
umí-li vázati, nemá vláken a vázání a přece se to nemůže rozvázatI
Proto: Svatý člověk umí vždy pomáhati lidem, proto nepovrhuje lidmi,
Umí vždy pomáhati bytostem, proto nepovrhuje bytostmI
Tomu se říká dělání se podšívkou slávy (tj. míti zásluhu, ale neukazovati ji).
Proto: Dobrý člověk jest nedobrého člověka učitel, nedobrý člověk jest dobrého člověka potřeba.
Nevážiti si svého učitele, nemilovati svoji potřebu, (takový), třeba byl moudrý, jest velmi zaslepený.
Tomu se říká důležité a významné.

Dober popotnik nima začrtanih načrtov,
in ne mudi se mu prispeti.
Dober umetnik pusti svoji intuiciji,
da naredi karkoli hoče.
Dober znanstvenik se je osvobodil predstav,
in ima um odprt do tega kar je.
Zaradi tega je Mojster na razpolago
vsem ljudem in nikogar ne zavrne.
Pripravljen je uporabiti vse razmere
in ničesar ne zavrže.
Temu se reče utelešenje svetlobe.
Kaj je dober človek drugega
kot učitelj slabemu človeku?
Kaj je slab človek drugega
kot delo za dobrega človeka?
Če tega ne razumeš, se boš izgubil,
ne glede na to, kako prebrisan si.
To je velika skrivnost.

XXVIII

28

Znáti svoji mužskost a podržeti svou ženskost,(takový) je říše údolem, (k němuž jako vše v přírodě směřuje).
Je-li kdo podnebesí údolem, nevzdaluje se od něho věčná ctnost a on se vrací k prvnímu dětství.
Znáti své bílé a podržeti své černé, takový jest podnebesí vzor.
Je-li kdo podnebesí vzor, neuchyluje se (od něho) věčná ctnost a on vrací se zpět k bezvrcholkovitosti (wu-kit).
Znáti svou slávu a podržeti svou hanu, takový jest podnebesí údolím.
Je-li kdo podnebesí údolím, jest věčná ctnost dostatečná a on se vrací k prvotní samorostlosti (phuk, sukovatosti).
Spadla-li sukovatost, máme potom nádobu.
Užije-li svatý člověk jí (své samorostlosti), tu stává se starším (čang) nad úředníky (kuan).
Proto velký ve správě neraní.

Poznaj moškega,
vendar se drži ženske:
sprejmi svet v svoje roke.
Če sprejmeš svet,
te Tao ne bo nikoli zapustil,
in ti boš kot majhen otrok.
Poznaj belo,
vendar se drži temnega.
Bodi vzor svetu.
Če si vzor svetu,
bo Tao močen znotraj tebe
in ne bo ničesar, kar ne bi mogel storiti.
Poznaj osebno,
vendar se drži neosebnega;
sprejmi svet takšen kakršen je.
Če sprejmeš svet,
bo Tao bleščeč znotraj tebe,
in ti se boš vrnil k svoji pravi naravi.
Svet je iz praznine,
tako kot je orodje iz kosa lesa.
Mojster pozna orodje,
vendar se drži kosa:
zaradi tega lahko uporabi vse stvari.

XXIX

29

Přál-li by si něškdo, vzíti podnebesí (říši) a udělati je, viděli bychom na konec, že nedosáhl toho.
Podnebesí jest duchovní nádoba (šin-khi) a nemůže věru uděláno býtI
Kdo je dělá, ničí je, kdo po něm sahá, tomu uniká.
Z bytostí jedny jdou, jiné ustupují,
jedny vyzařují teplo, druhé vydechují zimu,
jedny sílí, jiné hubení,
jedny se plní (jako naložený vůz), jené se kácejí.
Proto: Svytý člověk nechává přílišného, nechává výstředního, nechává vyvyšování.

Bi rad izboljšal svet?
Mislim, da se tega ne da narediti.
Svet je posvečen kraj.
Ne more biti izboljšan.
Če se vmešavaš vanj, ga boš pokvaril.
Če ga obravnavaš kot predmet, ga boš izgubil.
Čas je, da si spredaj,
čas, da si zadaj,
čas, da si v gibanju,
čas, da počivaš,
čas, da si krepak,
čas, da si utrujen,
čas, da si varen,
čas, da si v nevarnosti.
Mojster vidi stvari kot so,
in jih ne poizkuša nadzorovati.
Pusti jim, da gredo svojo pot,
in biva v središču kroga.

XXX

30

Ten, kdo po Tau stojí po levici pána lidí, zbraněmi neznásilňuje podnebesí; takové konání rádo se vrací.
Kde táboří vojska, rodí se hlooží a trní; po velkých armádách nutně jsou neštěšstí léta.
Dobrý je rozhodný a dosti, netroufá si užívati násilí.
Jsa rozhodný, nevynáší se,
jsa rozhodný, nevychloubá se,
jsa rozhodný, není pyšný,
jsa rozhodný, (chápe se zbraní je) nemůže-li jinak,
jsa rozhodný, není násilný.
Bytosti vyrostše (čuang, var. Kiang, zesílivše) stárnou; tomu se říká ne-Tao.
Ne-Tao je brzy v koncích.

Kdorkoli se obrne k Tau pri vodenju ljudi,
ne poizkuša izsiliti sporov
ali premagati sovražnika z uporabo sile.
Kajti za vsako silo obstaja nasprotna sila.
Nasilje, četudi dobro namensko,
vedno rodi novo nasilje.
Mojster opravi svoje delo,
nato se ustavi.
Razume, da je vesolje
vedno izven nadzora,
in s poizkušanjem z gospodovanjem
nad dogodki bi šel proti Tau.
Ker verjame vase,
ne poizkuša prepričevati drugih.
Ker je zadovoljen s samim seboj,
ne rabi odobravanja drugih.
Ker sprejme sebe,
svet sprejme njega.

XXXI

31

Nejlepší zbraně nejsou nástroje štěstí; z bytostí každá jich nenávidí. Proto ten, kdo má Tao, při nich netrvá.
Je-li šlechetný doma, tu váží si levice; používá-li zbraní, tu váží si pravice. Tak zvané zbraně nejsou nástroje štěstí, nejsou nástroje šlechetného.
Použije-li jich, že nemůže jinak, považuje mírumilovnost a pokoj za vyšší. Vítězí-li neshledává to pěkným, nebo shledávati to pěkným, znamená radovati se z usmrcování lidí. Ten však, kdo by se radoval z usmrcování lidí, bude stěží asi s to, aby dosáhl svého úmyslu v podnebesí.
Při šťastných zaměstnáních, dává se přednost levici, při nešťastných zaměstnáních dává se přednost pravici. Kdo stojí po straně toho, jenž velí vojsku (=podvelitel), stojí vlevo. To znamená: zaujímá vyšší místo, a tak postavují jej po smutečním obřadu.
Kdo usmrtil velké masy lidu, oplakávej jej tiše se soucitem a lítostí. Že je vítězem v boji, postavují jej po smutečním obřadu (sang-li).

Orožje je orodje nasilja;
vsem spodobnim ljudem se gnusi.
Orožje je orodje strahu;
spodoben človek se mu bo izogibal,
razen če je res nujno,
če je v to primoran,
in uporabljal ga bo z največjo previdnostjo.
Mir je njegova največja vrednost.
Če je mir skaljen,
kako je lahko zadovoljen?
Njegovi sovražniki niso demoni,
ampak človeška bitja, tako kot on sam.
Ne želi jim hudega.
Niti se ne veseli zmage.
Kako bi se lahko veselil zmage
pri pobijanju ljudi.
V bitko vstopi resno,
z obžalovanjem in velikim sočutjem,
kot da bi se udeležil pogreba.

XXXII

32

Tao jako věčné jest beze jména; jakkoli jeví se ve své samorostlosti malým, není celé podnebesí (= vše pod nebem) s to (put-neng; var. put-kam, netroufá si), dělati mu ministra (čchin = sloužiti mu). Kdyby lenních knížat král (heu-wang) mohl přidržeti se (ho), přišlo by deset tisíc bytostí (vše ve světě) samo do sebe vstříc, nebe a země by se navzájem spojily, by seslaly sladkou rosu, a lid, aniž by jim to kdo poroučel, sám do sebe byl by správný.
Počne tvořiti a má jméno.
Je-li jméno již zde, tu také naučíme se státI
Uměti státi jest to, čím jsme bez nebezpečí.
Srovnáme-li Taa trvání v podnebesí, podobá se zajisté poměru potoků a údolí k zokům a mořím.

Taa se ne more dojeti.
Manjši kot elektron
vsebuje neskončno galaksij.
Če bi vplivni možje in žene
lahko ostali osrediščeni v Tau,
bi vse stvari dosegle harmonijo.
Svet bi postal raj.
Vsi ljudje bi živeli v miru,
in zakoni bi bil napisani v njihovih srcih.
Ko imaš imena in oblike,
vedi, da so začasni.
Ko imaš institucije,
vedi, kdaj se morajo njihove funkcije končati.
Vedeti kdaj prenehati,
se lahko izogneš vsakršni nevarnosti.
Vse stvari se končajo v Tau,
tako kot se vse reke stekajo v morje.

XXXIII

33

Kdo zná lidi, je moudrý,
kdo zná sebe sama, je osvícený.
Kdo přemáhá lidi, je silný,
kdo přemáhá sebe, jest pevný.
Kdo dovede býti spokojen jest bohat.
Kdo statně postupuje, má svoji vůli,
kdo nepozbude svého místa, má trvání.
Kdo zemře a nezajde, jest dlouhého věku (nesmrtelný).

Kdor pozna druge, je prebrisan.
Kdor pozna sebe, je razsvetljen.
Za obvladovanje drugih je potrebna sila.
Za obvladovanje sebe je potrebna resnična moč.
Če spoznaš, da imaš dovolj,
si vedno bogat.
Če ostaneš v centru,
in objameš smrt z vsem svojim srcem,
boš živel večno.

XXXIV

34

Jak proudí velké Tao všude! Může býti v levo, v pravo. Deset tisíc bytostí vzhlíží k němu s důvěrou, by zrodily se, a nejsou odmítány.
Když jest zásluha úplná (záslužné dílo dokonáno), nezve je majetkem. Miluje a živí deset tisíc bytostí, aniž dělá (jejich) pána. Jak je věčně bez žádosti, může býti jmenováno mezi malými. Že však, když deset tisíc bytostí k němu se vrací, nedělá (jejich) pána, může býti jmenováno mezi velkýmI
Proto: Světec nedělá až do konce (= po celý život) nic velkého (po názoru světa), ale právě proto může naplnit svoji velikost.

Veliki Tao gre kamorkoli.
Vse stvari se rodijo iz njega,
vendar jih ne ustvari.
Zakoplje se v svoje delo,
vendar si ne jemlje zaslug.
Vzdržuje neskončne svetove,
vendar se jih ne oklepa.
Ker je spojen z vsemi stvarmi
in skrit v njihovih srcih,
se mu lahko reče skromen.
Ker vse stvari izginjajo v njem,
sam pa še naprej obstaja,
se mu lahko reče veliki.
Ne zaveda se svoje veličine,
zaradi tega je resnično velik.

XXXV

35

Drží-li se kdo velkého obrazu (ta-siang = Tao), dostaví se podnebesí (celá říše). Dostaví se, aniž dozná újmy. Má naopak klid a zdar.
Při hudbě a rýžovém koláči cizinec jsoucí kolem zůstane státI
Tao, jak vychází z úst, je jak fádní (čínský znak = vřelá voda) ve své bezchutnosti!
Díváme-li se na ně, nestojí za podívání,
Posloucháme-li je, nestojí za slyšení,
užívá-li se ho, nemůže se s ním přijít ke konci (= je nevyčerpatelné).

Tisti, ki je osrediščen v Tau,
gre lahko kamorkoli si želi, brez nevarnosti.
Vesolje dojema kot harmonijo,
celo med veliko bolečino,
kajti našel je mir v svojem srcu.
Pesem ali vonj dobrega kosila
lahko ljudi ustavi in pripravi k uživanju.
Ampak besede, ki kažejo proti Tau,
se zdijo monotone in brez okusa.
Ko ga gledaš, ni ničesar videti.
Ko ga poslušaš, ni ničesar slišati.
Ko ga uporabljaš, je neizčrpen.

XXXVI

36

Má-li něco chtíti se stahovati, musilo se zajisté (dříve) roztáhnouti,
má-li něco chtíti se zeslabiti, musilo se zajisté (dříve) posíliti,
má-li něco chtíti se káceti, musilo se zajisté (dříve) povznésti,
má-li něco chtíti se odstraniti, musilo se zajisté (dříve) sdělitI
Tomu se říká: skryté stává se zjevným.
Měkké a slabé vítězí nad tvrdým a silným.
Ryba nesmí opustiti hlubinu,
říše ostré nástroje nemohou (= nesmějí) se ukázati lidem.

Če hočeš nekaj zožiti,
moraš najprej dopustiti, da se razširi.
Če se hočeš nečesa znebiti,
moraš najprej dopustiti, da se razcveti.
Če hočeš nekaj vzeti,
moraš najprej dopustiti, da je dano.
Temu se reče nežno zaznavanje
kako stvari pač so.
Mehko premaga trdno.
Počasno premaga hitro.
Naj tvoje delo ostane skrivnost.
Ljudem pokaži zgolj rezultate.

XXXVII

37

Tao je věčně bez činnosti, při tom není co by dělalo.
Kdyby králové a lenní knížata (wang-heu) byli s to, aby se přidrželi (Taa), změnilo (= napravilo) by se deset tisíc bytostí samo do sebe (bez rozkazů i trestů).
Jestliže změněny zatoužily by se hnouti, já držel bych je na uzdě bezejmennou samorostlostí.
Nebo: Je-li tu bezejmenná samorostlost, jsme as i bez přání.
Dospějeme-li tím, že nemáme přání (wu-yuk), klidu, je podnebesí (říše) samo od sebe spořádáno (čing; var. ting = klidno).

Tao nikoli nič ne naredi,
vendar so preko njega narejene vse stvari.
Če bi vplivni možje in ženske
lahko počivali v njem,
bi bil cel svet preobražen
sam od sebe, v naravnih ritmih.
Ljudje bi bili zadovoljni
z njihovim enostavnim, vsakodnevnim življenjem,
v harmoniji, in svobodni poželenj.
Ko ni poželenj,
so vse stvari v miru.

XXXVIII

38

Vysoká ctnost nejeví se (navenek) ctností, ale právě proto je ctností;
nízká ctnost neopomene ukázati se ctností,
ale právě proto není ctností.
Vysoká ctnost nedělá (nic) a nemá, proč by dělala;
nízká ctnost dělá to a má proč dělatI
Vysoká humanita dělá to, ač nemá proč dělati;
vysoká spravedlnost dělá to, ač nemá proč dělati;
vysoká obřadnost (li) dělá to, a nikdo-li jí neodpovídá, tu obnaží rámě (po způsobu bojovníkově) a vynutí to.
Proto: Ztratili-li jsme Tao, jsme potom ctnostní (tek);
ztratili-li jsme ctnost, jsme potom humánní (žin),
ztratili-li jsme humánnost, jsme potom spravedliví (ngi),
ztratili-li jsme spravedlnost, jsme potom obřadní (li).
Tato ta zvaná obřadnost jest však jen loyality a věrnosti tenká slupka a počátek zmatku.
Starých moudrost jest Taa květ (= zevnějšek) a hlouposti počátek.
Proto velký stařec (ta-čang-fu, pojem vynikající schopnosti) trvá při jeho jádru, nezůstává při jeho slupce, trvá při jeho ovoci, nezůstává při jeho květu. Proto opouští ono a drží se tohoto.

Mojster si ne prizadeva biti vpliven,
zaradi tega je resnično vpliven.
Običajen človek kar naprej strmi po vplivu,
zaradi tega nima nikoli zadosti.
Mojster nič ne naredi,
vendar nič ne ostane nedovršeno.
Običajen človek vedno dela stvari,
vendar še veliko več stvari je za narediti.
Prijazen človek nekaj naredi,
vendar nekaj ostane nedovršeno.
Pravičen človek nekaj naredi,
in ostane še veliko stvari za narediti.
Moralni človek nekaj naredi,
in ko se nihče ne odzove,
si zaviha rokave in uporabi silo.
Ko je Tao izgubljen, nastane dobrota.
Ko je dobrota izgubljena, nastane morala.
Ko je morala izgubljena, nastanejo rituali.
Rituali so prazna lupina prave vere,
začetek kaosa.
Zaradi tega se Mojster ukvarja
z globinami in ne s površjem,
s plodom in ne s cvetenjem.
Nima svoje volje.
Biva v realnosti
in pusti vsem iluzijam oditi.

XXXIX

39

Co obdrželo od pradávna jednotu:
Nebe obdrželo jednotu, by bylo jasné.
Země obdržela jednotu, by spočívala.
Duchové obdrželi jednotu, by měli názor.
Údolí obdržela jednotu, by se naplnila.
Deset tisíc bytostí obdrželo jednotu, by povstalo.
Král (wang) nad vasaly obdržel jednotu, by byl podnebesí pravidlem.
Co působí to u nich, je v pravdě jednota.
Kdyby nebe nemělo, čím býti jasným, obávalo by se, že se rozpadne.
Kdyby země neměla, čím býti pevnou (spočívat), obávala by se, že vyrazí do výše.
Kdyby neměli duchové, čím míti názor (inteligenci), obávali by se že vydechnou (= zajdou).
Kdyby neměla údolí, čím se naplniti, obávala by se, že přestanou (téci).
Kdyby nemělo deset tisíc bytostí, čím povstati, obávaly by se zkázy.
Kdyby neměl král nad vasaly, čím býti podnebesí pravidlem, třeba ctěn a vznešený, obával by se, že klopýtne.
Proto: Urozené považuje za svůj kořen bídné, vysoké považuje za svůj kořen nízké.
Proto: Když králové nad vasaly zovou sami sebe sirotami, maličkostí a nehodnými, není to jejich dělání nízkého svým kořenem? není tomu tak?
Proto: Rozeber vůz — není to vůz.
Nepřej si býti ceněn jako drahokam, budiž znevážen jako (obyčejný) kámen.

V harmoniji s Tao-m
je nebo jasno in prostorno,
zemlja je trdna in polna,
vsa bitja uspevajo skupaj,
nenehno se reproducirajo,
nenehno prenavljajo.
Ko se človek vmeša v Tao,
nebo postane umazano,
zemlja postane izsušena,
ravnotežje se krha,
bitja izumirajo.
Mojster vidi pot s sočutjem,
kajti razume celoto.
Njegova nenehna vaja je skromnost.
Ne sije kot dragulj,
ampak dovoli, da ga Tao oblikuje.

XL

40

Obrácení jest pohybem Taa,
slabost je projevem Taa.
Nebe a země deset tisíc bytostí povstává v bytí (v existenci),
bytí rodí se z nebytí.

Vračanje je gibanje Taa.
Popustljivost je pot Taa.
Vse stvari so rojene iz manifestiranega.
Manifestirano je rojeno iz ne-manifestiranega.

XLII

41

Slyší-li lidé s vyšším vzděláním o Tau, horlivě je konají (hing-či);
slyší-li lidé s prostředním vzděláním o Tau, tu brzy se zachovává, brzy se ztrácí;
slyší-li lidé s nízkým vzděláním o Tau, posmívají se mu svrchovaně.
Kdyby nedoznávalo posměchu, ani by nezasluhovalo, aby se považovalo za Tao.
Proto má jeden tvůrce slov následující výrok:
Jasný názor v Tao jest jakoby tmářství,
pokrok v Tao jest jako zpátečnictví,
přímost v Tao jest jako zvrácenost.
Vysoká ctnost jest jako údolí (tj. ponížená, všem k službám),
velká bělost jako poskvrněnost,
rozsáhlá ctnost jako nedostatečnost,
pevná cnost jako chabost,
opravdová neporušenost jako zkáza;
velký čtverhran — bez úhlů,
velká nádoba — pozdní dokonámí,
velký hlas — málo zvuku,
velká postava bez tvaru.
Tao umí propůjčovati a činiti dokonalým.
Tao je skryté a beze jména, ale právě proto umí Tao propůjčovati a dokonávatI

Ko moder človek sliši za Tao,
ga nemudoma začne uresničevati.
Ko povprečen človek sliši za Tao,
na pol verjame, na pol dvomi.
Ko nespameten človek sliši za Tao,
se na glas zasmeji.
Če se ne bi zasmejal,
to ne bi bil Tao.
Zaradi tega je rečeno:
Pot v svetlobo se zdi temna,
pot naprej se zdi, da nazaduje,
neposredna pot se zdi dolga,
resnična moč se zdi šibka,
resnična čistost se zdi zamazana,
resnična odločnost se zdi sprejemljiva,
resnična jasnost se zdi zatemnjena,
največji se zdijo nedovršeni,
največja ljubezen se zdi brezbrižna,
največja modrost se zdi otročja.
Taa ni moč nikjer najti.
Vendar hrani in dopolnjuje vse stvari.

XLII

42

Tao zplodil 1 (či 1.),
1 zplodilo 2 (či 2.),
2 zplodilo 3 (či 3.),
3 zplodilo deset tisíc bytostí (= vše).
Deset tisíc bytostí nese na zádech Yin a objímá Yang.
Vystupující dech (khi) považují za harmonii (tj. živel, tvořící soulad mezi oběma, spojující oba předešlé prvky).
Co lidé nenávidí, jest siroba, maličkost a nehodnost;
ale králové a knížata používají jich jako svého titulu.
Proto: něco, když zmenšuješ, získává,
něco, když je rozmnožuješ, ztrácí.
Čemu lidé učí, já také učím tomu:
Silák a násilník nedochází (přirozené) smrtI
Já chci použití toho jako oteckého naučení (slovněji kiao-fu, poučujícího orce).

Tao daje rojstvo Enemu.
Eno da rojstvo Dvema.
Dvoje da rojstvo Trem.
Troje daje rojstvo vsem stvarem.
Vse stvari imajo hrbet obrnjen proti senci,
medtem ko gledajo luč.
Harmonija je dosežena z mešanjem
diha teh dveh sil.
Običajen človek sovraži samoto,
Mojster jo uporabi;
objame svojo samoto,
saj ve, da je eno s celotnim vesoljem.

XLIII

43

Pod nebem to, co je nejpovolnější, pohání to, co je nejvýš pevné pod nebem.
Neexistující (nehmotné) vniká v to, co nemá prostředí (wu-kien = masivní).
Já vím podle toho, že i nedělání (wu-wei) má svůj užitek.
Učiti beze slov, prospívati bez konání — pod nebem málokdo (nebo zřídka) dosahuje (se) toho.

Najnežnejša stvar na svetu
premaga najtršo stvar na svetu.
Tisto, kar nima snovi,
vstopi, kjer ni prostora.
To kaže na pomembnost ne-delovanja.
Učiti brez besed,
izvrševati brez delovanja,
to je Mojstrov način.

XLIV

44

Jméno nebo tělo, co je bližší?
Tělo nebo statky — co je více?
Nabýti nebo ztratiti — co je horší?
Přílišné milování, nutně velký výdaj,
mnohé hromadění, nutně těžká ztráta.
Dovedeme-li vystačiti (s málem), jsme bez mrzutosti,
umíme-li státi, nejsme ohroženI
Tím lze dospěti dlouhého trvání.

Slava ali integriteta: kaj je bolj pomembno?
Denar ali sreča: kaj je bolj cenjeno?
Uspeh ali poraz: kaj je bolj uničujoče?
Če je tvoja izpolnitev odvisna od drugih,
ne boš nikoli resnično izpolnjen.
Če je tvoja sreča odvisna od denarja,
ne boš nikoli srečen s samim seboj.
Bodi zadovoljen s tem kar imaš;
veseli se, da so stvari takšne kot so.
Ko spoznaš, da ti nič ne manjka,
ti pripada cel svet.

XLV

45

Velmi dokonalý jest jako rozbitá nádoba (khiuet, tj. pln nedostatků); použije-li se ho však, není k nepotřebě.
Velmi plný jest jakoby prázdný; používá-li se ho jest nevyčerpatelný.
Velmi přímý jest jakoby křivý,
velmi dovedný jest jakoby neohrabaný,
velmi obratný v mluvě, jest jakoby koktal.
Pohyb vítězí nad studenem,
klid vítězí nad horkem.
Čistota a klid jsou podnebesí pravidlo.

Resnična popolnost se zdi nepopolna,
vendar je v celoti popolna.
Resnična polnost se zdi prazna,
vendar je popolnoma navzoča.
Resnična odločnost se zdi skrivljena.
Resnična modrost se zdi neumna.
Resnična umetnost se zdi neokusna.
Mojster dovoli vsem stvarem, da se zgodijo.
Oblikuje dogodke ko pridejo.
Stopi iz poti in pusti,
da Tao govori sam zase.

XLVI

46

Má-li podnebesí Tao, odesílají závodní koně hnojitI
Je-li podnebesí bez Taa, rodí se váleční koně v pohraničním území.
Z vin není větší nad žádostivost (kho-yuk) z neštěstí není větší nad to, neuměti stačiti (spokojiti se s málem),
z chyb není větší nad ziskuchtivost (yuk-tek).
Proto: Víme-li jak spokojenost s málem činí spokojeným, spokojíme se vždy s málem.

Ko je država v harmoniji s Tao-m,
tovarne delajo vagone in tovornjake.
Ko gre država proti Tau,
so rakete skladiščene zunaj mest.
Ni večje iluzije kot strah,
ni večje zmote kot priprava na obrambo,
ni večje nesreče kot imeti sovražnika.
Kdorkoli lahko vidi skozi strah,
bo večno varen.

XLVII

47

Nevyjde ze dveří a zvá podnebesí,
nevyhlédne oknem a vidí nebes cestu.
Čím dále kdo vyjde se vzdaluje,
tím nepatrnější jest jeho vědění.
Proto svatý člověk:
Nejde a zná,
nevidí a pojmenuje,
nedělá a dokonává.

Brez da bi odprl vrata,
lahko odpreš svoje srce svetu.
Brez da bi gledal skozi okno,
lahko vidiš bistvo Taa.
Več kot veš,
manj razumeš.
Mojster prispe brez odhoda,
luč vidi brez gledanja,
doseže, brez da bi karkoli storil.

XLVIII

48

Konajíce učení nabýváme denně,
konajíce Tao denně ztrácíme.
Tím, že stále a stále ztrácíme, dospíváme konečně k nečinnostI
Jsme bez činnosti a přece není co bychom nedělalI
Obdrží-li kdo podnebesí (= říši), stává se tak vždy jen bez zaměstnání (wu-ssi).
Něčí zaměstnanost (yeu-ssi) nestačí, obdržeti podnebesí.

V lovu za znanjem,
je vsak dan nekaj dodano.
V urjenju Taa,
je vsak dan nekaj odvrženo.
Manj in manj rabiš siliti stvari,
dokler končno ne prispeš v ne-delovanje.
Ko ni nič storjeno,
nič ne ostane nedovršeno.
Resnično mojstrstvo je lahko doseženo
s tem, da pustimo stvarem iti svojo pot.
Ne more biti doseženo z vmešavanjem.

XLIX

49

Svatý člověk nemá stálého srdce, srdce sta rodin (= lidu, národa) považuje za své.
S dobrými jedná dobře, s nedobrými jedná taky dobře; ctnost jest dobrá.
S věrnými já jednám věrně, s nevěrnými já jednám také věrně, ctnost je věrná.
Svatý člověk trvaje ve světě, je ve stálém strachu, poněvadž svět srdce jeho poskvrňuje.
Sto rodin šmahem upírá k němu své uši a oči, co světec šmahem shledává v nich dětI

Mojster nima svojega uma.
Dela z umom ljudi.
Je dober do ljudi, ki so dobri.
Prav tako je dober do ljudi, ki niso dobri.
To je prava dobrota.
Zaupa ljudem, ki so vredni zaupanja.
Prav tako zaupa ljudem, ki niso vredni zaupanja.
To je pravo zaupanje.
Mojstrov um je kot prostor.
Ljudje ga ne razumejo.
Gledajo in čakajo.
Z ljudmi ravna kot z lastnimi otroci.

L

50